When you're gone// HunHan FF

6.

,,Luhane!" vykřikl jsem vztekle jeho jméno a rozběhl se proti němu. Byl bych mu možná opravdu vrazil, ale jakmile se začal smát a krčit v rohu, nebyl jsem schopný mu jakkoliv ublížit. ,,Nechal jsi mě tam!" řekl jsem ublíženě.

,,Ty zase z toho naděláš, bojíš se sedmnáctiletých fanynek?" rýpnul si do mě.

,,Říká někdo, kdo raději před nimi utekl na záchodky. Fakt geniální, ty velký mysliteli," ušklíbl jsem se a začal mu rozcuchávat vlasy.

,,Máme deset minut," koukl na mě Luhan vyzývavě a v jeho očích se zablýskly jiskřičky.
Nevěděl jsem, co přesně hodlá dělat, ale jakmile se jeho ruce obmotaly kolem mého pasu a na svých rtech jsem ucítil ty jeho, došlo mi to. Jo, mám pomalé vedení.
Namáčkl jsem Luhana více ke zdi a probojoval se mu jazykem do úst, čímž jsem spustil válku o dominanci, kterou jsem úspěšně vyhrával. Když se Luhanovy vlhké rty dostaly k mému krku, uslyšeli jsme otevírající se dveře a menší odkašlání. V ten moment jsme se oba prudce otočili a zírali na starého pána, který očividně ještě více zaskočený než my oba. No kurva, tohle je trapas.

,,Omlouvám se za vyrušení," řekl stařík chraplavým hlasem a vydal se směrem ke kabinkám.

Výměnil jsem si s Luhanem krátký pohled a společně s ním rychle vyběhl z toalet.

,,Fajn, tohle byla doživotní lekce- nelíbej se na veřejných toaletách," zasmál se Luhan, který se snažil se mnou srovnat krok.

,,Kam až by to došlo, kdyby se ten stařec neukázal?" zeptal jsem se pobaveně a snažil se najít cestu ke klukům.

,,Kdo ví, třeba ti to příště předvedu," usmál se na mě hravě, z čehož se mi malém podlomily kolena.

,,No konečně!" ozval se hlas Laye, jakmile jsme stáli poblíž kluků.

Bez dalších slov jsme se vydali do letadla, kde jsme se vyřízeně uvelebili a čekali na vzlétnutí. Už jsem se nemohl dočkat, až budu doma. Čeká nás jedenáct hodin dlouhého letu, ale s Luhanem po boku to snad zvládnu. Ještě jsem byl stále udivený z toho, co se stihlo mezi námi za tak krátkou dobu odehrát. Ještě nikdy jsem se necítil být někým tak přitahován, najednou jsem měl pocit, že bez něj bych nic nezvládl. Bylo to, jako by přesně věděl, co chci. Ve chvíli, kdy jsem se cítil sám, prostě ke mně přišel a byl se mnou. On věděl o mých problémech všechno, ale teď mi začalo docházet, že já neznám jeho problémy.

Začal mě pohlcovat pocit viny. Je sobecké, že jsem se nikdy nesnažil zjistit, proč je ke mně tak milý? Nezajímal jsem se, protože mi to nepřišlo důležité, prostě jsem si řekl, že se konečně někdo zajímá, ale došlo mi někdy, že se má možná hůř a právě proto přišel za mnou? Chtěl jsem se na to Luhana zeptat, ale nechám to na chvíli, kdy budeme sami. Navíc vypadal tak unaveně, že jsem ho nechtěl ještě více posílat ke dnu a místo zbytečných řečí ho nechal, aby se mi opřel hlavou o rameno a usnul. Ve snaze, že se mi podaří usnout také, jsem si s Luhanem propletl ruce a opřel se o jeho hlavu.
Dalo se říct, že jsem spal napůl. Vnímal jsem, že letíme a taky hlasy ostatních lidí, ale zároveň jsem jako vždy snil své depresivní sny. Tentokrát jsem si dával za vinu, že jsem se nikdy nezeptal Luhana, jestli ho něco trápí. On věnuje všechnu svou pozornost mně, tak proč jsem byl doteď tolik zaslepený vlastními pocity, že jsem ignoroval ty jeho?

,,Sehune," slyšel jsem šepot u svého ucha.

Rozespale jsem otevřel oči a pohlédl na Luhana, který na mě starostlivě koukal.

,,Proč brečíš?" zeptal se mě, ale já neměl tušení, o čem to mluví.

Hebkými prsty mi začal něžně přejíždět kolem očí, ze kterých mi stékaly slzy.

,,Ostatní spí," šeptl ještě předtím, než jsem ho stihl zeptat, jak se cítí.

Pouze jsem chápavě kývl hlavou a sklopil pohled. Připadám si jako nemluvně, prostě neumím najít ta správná slova, a tak raději mlčím.

,,Co se ti zdálo?" začal se vyptávat a já raději odvrátil pohled k okýnku.

,,Už si to nepamatuju," zalhal jsem a znova koukl na něj. ,,Nechceš u nás přespat, až se vrátíme?" nabídl jsem mu, ačkoliv jsem sám nevěděl proč.

,,Jestli to nebude vadit," pousmál se a snažil si zachovat klidnou tvář.

,,Proč by mělo," šeptl jsem a pohlédl na naše propletené ruce. ,,Chci tě mít na blízku," dodal jsem tiše a zahleděl se mu do očí, ve kterých jsem viděl svůj odlesk.

V tom se ke mně Luhan natáhl a jemně mě políbil. Chtěl jsem pokračovat, ale musel jsem ho zarazit. ,,Nechejme si to na doma," pošeptal jsem mu do ucha a opřel se o něj.

-

,,Tak se kluci uvidíme za dva týdny," prohlásil Tao, zatímco jsme stáli na letišti v Seoulu.

,,Pořádně si odpočiňte," dodal Xiumin a usmál se na každého z nás.

Po menším rozloučení jsme se vydali každý svým směrem. Baekhyun a Chanyeol jeli se mnou a Luhanem metrem, ale všichni jsme vystoupili na jiné zastávce. Začínalo se stmívat a my ještě museli na bus, abychom dojeli k nám domů. Cesta k Luhanovi by byla ale mnohem delší, bydlel z nás všech nejdále. S matkou jsme tam bydleli kdysi také, ale měla to daleko do práce, takže jsme se přestěhovali.
Konečně jsme vystoupili, a šli tiše vedle sebe. Tahle část Seoulu je klidná, nejezdí tu moc aut a je to celkově mimo centrum. Na cestu nám kromě pouličních lamp svítil také obrovský měsíc, ke kterému jsme občas vzhlédli. Když jsem byli před naším domem, vyměnili jsme si šťastné pohledy a zazvonili.

,,Sehune!" vyjekla mamka, jakmile mě spatřila a silně mě začala svírat v objetí.

,,Mami udusíš mě," zasmál jsem se přidušeně. ,,Nabídl jsem Luhanovi, že tu může přespat," dodal jsem a odvrátil pohled k němu.

,,Dlouho jsme se neviděli," usmála se mamka a pustila nás dovnitř.

,,Udělám vám večeři," řekla s úsměvem a spěšným krokem odešla do kuchyně.

Mezitím jsem vzal Luhana k sobě do pokoje, kde jsme se svalili na postel a nehybně leželi.

,,Co že jsme si to měli nechat na doma?" odvrátil na mě Luhan pohled s jiskřičkami v očích.

Luhan, you perv(͡° ͜ʖ ͡°)(͡° ͜ʖ ͡°)(͡° ͜ʖ ͡°)(͡° ͜ʖ ͡°)

KimJennyKook možná se toho sexu fakt dočkáš(͡° ͜ʖ ͡°).

Pro mého věrného Lokichay, který si kvůli mně založil wattpad, love ya, ty teploušku(͡° ͜ʖ ͡°)❤