Promise me.. 📩|VHope|

Twelfth.

-
Ten idiot mi neodepíše?

~~~~

(14:04)

-@somexist17: Vážně?

-@hopi: Co chceš, abych ti odepsal?
😊😊

-@somexist17: No .. Cokoliv?
Jen prostě chci vědět, kdo jsi..
Pochop to..

-@hopi: Někdy je lepší nevědět podrobnosti.
Nechci, aby jsi mě poznal.
Není to dobrý nápad.
💖💖💖

-@somexist17: A nechceš se nejdříve zeptat mě?
Co chci..?

-@hopi: Tak co chceš, Tae?

-@somexist17: Chci.. Mít.. Ehm. Někoho..

-@hopi: Nedělej to.

-@somexist17: Co bych neměl dělat?
Halo?
..
Jsi tu???! 😶

(14:11)

-@hopi: Bude to takhle:
Nemáš mě rád.
Tak to zůstane.☺
A nechceš mě poznat, protože..
Jsem slizký, otravný stalker.

-@somexist17: TEĎ..
TO SNAD NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ!!

-@hopi: Pokud to nedokážeš.
Tak.. Asi sbohem.

-@somexist17: JSI NORMÁLNÍ?

-@hopi: Ne..

-@somexist17: Neutíkej ode mě..... Vždy jsem myslel, že jsi tvrdohlavý a paličatý.
Tak teď..
Nebuď zbabělec.

-@hopi: Sbohem Tae.

-@somexist17: JSI BLÁZEN?
JEBLO TI?
Hopiii!!
Nebo jak se kurwa jmenuješ..
OMLOUVÁM SE..
Zvládnu to!!!
Halo!!!
Hopi...

*✔Zobrazeno 14:10*

~~~~

-
Proč?

Zamlžené oči jsem neustále upíral do displeje.

Po chvíli na něm přistálo pár slz.

Myslel jsem si.. Že aspoň někomu na mně záleží. Že za něco stojím. Aspoň za ty zprávy. Zřejmě ne.. Nechci už být sám. Opuštěný. I když ho neznám, nevím, kdo to je. I přes to všechno ho mám rád.

Hroutil se mi život pod rukama, když v tu chvíli zazvonil telefon. Moje oblíbené vyzvánění. Jindy bych si i zazpíval.. Ale.. Momentálně opravdu nemám náladu. Dnes ne.

Pohledem jsem zavadil o volající číslo. Neznámé..

MOHL BY TO BÝT .. MOŽNÁ VOLÁ ON!! Takové naivní myšlenky mě napadají, když jsem na dně a nešťastný.

Popadl mě záchvat naděje.

Prsty zběsile ťukaly na tlačítko přijmout a já doufal v to nejlepší. V něho.

,, HALO? HOPI? JSI TO TY??? " Bez přemýšlení jsem zasypal neznámého otázkami.

,, Takže to už udělal-... " Povzdechl si hlas. Neznělo to moc jako muž.

,, CO SE STALO? VÍŠ, CO SE DĚJE? KDO JSI?? Já--.. Nevím, co si mám myslet.. " Fňukání mi teda moc nepomáhalo. Ale aspoň to působilo přesvědčivě.

,, Nemůžu nic říct. Celé by se to zničilo. Zničil by mě.. Teď ne, Tae.. Jen jsem potřebovala vědět, že jsi v pořádku.. Jinak nic. " Debata pokračovala.

,, COŽE? NĚCO VÍŠ A NEŘEKNEŠ ANI HLÁSKU?!!!..,ZNÁŠ HO? JAKTO? OKAMŽITĚ TO VYKLOP. " Ach. Ty pocity.

,, T-A-E. Nejde to! Řekla bych všechno.. Ale prostě nemůžu. Pamatuj si tyhle čísla: 1102145.. Vydrž. V pravý den.. Se vše vyjasní. " To bylo Poslední, co řekla. ,, Zatím pa.."

,, A-ALE.. POČK--!!! " Hovor skončil. Co to má znamenat? Nějaké praštěné šifry, jako na táboře. To mám jako vyluštit, co se děje? Nebo co? Nerozumím ničemu.

Pro jistotu jsem si čísla zapsal do poznámek a ještě zkoušel párkrát volat zpět na číslo.

Nedostupné.

Co teď? Proč? Kdo? Odkud? Jak? Jsem úplně zmatený.