When you're gone// HunHan FF

3.

Koncert začíná v sedm, mám pět hodin volného času do odjezdu, jak ho jen využít? Buď můžu spát, což jsem dělal do teď, nebo jen ležet, což dělám teď, jít za Luhanem a nebo jít ven. Tam by mě ale mohl někdo poznat a už by o mně věděli úplně všichni, což se mi moc nechce. S kluky být nechci, nemám na ty jejich blbosti náladu. Vždycky se baví o úplných kravinách a nebo dělají hlouposti. Už chci domů. Je to tady otrava.

Najednou někdo zaklepal na dveře. Myslel jsem, že to bude Luhan, a tam jsem se slovy ,,dále" pustil do pokoje někoho, koho jsem chtěl vidět ze všech nejméně.

,,Kaii," vyslovil jsem jeho jméno a ani se z postele nehnul.

Tiše za sebou zavřel dveře a přišel blíže ke mně. Se zkříženýma rukama a kamenným výrazem na mě koukal, zatímco nic neříkal.

,,Co potřebuješ?" protočil jsem oči a odložil mobil stranou, abych na něj lépe viděl.

,,Vysvětli mi prosím, co se to s tebou poslední dobou děje, protože nikdo z nás to nechápe. Nikdo-"

Luhan mě chápe, ale to ty nevíš, protože ses o mě nikdy nezajímal. Pomyslel jsem si a nepostřehl, jak mě Kai probodává pohledem. Nechápavě jsem na něj koukl, když v tom jsem od něj schytal ránu pěstí do obličeje. Bolestně jsem se za něj chytl a nestačil se divit jeho reakci.

,,Posloucháš mě vůbec?!" vykřikl a chytl mě za tričko, aby mě přitáhl ke svému obličeji.

,,Mluv se mnou kurva!" řval dál, zatímco se mnou třásl jako šílený. ,,Co se to s tebou děje Sehune!" zvyšoval hlas natolik, že to snad nebylo ani možné. Když jsem neodpovídal, dostal jsem do obličeje další ránu. Celá tvář mě bolela, ale nezmohl jsem se ani na žádné bolestné zaúpění, jen jsem ho pozoroval, jak do mě vráží. Nemohl jsem se hnout, ani mě nenapadlo se mu nějak ubránit, prostě jsem se od něj nechal mlátit jako boxovací pytel. Když do mě uhodil snad po šesté, vtrhl do pokoje Chanyeol a za ním ostatní kluci s vyděšenými pohledy.

,,Kai dost!" vrhl se na něj Lay a snažil se ode mě Kaie dostat.

Když se rukou ohnal i po Layovi, museli zasáhnout i ostatní kluci.

,,Jsi v pořádku?!" přiběhl ke mně Luhan a s vystrašeným pohledem mě chytl za ruku.

,,Nic mi není," zamumlal jsem a pokusil se vstát.

Točila se mi hlava, že by do mě bušil až tak silně?

,,Co to do tebe vjelo?!" zaslechl jsem něčí křik, který směřoval pravděpodobně na Kaie.

,,Řekl jsi, že si jdeš jen v klidu promluvit, ne ho tady zmlátit!" ozval se další hlas.

,,Sehun se pokouší vstát," řekl někdo a v tom jsem se ocitl v něčí náruči.

,,Budeš v pohodě," řekla osoba nesoucí mé tělo bůhvíkam.

,,Luhane?" zamumlal jsem slabým hlasem.

,,Nemluv, bude ti hůř," ozvalo se.

Položil mě na na gauč. Oči jsem držel zavřené, stejně jsem viděl zamlženě.

,,Pij," podal mi někdo do ruky sklenici vody a já se poslušně napil. ,,Zůstaň ležet a nehýbej se, donesu ti studený obklad a něco, čím zastavím to krvácení, budu hned zpátky."

Teče mi krev? Když jsem se snažil najít zdroj, odkud teče, pocítil jsem něčí jemný dotek na mé tváři. Bolestně jsem sykl, pálelo to, ale chtěl jsem vědět, kdo to je.

,,Luhane?" zopakoval jsem.

,,Chanyeol už ti šel pro obklady, lež klidně," uslyšel jsem jeho hlas blízko mé hlavy.

Takže to byl Chanyeol, kdo mě nesl až sem.

,,Jsem tady, dávám ti na hlavu obklad, nelekni se,"ozval se Chanyeolův hlas v mé blízkosti.

Jakmile se obklad dotkl mého čela, zachvěl jsem se. Bylo mi hned lépe, ale stále jsem byl trošku mimo, jelikož jsem úplně nepobral, co přesně se stalo. Začal jsem pomalu otevírat oči. Chanyeol seděl vedle mě se starostlivým pohledem a Luhan mezitím zmizel. Proč odešel?

,,Už je ti lépe?" zeptal se Chan a obklad převrátil na druhou stranu.

Pouze jsem přikývl a koukal na něj dál.

,,Teda, ten tě ale pěkně zřídil," uchechtl se za mými zády Baekhyun a sedl si vedle Chanyeola. ,,Ještě takhle před koncertem, fakt skvělý," dodal, jako by mu to ani nebylo líto.

,,Alespoň mohl ušetřit tu tvou tvářičku, vsadím se, že to ve všech vyvolá spoustu otázek," řekl Chanyeol.

,,Makeup to snad zakryje," mávl Baek rukou a postavil se. ,,Jdu mrknout na Kaie, zatím," zamával na mě a vypařil se.

Chci vidět Luhana. Je nejspíše u Kaie, ale štve mě, že tu není se mnou. Místo toho se o mě musí starat Chanyeol.

,,Možná by bylo lepší, kdybys zůstal na hotelu a koncert vynechal," namítl Chan.

Rád bych zůstal, ale cítím, že to není správné.

,,Půjdu," promluvil jsem, čímž se mi dostalo jeho pozornosti.

,,Neblbni, vždyť ses ani neviděl!" řekl rozzlobeně. ,,Exo-l to pochopí, řekneme jim, že ti nebylo dobře, akorát by o tebe měli větší starost, kdyby tě viděli takhle," snažil se mi to vymluvit.

,,Fajn," odpověděl jsem rozhořčeně. Nechci se tu hádat, jestli půjdu nebo ne. Sám moc dobře vím, že se mi nechce.

,,Zvládneš to tu sám?" zeptal se starostlivě.

Přikýl jsem hlavou na souhlas a pokoušel se posadit.

,,Opatrně," řekl Chanyeol a když se mi pokoušel pomoct na nohy, zarazil jsem ho.

,,V pohodě, tohle zvládnu sám," ujišťoval jsem ho a vstal.

Hlava už se mi tolik netočila, takže jsem opatrně mířil do koupelny s Chanyeolem za zadkem. Postavil jsem se před zrcadlo a zůstal zaraženě stát. Tohle mi udělal Kai? U oka se mi rýsovala pořádná modřina a nalícních kostech se sem tam našel škrábanec se zaschlou krví. To bude fakt sranda, vysvětlovat novinářům, proč vypadám jako zmlácený pytel hoven. Přemístil jsem pohled z mého obličeje na odraz Chanyeola v zrcadle, který se opíral o rám dveří. Nabral jsem si do rukou studenou vodu a snažil se umýt krev z mého obličeje. I když mi to moc nepomohlo, cítil jsem se trochu lépe, ale stále mi vrtala jedna otázka hlavou. Kde je Luhan?

Takže tohle by bylo vše z dnešní kapitoly, která byla vlastně úplná improvizace :D. Snad se vám líbila, muhaha.

~•Annyeooong•~