Promise me.. 📩|VHope|

Twenty thrid.

Utřel jsem si oči, i když to bylo zcela zbytečné. Slzy mi tekly dál. Nejhorší loučení v historii.

,, Teď odejdu. A už se nikdy neuvidíme... " Zašeptal jsem. Ignoruje mě? V posledních chvílích? Prostě aspoň jednou nemůže brát trochu ohledu?

,, Na. Schovej si to.. a otevři to až doma.. " Zjevil se přede mnou.. tak rychle, až jsem se lekl. Do ruky mi vložil obálku a falešně se usmál. Aspoň ten úsměv. Konečně. Po celé té době. Se sám od sebe usmál.

,, Sbohem. " Vrhl jsem se mu kolem krku a zběsile vzlykal. Chvíli to byla pekelně trapná situace a pak i on položil své ruce na moje záda. Pevně mě stisknul v objetí.

,, Sbohem, Tae. "

To byla poslední slova, co jsem od něho slyšel. Poslední věta, nad kterou jsem kdy tak brečel. Byla krásná a plná smutku. Plná lásky.

Vyhoupl jsem se na židli a vzepřel se. Hopi seděl na zemi a zkoumal svou ruku od krve. Ani jeden jsme neměli odvahu kouknout se sobě navzájem do očí. Sbohem. V duchu jsem se ještě jednou rozloučil a vyskočil oknem ven. V ten den. Skončilo něco krásného. A něco krásného začalo. Na čerstvém vzduchu se mě zmocnil pocit svobody a štěstí. Takový pocit jsem nikdy předtím necítil. Neznal jsem ho.

Nezbývalo mi nic jiného, než zmizet. S mokrýma očima jsem se odloudal vstříc osudu. Znáte to, když nevíte, kam jdete, ale jdete? Neznámo kde a kam?

A tak jsem já šel.

KIM TAEHYUNG. Nehorázné pako, smíšek, neohrožený kuchař, oběť únosu, obyčejný puberťák. Ale žije. Díky jeho stalkerovi a únosci.

Není to jen blbý vtip, že? Ne. Bohužel není. Takový Kim Taehyung nelituje ničeho. Miluje život, osud a kluka z internetu. Miluje tajemství a přitahuje ho nevědomost. Je divný. Ale přežil.

....