Promise me.. 📩|VHope|

Nineteenth.

,, P-pusť.. " Zamumlal jsem. Začalo to lehce bolet. I přes můj "křik" a zběsilé mlácení jeho ruky, nepřestal. ,, Pr-rosím! "

Když byla moje tvář volná.. sice sakra bolela, ale byla volná, rozjeli jsme se. Zase. Tentokrát ze mě vyprchala veškerá odvaha mluvit nebo snad protestovat. Během jízdy nikdo neprohodil ani slůvko. K mému nešťastnému štěstí jsme byli za chvíli na letišti. Pootočil jsem hlavu směrem k Hopimu a nasadil tázavý pohled. Ne, že by si toho všiml. Vlastně hah.. co bych si taky mohl myslet.

,, Ani se nehni. " Prohodil v takové rychlosti, než jsem se vůbec stihl otočit, auto stálo na parkovišti a on vyběhl kamsi ven.

,, P-počk.. " Super. Trčet sám na parkovišti, kdo ví kde, byl vždycky můj sen. Ještě s nějakým cizím úchylem, co mě unesl a vůbec nevím, co se mnou má v úmyslu. Byl jsem tak příšerně bezmocný, až mi bylo špatně od žaludku. Nechci ani vědět, jak moc se máma strachuje. MÁMA. Pokud se do dvou dní neukážu doma, vyvolá celostátní pátrání, že se její, ještě nezletilý, syn ztratil.

Kdybych tak u sebe měl telefon a mohl jí zavolat, že nevím, zda se dožiju jejích narozenin. Cítím se jako zatoulané kotě. Víte, co je nejlepší na tom, když nemáte kamarády? Až se ztratíte, jako já, nebude nikdo plašit a mít o vás strach. Jen máma a zbytek rodiny. Možná ani to ne.

,, Vylez ven.. " Ozval se hlas. Neskutečně jsem se vyděsil, protože to byl Hopi, skrz pootevřené okénko.

,, LEKL JSEM SE. Proč mi jen rozkazuješ, co mám dělat? " Založil jsem si ruce na prsou a snažil se naznačit, že nebudu poslouchat.

,, Budeš muset poslouchat, pokud chceš vědět, kam poletíme. " Ohlédl se přes rameno. Vzbudilo to ve mně nepříjemný pocit, že se něco děje. ,, Jestli moje rozkazy odmítneš, za pár minut můžeš plavat na dně řeky se závažím na noze. "

Hned na to otevřel dveře a já vylezl ven. Vážně ještě nechci chcípnout.

,, Teď se padej schovat tam mezi náklaďáky. R Y CH L E. " Udělal jsem tak, jak řekl. Momentálně si nebudu hrát s ohněm. Poslechnu každé slovo. Věřím mu .. kdyby chtěl, abych byl mrtvý, dávno bych jím byl.

,, RYCHLE, BĚŽ! " Křikl ještě za mými zády. Zrychlil jsem krok na běh, schoval se mezi velká auta. Přece jen mi to nedalo.. musel jsem vidět, co se děje a k tomu mi posloužila škvíra mezi přívěsy.

Dlouho se nic nedělo. Hopi stál na místě a koukal před sebe. Ale.. za pár chvil se vše změnilo. Už nebyl sám. Přidalo se k němu dalších pět chlapů. Všichni si teď myslíte.. že je všechno OK. Ne. Nevypadali moc přátelsky.

(kapitola speciálně pro BtsKlarr 💜 bcs .. je strašně otravná a pořád na mě tlačí. :33 #noPerverseThinking není za coo! 🕵)