,,Hej Jane, už jsi? Musíme vyjet!"
,,Ano mami, už jdu" odsekla jsem, a i s taškami jsem sebíhala schody dolů. Když jsem se při posledním schodu málem přizabila, zachytil mě taťka a pomohl mi s kufrem, ve kterém jsem měla věci. Dneska jsme se stěhovali. Ne, že bych z toho byla zrovna nadšená ale stejně jsem tu neměla žádné kamarády.Moje nejlepší kamarádka vždycky byla a bude moje sestra. Ano, zní to divně, ale je to tak. Po tom, co babička umřela, jsme prodali dům a koupili si jiný někde v Beacon Hills? Říkám to správně? Ani nevím, rodiče mi to jen tak žblechtli.. V autě už seděla mamka s mojí o rok starší sestrou Miou. Taťka mi otevřel kufr od auta a já si odložila tašky. Nasedám do auta a ještě naposled se podívám po této poklidné krajině, kterou z velké části tvoří lesy. Potichu řeknu sbohem našemu starému domu a už mizí v dálce.Do uší si nasazuji sluchátka a pouštím Back From the Dead od Skilleta. Ponořuji se do písničky a pomalu usínám. V noci jsem toho moc nenaspala, byla jsem nervózní z dnešní cesty a z místa, kam jedeme. Ani jsem si nevšimla, že jsem usla.
***
Najednou do mě někdo šťouchl a vytáhl mi sluchátko. Mia. ,,No šup, vstávej, už jsme tady" usmála se a vystoupila z auta. Rozespale otevírám dveře a hledím na náš nový dům. Je mnohem menší než náš bývalý, ale je pěkný. V okolí se rozprostírá les a vůně lesa je všude. Miluju takovýto čerstvý vzduch. Aspoň, že tohle mě neopustilo.Z kufru vybírám svoje věci a vstupuji do domu. Byl luxusní. Za vchodovými dveřmi se ukrývala malá předsíňka. Vyzula jsem si boty a vstoupila dovnitř. Po pravé straně byly točité schody do prvního patra, po levé straně byly dveře do krásné modro-zelené koupelny , vedle byla stejně barevná toaleta a hned předemnou se rozprostírala obří místnost-obývák. Stěny byly světlounce fialové. Na zdi se vyjímalo obří okno a francouzské dveře přímo do zahrady. V další místnosti byla krásná kuchyň s pracovní deskou tmavě hnědého dřeva. V prvním patře jsou 3 pokoje a koupelna s toaletou dohromady.
Rychle jsem vběhla do většího pokoje, který sídlí na konci chodby. Mia se na mě ze dveří jen vražedně podívala a vydala se do pokoje, který je hned vedle, ale je značně menší. Na zdi bylo obří zrdcadlo a na druhém konci pokoje bylo okno a vchod na balkon. Stěny pokrývala bílá barva, stejně jako všechny pokoje na tomto patře. Najednou jsem uslyšela přijíždět auto ,,jeej, stěhováci jsou tu" zajásala jsem, a seběhla schody dolů. Otevírám dveře a hledím na lidi, kteří vytahují náš nábytek. Za mnou ze dveří vychází mamka s taťkem a jdou přímo za pány, kteří právě teď vytahují moji velkou postel. Moje věci šli ven jako první, protože se nakládali jako poslední a tak byli hned po ruce.
***
Všechen nábytek už byl na svém místě. ,,konečně" oddechla jsem si a rozvaluji se na svou dokonalou postel. Seběhla jsem dolů, mamka s taťkem o něčem diskutovali. Ehm.. diskutovali.. znělo to spíš jako hádka, ale nevšímala jsem si toho.
Cítila jsem, že doma začíná být ,,dusno'' , tak jsem si potřebovala vyvětrat hlavu. Popadám svoji knihu a seskakuji z balkonu-který není tak vysoko. Vbíhám do lesa, který se rozprostírá kolem našeho domu. Jakmile vstupuji do útrob lesa, v nose mě lechtá vůně jehličí a spadaného listí. Vítr si pohrává s pramínky mých vlasů a já pociťuji volnost.
Po vystoupení z lesa, objevuji nádhernou louku, na které se vyjímá polorozpadlá věž. Z tašky vytahuji svoji oblíbenou knihu, sedám si do trávy a nořím se do zajímavých příběhů postav. Na této louce bylo cítit něco zvláštního. Pociťovala jsem strach, který vyvolávali havrani, kroužící u vrcholku věže.Najednou se zdvihl obrovský vítr, který nechtěl ustát. Polekala jsem se a upustila knihu, kterou uchytil vítr a odnesl ji před vchod do věže. S mírně zrychleným dechem jsem se snažila uchopit svoji knihu, která se mi vysmívala před vchodem do věže. Vítr byl ale proti mne a zavál ji do temnoty této tajemné budovy. S polovičním dechem vstupuji dovnitř a nalézám svoji knihu, jak poklidně leží na schodech. Natahuji se pro ni a nad hlavou slyším praskání a skučení podlahy. Dech se mi zrychluje a dušička ve mě je malá, jako špendlíková hlavička. Zvědavost vítězí nad strachem a já se rozhoduji postavit nebezpečí čelem. Při vycházení schodů jemně vrzaly a oznamovaly, že se blížím. Místnost měla ohořené stěny a temné kouty, které ve mně vzbuzovaly ještě větší strach. Z nejtemnějšího koutu, v tomto podivném pokoji, na mě svítili rudě žhnoucí oči.
Dech se mi zatajil a nohy ztuhly. Neschopna pohybu jsem odolávala ruděžhnoucímu pohledu. Nedaleké zavytí mě probudilo k životu a já si uvědomuji nebezpečí, ve kterém se nacházím. Popadám knihu, která mi v tom zmatku vypadla z rukou a sebíhám schody. Dostávám se k východu z tohoto strašidelného místa a venku na mě čeká stejná temnota jako v této prapodivné budově. Na obzoru se tvoří měsíc v úplňku, který mi jako jediný ukazuje cestu zpět, do útrob lesa. Z okna věže mě spaloval rudý pohled. Za doprovodu vytí, které rve ušní bubínky na kousky, jsem se dostala do lesa. Opět mě do nosu uděřila vůně jehličí a navlhlé půdy. Když se dostávám k domu, přes balkon vpadám do svého pokoje a zjišťuji, že nikdo o mé nepřítomnosti nevěděl. Večer jsem vstoupila pod sprchu a přemýšlela. Kapky horké vody stékaly po pramínkách mých vlasů až dolů ke kotníkům. Vystupuji ze sprchy, oblékám se a vysušuji si vlasy. Padám do postele a usínám. Ve snu mě doháněly ty ruděžhnoucí oči a bolestivé vytí.
***
,,CRRRR!!!......" začně řvát můj telefon, který oznamuje, že mám vstávat. Ospale zvednu telefon a kouknu na hodiny. ,,8:30? Na co tak brzo?" řeknu chraplavým hlasem a padnu zpět do mých nadýchaných peřin. Moc dlouho si to ale neužiju, do pokoje vejde mamka ,,Jane, vstávej, budeme malovat tvůj pokoj, tak to tu připrav, ať můžeme začít co nejdřív, a taky zajedeme do obchodu, zítra tebe a Miu čeká škola" řekne s úsměvem na tváři a zavře dveře.
,,Cože? Škola? A už zítra? To si ze mě dělá srandu.." řeknu si pro sebe. Ano, ráda přemýšlím nahlas. Vstávám z postele a oblékám se do černých legín a šedého tílka. Sebíhám dolů po schodech a dělám si snídani. Do teplého mléka sypu kakaové kuličky a beru si lžíci. Sedám si ke stolu a začínám jíst. Naproti mne si sedá Mia se stejnou snídaní jako mám já.
Po jídle si zapnu televizi ale nekoukám na ni. Stále přemýšlím nad včerejškem. ,,Co byl ten záhadný tvor s rudýma očima? Viděla jsem to vůbec? Nezdálo se mi to?A co to vlčí vytí? Je tu vlk? Nebo je jich tu snad víc?" tyhle otázky si stále přehrávám v hlavě.
***
,,OMG, konečně mám vymalovaný pokoj!" oddechla jsem si. Stálo to hodně úsilí a taky času. Poslední den, kdy jsem doma, protože zítra jdu do školy, a já ho promarním takhle.
,,Jane, převleč se, jedem nakoupit ty věci na zítra." Ze dveří na mě hledí Mia a usmívá se. ,,Dobře, hned to bude" řeknu otráveně a zvedám se ze své krásně měkké postele. Přemýšlím, co si na sebe vezmu, a po chvíli vytáhnu černé jeany, triko s nápisem "Metal is life" a koženou bundu. Nasedám do auta a nasazuji si sluchátka. Stejně jako má sestra poslouchám písničky pořád. Je to moje závislost. Náhodně jsem klikla do seznamu písniček a rozjela se mi písnička Kill or be Killed od New Years Day. Ani mi nedohrála a už jsme parkovali u obchodu. Vystupuji z auta a beru košík, moje sestra jde věrně vedle mě a něco mi povídá. Vcházíme do obchodu a hledáme mamku, která to vzala po hlavě, a někam se nám v obchodě zašila. Načapali jsme ji, jak si prohlíží boty. „Mami, ale jely jsme sem nakupovat věci do školy a ne boty" zasmála se Mia a já se k ní přidala. Mamka se na nás podívala takovým tím obličejem "hraju naštvanou ale moc mi to nejde" . Vpadli jsme do uličky se školními potřebami. Sešit sem, sešit tam, pár tužek, pastelky, zvírazňovače, propiska.. to by mohlo být vše. Většinu mám doma ještě ze staré školy. Ještě jsem se stavila do mrazáku pro pizzu Hawai mezi tím, co mamka s Miou už šli k pokladně. Když jsem odcházela k pokladně, omylem jsem šťouchla do kluka. Hnědé vlasy, světle hnědé oči a úsměv na tváři. Mohl být starý asi jako já. Rychle jsem se s úsměvem omluvila a prchala dál.
Věci nakládáme do kufru a odjíždíme domů. Večer jsem skočila do vany. Miluju vanu. Přidala jsem si do ní tmavě fialovou Bath Bomb a odpočívala jsem. Asi po půl hodině jsem vyšla a ulehla do postele. Únava mě unesla jako vítr listí a já se vydala do říše snů.Ahoj, rozhodla jsem se, že napíšu příběh o Teen Wolf. 😂 Ani nwm, jak mě to napadlo. Každopádně doufám, že se vám bude líbit, tak si ho užijte, zatím páčko 😘
PS: v médiích máte Jane s Miou
ČTEŠ
Secret../TEEN WOLF CZ *DOKONČENO*
WerewolfBeacon Hills.. městečko, které nikdy nespí. Jak se s ním vypořádají dvě sestry, které nemají žádné kamarády, a bojí se navázat kontakt? Má vůbec cenu se s někým seznamovat, když vědí, že se jim stejně budou posmívat? Najdou si přátele, a budou tak t...