When you're gone// HunHan FF

8.

Bylo ráno. Mamka si vzala kvůli mně a Luhanovi volno, aby mohla s námi strávit docela jedinečné chvíle, jelikož doma moc nebývám. Uvařila nám dobrý oběd, chvíli si s námi popovídala a poté odešla k nějaké své známé. To znamenalo, že jsem měli s Luhanem dům pro sebe, ale nevěděli jsme, jak toho využít.

,,Těšíš se na kluky?" zeptal se Luhan, když jsme mlčky seděli na balkóně.

,,Potřeboval bych delší přestávku," připustil jsem s povzdechem.

,,A přitom za necelé dva týdny budeme znova pracovat," doplnil mě Luhan se smutným úsměvem.

,,Občas mám pocit, že tam nepatřím. Všichni spolu vychází skvěle a já jsem jako jejich zátěž, co je stahuje ke dnu. Nebylo by to poprvé, co bych přemýšlel, že odejdu," pokrčil jsem rameny a koukal z výšky na naší malou zahrádku.

,,Kdybys odešel, musel bych jít i já, bez tebe bych nikoho neměl," řekl Luhan, což mě přinutilo na něj pohlédnout.

Pouze se pousmál a chytl mě za ruku. Stále mám pocit, že ho něco uvnitř trápí, ale nechce mi to říct. Asi bych nás ale jen rozhádal, kdybych se ho znova zeptal.

,,Co myslíš, že si o nás ostatní ze skupiny myslí?" zeptal se zamyšleně s pohledem, který směřoval na výhled z balkónu.

,,Mám dojem, že tomu nevěnují pozornost. Kai mě štve, pořád má s něčím problém, konkrétně se mnou, proč ho začaly tolik zajímat mé pocity?" zakroutil jsem nechápavě hlavou. ,,Vždyť mě i kvůli tomu zmlátil, proč s tím má takový problém?"

,,Možná mu na tobě hodně záleží a ranilo ho, že jsi mu nechtěl říct pravdu," odpověděl Luhan prostě, jako by to bylo úplně samozřejmé.

,,Ty myslíš, že ho až tak zajímám?" uchechtl jsem se hořce.

,,Všiml jsem si, jak se na tebe dívá. Podle mě ano," namítl Luhan.

Ani trochu se mi to nechtělo líbit. Připadal jsem si zvláštně. Celou dobu, co jsem si myslel, že jsem sám, se o mě někdo zajímal? 

,,Proč tedy dříve nepřišel?" vyslovil jsem svou myšlenku nahlas.

,,Možná se bál. Ale potom, co ti udělal, se tě bude štítit ještě více. Možná bys měl zajít za ním ty a omluvit se-"

,,Já a omluvit se? To on mě zmlátil," odfrkl jsem si naštvaně. 

,,A napadlo tě někdy proč?"Jsi až příliš nepřístupný, takhle v nich vyvoláváš až příliš otázek," řekl. 

Možná má pravdu. Co mám ale Kaiovi říct? Jak se mám omluvit a vůbec- jak mu mám říct o mně a Luhanovi? 

,,Jak mu mám říct o nás dvou?" zeptal jsem se a Luhan na mě hodil překvapený pohled. 

,,O nás mu nemusíš říkat nic, hlavně mu řekni o sobě, jak se cítíš a co tě trápí," namítl.

,,Fajn," šeptl jsem a zahleděl se před sebe.

-

Byl večer a my s Luhanem leželi s klidem na posteli. O ničem jsme nemluvili, jen koukali do stropu a mlčeli. Najednou mi začal zvonit mobil. Cítil jsem, jak Luhan s sebou leknutím ucukl, když hrobové ticho přerušilo zvonění. Pohlédl jsem na display svého mobilu, abych zjistil, kdo nám vyrušil tenhle klid. Když jsem zahlédl kontakt Kaie, otočil jsem display na Luhana, aby se taky mohl koukat, kdo mi volá. 

,,Zvedni to, může to být důležité," řekl a já si povzdechl.

,,Ano?" zvedl jsem hovor a koukal nervózně na Luhana, který mě napjatě pozoroval.

,,Sehune, jsi doma?" ozval se hlas Kaie.

,,Jsem, proč?" nakrčil jsem obočí. Bylo mi jasné, co bude chtít.

,,Jen mě napadlo, že bychom se mohli sejít. Jsi v pohodě?" otázal se jako vždy. Štvalo mě to, ptal se na to tolikrát, že mi bylo vždy trapné mu jen na to kývnout a neřešit to.

,,Ne, není mi nic," zamrmlal jsem a Luhan mě probodl pohledem.

,,Přestaň už s tím, Sehune. Prostě mi to řekni. Myslíš , že mě baví se tě na to pořád ptát?" zeptal se naštvaně.

,,Nechci to řešit po telefonu," povzdechl jsem si, když to Kai se mnou nechtěl vzdát. 

,,No tak se pojďme sejít. Snad by ti neuškodilo jít na chvilku ven a promluvit si," řekl.

,,Teď?" zeptal jsem se zaskočeně a koukl na hodiny, které ukazovaly osm hodin večer. 

,,Jindy bys už neměl čas a nebo bys našel nějakou výmluvu. Navíc ještě není zas tak pozdě, tak pojď," odvětil.

,,Fajn, ale jen na chvíli. Kde se sejdeme?" 

,,V kavárně u studia. Budu tě tam čekat," řekl.

,,Dobře, budu tam za půl hodiny, čau," odvětil jsem a hovor položil.

,,Kai mě chce vidět," povzdechl jsem si, když na mě Luhan vyčkávajíc koukal. 

,,Tak běž, budu tady. Hlavně na sebe dávej pozor," upozornil mě Luhan s úsměvem. 

,,Budu," ujistil jsem ho a natáhl se k němu, abych mu věnoval krátký polibek na čelo. 

Vstal jsem z postele a oblékl na sebe černou budu, trochu si upravil vlasy a s rouškou přes obličej jsem poslal vzdušnou pusu Luhanovi, který jí chytil a zamával na mě. Zavřel jsem za sebou dveře a po schodech sešel k suterénu, kde jsem si obul boty a vyšel ven. 

Už byla tma a jediné, co mi svítilo na cestu, byly pouliční lampy a měsíc, který se částečně schovával za hustými mračny. Zatím byl všude klid, ale jakmile se dostanu do centra, kde sídlí naše studio, bude opět rušno, jako za bílého dne. Aby nebyla cesta nudná, zapnul jsem si do sluchátek písničky a vydal se cestou k metru, které mám od domu asi deset minut chůze. Moc se mi do té kavárny nechtělo, ale už nechci, aby mi Kai takhle volal, takže bude lepší, když si to vyříkáme a pak mi dá pokoj. 

Takže jsem zpět. Omlouvám se za delší přestávku, měl jsem toho moc. Dobrá zpráva pro vás je, že už mám příběh hotový a předepsaný, takže by mohly kapitoly vycházet častěji, tudíž další očekávejte brzy. 

Mimo jiné jsem začal psát nový příběh Iceberg, který jsem vymýšlel společně s kámoškou, takže budeme oba rádi, když se na něj kouknete :D. Noa, reklama musí být. 

Uvidíme se příště, baiiiii.