Promise me.. 📩|VHope|

Fourteenth.

-
To, co na mě čekalo v obálce.. Bylo něco, jako ten nejhezčí sen ze všech. Pro ostatní by to možná nic neznamenalo. Ale mně to řeklo mnoho. Pochopil jsem, že moje naděje na objevení tajemného, nejsou ztracené.

Nebyl to dopis, jak jsem čekal. Bylo to něco jako psaníčko, přiložené k těm všem fotkám.

Tae.
Hledej.

Jakmile jsem očima prohlédl vzkaz, podivil jsem se. I když to nedávalo žádný smysl, po chvíli mi to došlo.

Klouby prstů opatrně přejely po hromádce vysypaných fotografií na posteli. Je na čase.. Udělat v tom pořádek a hledat. Hledat ho.

*Po chvíli*

Docela mě už bolely oči od pátrání v nablýskaných snímcích. Avšak hledání se stále neschylovalo ke konci. Zbývalo mi ještě tak milion fotek. Umřu tu.

Pomalu jsem to vzdával.. Když v tom.. Se to stalo!

Z hromádky fotek na mě vykoukla ta, kterou jsem tak dlouho hledal. Na chvíli se mi zatajil dech. Na chvíli to bylo jako v pohádce.

Jak je možné, že tak dokonalá existence se mi celou tu dobu schovávala? Proč tak najednou?

Takovou dobu si píšeme. A  znenadání tu mám jeho selfie, kde si lze prohlédnout každý vlas, pihu, vrásku.. Kdyby tedy on, jakožto dokonalá osoba, nějakou měl. Pamatuji na ty časy, kdy to pro mě byl jen nechutný stalker, moje noční můra.

A teď?

Brečím kvůli němu, nežiju život. Zahodil jsem budoucnost, která byla stejně již zničená. Ale. Pořád nerozumím jedné, jediné věci. Co se celou tu dobu děje?!?.. Proč se na mě najednou vykašlal?

Z hlubokého dumání mě, jako na zavolanou, vyrušilo vrnění přístroje na posteli.

*Nová zpráva*

Kdo v téhle době, proboha, píše SMSky?

~~~~

(11:34)

-Neznámé číslo: V osm před barákem.
Mám něco, co by tě mohlo
zajímat.☺

-Me: Takže se mám sejít s někým, koho neznám? Vážně?

-Neznámé číslo: Přesně tak
Až na to, že mě znáš..

-Me: To určitě

-Neznámé číslo: Pokud chceš vědět, proč k tobě dneska přišel pošťák, tak bych ti doporučil přijít.

-Me: Budu tam.

-Neznámé číslo: Dobře děláš.

~~~~

-
Hned na to jsem odběhl k oknu. Přesvědčit se, že pod ním nikdo nestojí. Nestál.

Připadám si už úplně jako v pohádce. Kde všechno má svůj šťastný konec..

Co když je moje očekávání špatné? Co když se mýlím? Ta zpráva, co mi neznámý chce sdělit, nemusí být veselá.. Nemusí. Může mi říct, že svého stalkera nikdy nepoznám! Nikdy nezjistím, co je opravdu zač!! Nedotknu se jeho pokožky. Nepohladím ho po vlasech. Dokonce mu ani nepoděkuji za to, kým mě udělal.

Vyvolával ve mně vždy takový pocit nejistoty, strachu..

Ale i přes to jsem byl plný vzrušení a nadšení.

Tak teď to nemůže jen tak skočit. Může.
Ale já to prostě nedovolím!! Dokážu mu, že nejsem slaboch! Že jsem silnější než on. A tak celou tuhle situaci zachráním.