Promise me.. 📩|VHope|

Seventeenth.

Cítil jsem nepříjemný tlak na moje tělo. Světlo pomaloučku začalo prostoupat mými víčky, až jsem byl přinucen je odlepit. Zděšením jsem málem vykřikl. Co se stalo?

,, PANEBOŽE, KDE TO JSEM?!! "

Kolem mě utíkalo tisíce světel. Venku byla tma jako v pytli. Teda, jen na chvíli. Během minuty se mi před očima objevilo bílé ostré světlo.

,, Nebuď tak hlasitý.. právě jsme vyjeli z tunelu.. " Ten hlas, co mluvil mi byl povědomý.. Zněl, jako med, jako líbezná hudba v mých uších. HOPI?

,, C-CO?!?!? TY JSI MĚ UNESL? TY HNUSNÝ ÚCHYLE, ZASTAV! " Bezhlavě jsem bušil do jeho paží.

,, NEKŘIČ A NEMLAŤ MĚ. Nechceš se snad vybourat, chcípnout a už nikdy nezjistit, co se s tebou mělo dít?... že ne? TAK TICHO A KLID. " Ten tón byl tak strašně, překvapivě klidný. Děsivý. Tichý. Přesto hlasitý. Nerozumím mu.

,, Řekni mi, kam mě vezeš. Potom budu ticho a klidný! " Brzo vybouchnu. Hádám, že tak dvě minuty nikdo nic neřekl. ,, HALO? BUDEŠ SE MNOU MLUVIT, SAKRA?"

,, Tae. Sklapni. " Zhrozil jsem se. Sklapni? S kým si myslí, že mluví? Jak poručil, tak se i stalo.

Jeli jsme dlouho. Zhruba tak hodinu. Během toho jsem si asi tak dvakrát stihl zdřímnout.

,, Můžeš mi už říct, kde jsme? " Nedalo se to vydržet. Ten pocit toho, že nevím, co se děje a kam jedeme, byl hrozný.

,, Řeknu ti to a ty mi dáš pokoj, ok?" Nasadil křečovitý úsměv a koukl se na mě. Kývl jsem na souhlas. ,, Právě jsme na dálnici, směr letiště. "

LETIŠTĚ?

,, Jak.. JAK JAKO NA LETIŠTĚ? TY MĚ NĚKAM CHCEŠ POSLAT LETADLEM? " Byl jsem zmatený, bolelo mě břicho od stresu, myslel jsem, že se pozvracím.

,, Slíbil jsi, že SKLAPNEŠ. "

Silou jsem praštil do sedačky, se slovy ,, KURVA A DO PRDELE. " Náhle na to auto prudce zastavilo, mimo silnici, ten úchyl vystoupil a kráčel si to k mým dveřím. Zmocnil se mě strach, který se po chvíli změnil na překvapení.

,, Vystup si, pokud chceš. " Vzdychl. Rukou rozhodil do krajiny. Kolem nás byla pustá louka. Nikde ani jediné autíčko. ,, Ale .. nikdy mě už neuvidíš, nevíš kde jsi a za pár hodin umřeš, protože chcípneš žízní. Vážně chceš jít? "

To nebylo lákavé.

,, Vidíš. " Ihned na to, zavřel moje dveře a znovu se věnoval volantu. I přes to, že Tae měl nehorázný strach z toho, jestli přežije.. seděl tiše v autě a hleděl ven z okénka.

Tohle bude ještě zajímavý výlet. Krajinu kolem nešlo poznat. Nikdy tu nebyl. Nikdy o tom nečetl, ani neviděl dokument. Ale.. pokud jsou na cestě k letišti. Jsou pekelně daleko od jeho domova. Bydlí totiž skoro přes celé město od toho místa.