Promise me.. 📩|VHope|

Fifteenth.

Pomalu se schylovalo k večeru. Nedočkavě jsem sledoval utíkající ručičky hodin. Už, aby bylo osm.

Zbývá deset minut.

Šest set vteřin. Ani ne čtvrť hodiny. Brzy zjistím, co se děje. Asi se zblázním. Je to jako orgasmus..

Devět minut.

Táhne se to jako doba, co po něm toužím. Co toužím po jeho tělu. Chci se ho dotknout. Poslouchat jeho hlas. Říkat mu, jak je pro mě důležitý.

Osm minut.

Osmička.. Osmého května mi poprvé napsal. Tehdy pomaloučku začalo mé utrpení. Kdybych věděl, že se tohle bude dít.. Nikdy mu neodepíšu.

Sedm minut.

Sedmička je moje oblíbené číslo. Připomíná mi to, že oba dva jsme stejně staří. Sedmnáct.

Šest minut.

Pomalu se to blíží. Nesmím přijít pozdě. Nesmím. Ani o minutu.

Pět minut.

Pětka - Květen. Nejhorší a zároveň nejlepší měsíc v mém životě.

Čtyři minuty.

Potichu si sám pro sebe počítám. Odpočítávám do další minuty.
Sekunda po sekundě. Všechny jsou tak příšerně dlouhé. Ať už to skončí.

Tři minuty.

Mám jít? Mám jít a čekat? Čekat jako pes na svého pána? Co když se nikdy nedočkám?

Dvě minuty.

Moje nedočkavost právě přetekla.
Nevydržím to..

Postavil jsem se na nohy a popadl mikinu. Nebyl čas řešit nic. Ani mojí matku, ptající se, kam jdu. Jen to jediné mě táhlo dál. Pocit toho, že už nikdy nebudu sám a opuštěný. Že budeme dva.

Jak je lidská bytost slepá, když cítí aspoň kapku naděje. Žene se do záhuby. I přes všechna varování. Chtěl jsem ho. Spatřit, kdo mi celé ty týdny lámal srdce přes obrazovku, ničil mi můj sociální i soukromý život, kdo je ten, ke kterému cítím zvláštní pocity. Dá se to nazvat láska?

Mohu darovat své srdce někomu, koho jsem nikdy neviděl nebo o tom aspoň nevím? Je láska to, když znenadání ztratím hlavu, schopný udělat cokoliv pro nás dva?

Doprovázen otázkami. Nekonečnými větami. Proč se to děje..

Chystal jsem se vykročit ze dveří. Je to tady? Najednou.. Jako bych si nebyl jistý. I přes to, jak moc ho miluji, mě něco zarazilo. Opravdu to tak má být? Je to správné rozhodnutí? Však mi práskl dveřmi před nosem.. Vydíral mě. Nesnášel mě. Já jeho. Nebyla to láska. Nikdy. Tak jak to, že teď je?

Nemohu to vzdát. To dlouhé čekání.

Utřel jsem si mokré oči a šel. Kdo by byl tušil, že se všechno úplně změní..