Promise me.. 📩|VHope|

Ninth.

-
Jakmile jsem docupital do kuchyně, čekal mě na stole lísteček..

Sestra zase úkoluje?

Dobré ehm ehm ráno, spáči..
Jela jsem s NamJoonem do města.
Zařídil bys prosím pár věcí?
Je potřeba dojít na větší nákup, umýt nádobí a uklidit koupelnu.
Díky bro.
Xxx, Momo.☺

Dělá si legraci? Jako by to všechno nemohla udělat sama.. Však by jí ještě NamJoon mohl pomoct. To je jedno.

Otevřel jsem ledničku a začal pátrat po zbytku těsta. Když na mě vykouklo, zbývalo ještě zapnout vaflovač.

Vítejte v životě Taehyunga, neohroženého kuchaře.....

*O ne celou hodinu později*

Naštěstí se mi nepodařilo podpálit dům.. ani ho vytopit.

Po "snídani" jsem usedl do křesla a zamyslel se. Moje zbytečná existence. Buďto uklízím, učím se nebo sedím za obrazovkou svého počítače. Zajímalo by mě, kdo ten kluk je. Jaký má asi život? Třeba je mi podobný.. Možná je taky k ničemu! Bylo by úžasné, najít někoho stejného. Stejného budiž k ničemu.

Prsty jsem zajel do kapsy a nahmatal svůj mobil. Hned po té, co zasvítil displej, moje nálada klesla. Nic. Žádné upozornění, zpráva.. nikdo mě neshání. Ach. Ani on? Myslel jsem, že je to hrozivý stalker a bude mě pronásledovat.. Ehm. Asi jen blbý vtip. Jak jinak.. proč vůbec doufám?

Přístroj byl odložen na stůl. Začnu radši makat. Nechci dostat vynadáno. Ano. Taehyung uklízečka. Mm.. když kuchař, tak proč ne i tohle? Toť můj osud.

*O další dvě hodinky později*

Odhodil jsem hadr směrem linku. Bohužel mokrá, smrdutá příšera se místo na lince, rozplácla na okně. Perfektní. Mužů rovnou umýt i okna. Super!!

Zámek. Klíče. Odemykání. Kdo. To. Je? Proboha. To. Snad. Ne.

,, TAE! JSI TU? " Následovala rána a nadávky na botník.

Sestra. Oddechl jsem si. Představa, že by to mohl být ten úchyl.. Mě vyděsila k smrti.

,, Jsem! " Hop pro hadr. Nikdo nesmí nic tušit. Rukávem jsem okno ještě vyčistil a čekal, až sestra vyleze z předsíně. Po chvíli se ukázala. Vše by bylo docela v pohodě, kdyby za jí, jako za majitelem, neposkakoval poslušně pejsek NamJoon. To ne.. Proč?

,, Čau. Uklizeno? " Byla Momo první otázka, když mě spatřila s kusem textilu v ruce.

,, Nom.. Jako.. Jo. "

,, Fajn. Nijak tě nebudeme obtěžovat. Zavřeme se v pokoji. " Na obličeji vytvořila široký, přehnaný úsměv. Náhle na to začala NamJoona táhnout dál do chodby.

On ani nepozdravil. Pfff.. Tomu říkám prvotřídní vychování.

No nic. Pro dnešek moje role uklízečky a kuchaře končí. Ještě zbývá nákup. Odběhl jsem si pro mikinu a nějaké normálnější oblečení, než je pruhované pyžamo. Heh. Oblečen a připraven vykročit ze dveří, se moje maličkost odebrala pro boty. Málem bych zapomněl na telefon.
Ten skončil v kapse u černých džín. Ještě moje tmavé conversky a můžu vyrazit do ulic.