Promise me.. 📩|VHope|

Seventh.

-
Probudil jsem se ze snu. Venku již svítilo slunce. Celý ten sen ve mně vyvolával tunu pocitů. Jak špatných, tak dobrých. Nevím sice, co to mělo znamenat.. zda je to něco důležitého nebo ne. Ale.. edjo je jisté. Byl to pouhý sen. Realita je jiná. Hezčí. Růžovější. Teda.. pokud na vás nečekaný záhadný úchyl a jeho úžasně milé zprávy. Bojím se ho, to ano.. jenže mu chci dokázat, s kým má tu čest. Že nejsem bačkora. Nechci být uvězněn v jeho kleci a klepat se strachy. Tomu je konec.

Ještě jednou jsem pohlédl ven z okna.. Bylo opravdu nádherné počasí. Aby taky ne. Když je květen. Sláva. Aspoň se lépe odreaguji.

Mám rád léto.. měl bych ho ještě radši, kdyby existoval někdo, kdo by ho se mnou chtěl strávit. Jenže. Nikdo takový není. Polovina mých přátel zůstala v Pusanu, odkud jsme se přestěhovali na Floridu.

Jistě. Je tu opravdu nádherně. Avšak. Nikdo nechce být osamělý. A tak se já cítím. Možná to je jen moje domněnka, ale opravdu přesvědčivá. A neznámý tomu opravdu moc nepomáhá..

Uznávám. Sousedka vedle má malého jezevčíka. Někdy s ním chodím na procházky. On se dá považovat za mého přítele. Kdybych mu ale nedával jídlo, tak věřím tomu, že o mně nezavadí pohledem. Všechno se točí kolem stejné věci.

Kolem vlastních potřeb.

Co se týče tohoto tématu.. mohl bych zvednout svůj zadek a jít se nasnídat. Umírám hlady. Sen jsem z hlavy zcela vypustil. Nepřišel mi nijak vážný ani zajímavý. Sice byl opravdu strašidelný a divný, což neznamená, že je podstatný.

Teď je podstatné jídlo.

Přenesl jsem váhu na dolní končetiny, čímž se mi podařilo se postavit. Po ránu si připadám nesmírně nemotorně. Jako poleno.

Zarudlýma očima jsem objevil svůj mobil. Na stole. Doplazím se tedy k němu a odemknu displej. Žádná zpráva, zmeškaný hovor... nic.. podezřelý. Prozkoumám ještě Instagram. Potom se vrhneme na jídlo.

Něco mi ale nesedělo.

Naklonil jsem se k oknu a pohlédl ven. Jako bych někoho zahlédl? Páni. Už mám halucinace. Perfektní. Situace se mi opravdu nezdála, takže moje váha zůstala pořád přenesena na předloktí. Když už bylo opravdu jasné, že před domem nikdo nebo nic není, vrátil jsem se do své výchozí pozice.

*Uživatel @hopi vám odeslal zprávu*

Kriste pane. A já se chtěl radovat!!!
Malinko jsem zápasil s tím, jestli mám zprávu otevřít. Jako vždy.. moje příšerná nedočkavost vyhrála.

~~~~

(09:09)

-@hopi: Dobré ráno, baby.
Jakpak jsme se vyspali?❤
Doufám, že jsem tě včera moc nevylekal.☺
To bych nechtěl, Tae..

~~~~
-

Hlavně nesmím odpovědět..

Když já tak moc chci. Chtěl bych k němu přihopkat a jednu mu vrazit.  Stejně si to zaslouží. Zmetek. Takhle hnusně se chovat k někomu, jako jsem já. Pokud mě zná, tak by mu mohlo dojít, co to bude mít za následky. Moje psychika není už nějaký ten pátek moc dobrá. A pokud má srdce, tak mě nechá být. Protože.. nechci se vrátit do té doby, kdy jsem absolutně nic nezvládal.

Musím mu odepsat.. dokázat mu, že nejsem srab a něco vydržím. Byl to jen jeden pitomý telefonát.

~~~~

(09:12)

-@somexist17: Nevylekal.

-@hopi: Juu.. odepsal.

-@somexist17: Bohužel. Nechtěl jsem... ale.. musel.😊

-@hopi: Nemusel. Chtěl.💘

-@somexist17: Chtěl.☺☺☺☺

-@hopi: Aw. Chceš si se mnou psát.. to je cute.

-@somexist17: Chci ti ukázat, že se tě nebojím. 🤗 nic víc.

-@hopi: To nemusíš.
Vím, že se bojíš 😚
Poznám to na tobě, boii..

-@somexist17: Tak to pardon.

-@hopi: Aish. Asi jsme se vyspinkali špatně, co?🤔
Takhle nepříjemný Taehyung.
Chjo.

-@somexist17: ☺

-@hopi: Hodně špatně..

-@somexist17: Co myslíš?...... ☺

-@hopi: Takže ano.

-@somexist17: 😊

~~~~