~Vyvolával ve mně vždy takový pocit nejistoty, strachu..
Ale i přes to jsem byl plný vzrušení a nadšení.
/TAEHYUNG & HOSEOK/
☡{Vulgarismy, texting, yaoi, nespisovné tvary slov, gramatické chyby....}☡
-Dokončeno.
- Hned před barákem na mě čekala tuna rozdílných lidí. Každý si všímal svého. To je tady normální. Nikdo neřeší ostatní. Jde jen o vlastní pohodlí. Meh.
Odvážně jsem se dal do chůze. Byla zrovna dopravní špička.. Protože se bleskurychle blížila dvanáctá hodina. Což znamená spousty lidí. Jak chodců, tak řidičů. Bude štěstí, když se dostanu skrz město do oběda...
Cesta mi nějaký ten čas zabrala. Ale v očičkách mi zasvítilo hned potom, co se přede mnou zjevil obří mutant, ve formě obchodního centra.
Vstoupil jsem do prosklených dveří a snažil se probrodit houfem lidí. Každý by je určitě obešel. Jenže Tae je moc líný. A navíc.. to byli jakýsi puberťáci.
Pokračoval jsem v chůzi.. ale.. Kdosi mě zastavil.
,, TAEHYUNG! " Vykřikl jeden z party kluků. Teda.. znělo to jako kluk. Zklamání? Z prostředka skupiny vylezla malá, usměvavá dívka.
,, Mm.. my se známe? "
,, NEDĚLEJ HLOUPÉHO! SEDÍM S TEBOU NA ZEMĚPIS. " Oči jí zářily nadšením. Avšak já si nemohl vzpomenout. ,, Sedíme spolu už rok.. to.. si mě vážně... nepamatuješ? "
Blik.
,, Oh ano! Už vím.. mm.. jak že se jmenuješ? " Ach bože. Jsem opravdu neschopný zapamatovat si jedno jediné jméno..
,, MINZY. OMG. " Ani se nedivím jejímu arogantnímu úsměvu. Byl bych zřejmě stejně zaskočený.
,, Promiň. Omlouvám se. Jsem idiot.. "
,, To je fuuk.. stává se. Nechceš se k nám přidat? " Poskočila se žádoucím pohledem. Měl bych odmítnout..
,, Mehm.. docela spěchám. Na nákup. " Ostatní chlapci se zasmáli. Co je na tom proboha k smíchu?
,, ČEMU SE SMĚJETE?! " Okřikla je. Všichni sklopili pohledy.. až na jednoho, černovlasého chlapce na kraji. Ten Minzy daroval milý úšklebek.
Neřešila to. Otočila se zpět ke mně.
,, Tak tě nebudu zdržovat. Někdy se k nám můžeš přidat.... dej mi své číslo.. " Ihned na to z kapsy vytáhla rozkřáplý telefon.
,, Hoseok. " Představil se chlapec mezi tím, co Minzy zapisovala moje číslo. Jakmile ale zpozorovala, že kluk promluvil, zvedla hlavu od displeje.
,, T-těší mě. Tae." Podal jsem mu ruku. Měl opravdu pevný stisk. A odmítal mě pustit.
,, Já.. Ví-..." Minzy ho nenechala dopovědět větu.
,, Tak.. my tě necháme jít.." Špitla po chvíli a odtrhla ho ode mě.
Ten chlapec.. Mi už od začátku přišel zvláštní. Jeho hlas.. Jako bych ho už slyšel? Rád navazoval dlouhé, oční kontakty. Někdy jsem měl chuť, mu něco říct. Sem tam nahodil i jakýsi úsměv. Křečovitý, perverzní, i s vyceněnými zuby.
,, Dobrá.. Ráda jsem tě potkala. Měj se!! " Levou rukou mi zamavála a druhou táhla Hoseoka pryč.
On i přes to zůstával otočen ke mně.
,, A-ahoj.. "
Po této situaci mě asi už nic nepřekvapí. Teda.. Doufám. Takže jsem radši zkontroloval telefon, zda na mě nečeká zpráva.
K mému neštěstí .. čekala.
~~~~
(13:09)
-@hopi: Jako žena v domácnosti 💖💖💖
-@somexist17: .. Ehm ..
-@hopi: Měl bys na nákup chodit častěji. Aw.😘
-@somexist17: Omg. Řekneš mi už konečně.. ODKUD TO VÍŠ? ☺
-@hopi: Však oba víme. Zapojil bych trochu mozek.. A ono to půjde!
-@somexist17: Nápověda?
-@hopi: Mm. Ne.
-@somexist17: Jžš. Prosím!
-@hopi: Umíš prosit i jinak?? 😉😊 Nějak mi to nestačí.
-@somexist17:*odeslal/a fotku*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
