When you're gone// HunHan FF

11.

*Z pohledu Kaie*

Nedokážu si to vysvětlit. Nikdo tam s ním nebyl, nikdo. Řekl: ,,Luhanem, jdeme" a prostě si mě jen tak obešel, jakoby nic. Kdo je Luhan? Vždycky se choval divně, ale až tak? Přemýšlím nad tím celý den, ale nic mi nedává smysl. Teda jedna věc by dávala- kde byl Sehun, když jsme spali na letišti? Proč se náš všech tolik straní? A ještě jedna- ta noc, kdy jsem ho viděl na balkóně. Zdálo se mi, že s někým mluvil, ale byl jsem příliš unavený na to, abych to řešil. Co když to ovšem vysvětluje jeho podivné chování? S hlasitým povzdechem jsem se zadíval na strop a poté uhnul pohledem ke svému telefonu. Mám to udělat, nemám to udělat? Co když mi nikdo neuvěří? Jen já byl u všech těch věcí, které se staly, nikdo jiný je nemohl vidět. Potřebuji to říct někomu, kdo mě vyslechne. Vytočil jsem číslo v kontaktech a vyzvánějící mobil si přiložil k uchu.

,,Kai?" ozval se unavený hlas z druhého konce.

,,Potřebuji se s tebou sejít. Hned," řekl jsem a čekal na odpověď, zatímco se nikdo neozýval.

,,Je jedna hodina ráno-"

,,Suho, tohle kurva důležité, okamžitě to musíme řešit," okřikl jsem ho, aby se trochu probral.

,,Jestli si děláš prdel, najdu si tě a vlastnoručně zaškrtím," zamumlal s otráveným hlasem.

,,Fajn, zajdeme do mekáče, platím já," odvětil jsem.

,,Do kterého?" zachraptěl.

,,Halo, Suho? Chodíme snad do jiného? Tam kde vždycky," protočil jsem očima.

,,Dobře, dobře, za půl hodiny jsem tam," povzdechl si a hovor ukončil.

Vyhoupl jsem se do sedu a rovnou na sebe začal oblékat kabát, jelikož jsem se ani nepřevlékl do pyžama. V koupelně jsem provedl pouze pár úprav a zavolal si taxíka.

Jízda mi utekla rychle pouze díky písničkám. I přes to, že byla noc, rouška musela být na mé tváři, jinak bych si od manažera zase něco vyslechl už jen za takové noční vycházky.

Tohle byl hold život idola. Právo na osobní život je na bodě mrazu, ale vybral jsem si to sám.

Když jsem dorazil na naše typické místo v rohu, zahlédl jsem Suha s hlavou opřenou o stůl.

,,Dobré ráno," uchechtl jsem se a zpozoroval jeho cuknutí, když jsem na něj promluvil.

,,Máš pár vteřin na to, abys mi celou tuhle noční schůzku vysvětlil, jinak ti tahle cola skončí v ksichtu a já odejdu," zamrmlal nasraně.

,,Dobře, dobře. Jen nevím, jak začít," zakroutil jsem hlavou a přisedl si naproti něj.

,,Prostě už mluv," pobídl mě nedočkavě.

,,Všiml sis Sehunova divného chování?" zeptal jsem se opatrně a Suho na mě překvapeně koukl. ,,No to je fuk," mávl jsem rukou, když Suho neodpověděl, ,,nevšiml sis náhodou někoho, kdo se jmenuje Luhan?" zkusil jsem to znova.

,,Luhan?" podivil se, z čehož jsem usoudil, že mu to nic neříká.

,,Asi budu znít jako blázen, ale vyslechni si mě. Sehun jednou před mnou oslovil někoho, kdo se jmenuje Luhan, ale háček je v tom, že tam nikdo kromě nás dvou nebyl," začal jsem vše vysvětlovat, zatímco Suho zaujatě poslouchal.

,,Třeba si chtěl z tebe vystřelit, znáš ho," snažil se to nějak logicky objasnit.

,,Jenže on se choval divně vždycky, hlavně v Americe. Vždyť jsem ho docela dost zbil, myslíš si, že by si ze mě dělal srandu i po tomhle? Navíc jsem ho slyšel v noci mluvit s někým na balkóně, ale zase byl sám," zamračil jsem se.

,,Dobře, dejme tomu, že to, co říkáš, je pravda. Chceš tím tedy říct, že je Sehun blázen?" zeptal se zaskočeně.

,,Já nevím, ale něco s ním prostě je, jen vy jste nebyli dostatečně všímaví," pronesl jsem.

,,Tak dobře, ale co chceš teď dělat?" pokrčil rameny.

,,V první řadě bych chtěl, aby sis to zatím nechal pro sebe. Až budu vědět víc, domluvíme se a řekneme to ostatním," navrhl jsem a Suho souhlasně kývl hlavou.

,,Ale co Sehun, máme se ho na Luhana zeptat?"

,,Raději ne, o tom se poradíme, pak," odvětil jsem.

,,Takže to vím jen já?" zeptal se.

,,Ano, ale ještě jeden člověk by měl," odmlčel jsem se a Suho překvapeně zvedl hlavu.

,,Jeho matka."