When you're gone// HunHan FF

7.

Bez zaváhání jsem se na Luhana svalil a začal si hrát s jeho hebkými rty, které jsem jemně skousával a přejížděl po nich jazykem. Dlouho jsem tak nevydržel, rovnou jsem se vrhl Luhanovi na krk, kde jsem nasával jeho kůži, na které po mně zůstaly rudé značky. Chtěl jsem si ho označkovat všude, kde jsem mohl, aby každý věděl, komu patří. Bez protestů mi pomohl Luhan sundat jeho tričko, které skončilo pohozené někde na zemi a já se začal věnovat jeho naplým břišákům. Nikdy jsem ho takhle zblízka neviděl, neměl jsem tušení, jak krásně vypracované tělo pod tričkem ukrývá. Aby se Luhan necítil sám, sundal jsem si také tričko a pokračoval ve značkování jeho břicha. Když jsem se přesunul ke kalhotům, váhavě jsem na Luhana koukl. Ne, běžně klukům nekouřím, proto ten pohled.

,,Jestli to dělat nechceš, nemusíš," chytl mě za bradu, aby mi mohl koukat do očí.

,,Jen s tím nemám zkušenosti, promiň," připustil jsem lítostně.

,,To nevadí," šeptl a přitáhl si mě k sobě do polibku.

Vždycky jsem ve všem dominantní já, ale teď jsem opravdu nevěděl, co dělat, tak jsem se nechal vést Luhanem a svými instinkty především. Automaticky jsem sjel rukou mezi Luhanovy nohy, kde se už rýsovala tvrdá boule. I když to šlo těžce, volnou rukou jsem se snažil rozepnout knoflík u riflí a poté se dostat dovnitř.
Najednou se ozvalo zaklepání. Rychle jsem se od Luhana odtáhl a přehodil přes sebe tričko, které leželo na zemi.

Otevřel jsem dveře, za kterými stála mamka s tácem plným jídla a dvou šálků čaje.

,,Tady to máte, dobře se vyspěte, dobrou," vlepila mi pusu na tvář a odešla po schodech do své ložnice.

Zavřel jsem za ní dveře a s tácem se vydal k posteli, kde ležel vysmátý Luhan.

,,Bůh nám nepřeje, abychom měli sex," řekl jsem podrážděně a položil jídlo vedle nás.

Moc jsem hlad neměl, ale když jsem viděl, jak se Luhan s chutí pouští do jídla, nemohl jsem ho v tom nechat.
Zatímco jsme dojídali poslední kousíčky, napadl mě skvělý nápad.

,,Něco ti ukážu," vyskočil jsem z postele a nadšeně běžel do skříně, kde jsem popadl první šátek, který mi přišel pod ruku a zavázal jím Luhanovi oči.

,,Co to děláš?" uchechtl se.

,,Postav se," přikázal jsem a Luhan poslušně poslechl. Vzal jsem ho na konec chodby, kde byly za bílými dveřmi prudké schody na půdu.

,,Opatrně, budou tu teď schody," varoval jsem jej a za ruce ho opatrně vedl po schodech nahoru.

,,Kam to jdeme?" zeptal se nejistě.

,,Neboj, bude se ti to líbit," slíbil jsem a dostal ho přes poslední schůdek na půdu.

,,Teď stůj a nehýbej se," dal jsem mu další příkaz a vydal se k velkému střednímu oknu, které jsem otevřel a vzal k němu Luhana.

Byl odtud krásný výhled na hvězdy, chodíval jsem tu často. Postavil jsem se za Luhana a sundal mu šátek.

,,Páni," řekl udiveně a se šťastným výrazem se na mě otočil.

,,Pojď," kývl jsem na něj a oknem vylezl na střechu, která byla v tomhle místě rovná a na sezení jako stvořená. Podal jsem Luhanovi ruku a pomohl mu vyškrábat se nahoru.
Nejen, že šly vidět krásné hvězdy, ale taky šel z naší střechy vidět nádherný výhled na centrum Seoulu.

,,To je nádhera," vydechl s úžasem Luhan a chytl mě za ruku.

,,Chtěl jsem tě tu hrozně vzít," připustil jsem a zadíval se na nebe plné hvězd.

,,Takhle bych tu mohl sedět věčnost," odvětil Luhan a opřel se o šikmou střechu za našimi zády.

Lehl jsem si vedle něj a na moment odvrátil pohled k němu.

,,V letadle jsem se tě chtěl na něco zeptat," řekl jsem po chvíli ticha a jeho oči se přesunuly na mě. ,,Vždycky ses o mě staral, jestli jsem v pořádku, ale mě nikdy nenapadlo se tě zeptat, jak se cítíš ty?"

,,S tebou skvěle," usmál se. ,,Cítil jsem se bez tebe sám, ale kdykoliv jsme spolu, jsem šťastný," dodal s upřímností v očích.

,,V tom případě bychom měli spolu zůstat navždy, nemyslíš?" zeptal jsem se a Luhanovi se rozzářily oči jako vánoční stromeček.

Naše pohledy opět zabloudily na hvězdnou oblohu a kolem nás šly slyšet jen zvuky města.
Bylo krásné, ležet pod hvězdami s člověkem, na kterém mi záleží a starosti nechat bokem.

,,Co budeme dělat zbylé dva týdny?" zeptal se Luhan, aniž by odvrátil zrak od oblohy.

,,Můžeme být u nás, jestli ti to nevadí," navrhl jsem a mírně se pousmál, když Luhan souhlasně kývl hlavou.

Nikdy se mnou o jeho rodině nemluvil, jen jsem věděl, že jeho matka zemřela a s otcem moc dobrý vztah neměl, ale přesto u něj vyrůstal.

,,Sehune?" vyslovil mé jméno a pohlédl mi do očí.

,,Ano?" zeptal jsem vyčkávajíc, co z něj vyleze.

,,Miluji tě," usmál se a natáhl se ke mně, aby mě políbil.

Z nějakého důvodu mě to zaskočilo, ale hrozně dojalo. Snažil jsem se zadržovat slzy, jak nejlépe jsem mohl, ale přesto se jedna neposedná dostala na povrch a sklouzla mi po obličeji až k bradě.
Když se Luhan odtáhl a všiml si toho, nechápavě na mě koukl.

,,Brečíš?" zeptal se zaskočeně a setřel mi slzu z obličeje.

,,Promiň, jen jsem nečekal, že to někdy uslyším," uchechtl jsem se nevěřícně a sklopil pohled k mým rukoum.

,,Tak se připrav, od téhle doby to uslyšíš každý den," usmál se a krátce mě políbil na tvář.

Oh boi, tohle začíná být serious(͡° ͜ʖ ͡°)

Alexei přemýšlet a nevědět, jak napsat ,,miluji tě", aniž by to bylo klišé :cc
Možná ,,Dáme seks"(͡° ͜ʖ ͡°)(͡° ͜ʖ ͡°)(͡° ͜ʖ ͡°)

Pěkně jsem vám zkazil šukačku, co?(͡° ͜ʖ ͡°) Začnete si zvykat, v tomhle příběhu se toho prostě fakt nedočkáte, protože všechny ty sladké rečičky za chvilku budou ta nejhorší slůvka v příběhu:----)) ya ya, velký optimista jsem.

Důležitý poznatek- dnes jsem málem zahynul při boji s muškou. Prostě nesnáším hmyz, don't judge me, ale je to humus, takže si balím kufry a letím na Antarktidu, kde mě nikdo srát nebude a vybuju si tam vlastní k-pop civilizaci (￣^￣)