Secret../TEEN WOLF CZ *DOKONČENO*

I'm not dead yet

*flashback*

Stojím v koutě pokoje a slyším bít 2 srdce. Pomalu otevírám oči a vidím Stilese s Derekem jak stojí u nemocničního lůžka a snaží se někoho oživit. Chci se jít podívat, kdo to je ale nevidím tam. Uvědomuji si jednu věc. Neslyším svoje srdce, ani necítím svůj dech. Vlastně mám pocit, že ani nejsem reálná. Necítím vlastní tělo.

Taky jsem si uvědomila ještě něco.. neslyším srdce té osoby, která leží na posteli. Je snad mrtvá?

Stiles něco říkal a potom se sesunul k zemi a já spatřila tu osobu ležící na lůžku.

Byla celá od krve a byla jako stěna. Oči pootevřené ale bylo vidět jen bělmo. Rty suché, bledé a bez dechu. Nehty podlívající krví. Hnědé vlasy rozcuchané a spletené krví. Krev. Všude krev. Nohy dolámané. Hruď bez pohybu a s ošklivými hlubokými trhlinami, přes které bychom ji mohli vidět do duše.
Do duše.. má ale vůbec nějakou duši? Nebo už ji opustila?

Něco jsem si začala uvědomovat. To není nikdo cizí. Ani nikdo z mojí rodiny nebo přátel..
Jsem to JÁ..

Kdybych mohla dýchat asi se bych teď stejně nedýchala. Dívala jsem se na svoje mrtvé tělo. Mezitím, co přišla Melissa a uklidnila Dereka, který mi stále stlačoval hrudník. Nechtěl přestat. Asi si nechtěl přiznat, že jsem mrtvá. Stejně tak i Stiles.

Alespoň jsem viděla, kdo při mě vážně stojí. Byl to krásný pocit vědět, že vás má někdo rád tak, že se vás snaží oživit, i když už jste vlastně mrtví. Ale jak je to možné? Vždyť já přece nemůžu cítit. Jsem jen zrnko v meziprostoru. Vlastně ani nejsem reálná.

Necítím svůj dech, svoje srdce, svoje tělo. NIC! Jsem mrtvá. Nemůžu cítit! Ale přece něco cítím.

Najednou se pokoj vyprázdnil a byla jsem tu jen já a moje tělo. Přistoupila jsem k němu a dívala se na svoje zubožené části těla. Pro sebe jsem si jen řekla:,,Ty si to teda dotáhla.."

Poslední, co si pamatuju, je jak ležím mezi dveřmi do Derekova domu a vše mě neskutečně bolí. A ten nechutný magor mi drápy prorývá moji tepnu.

Chtěla jsem vyjít z tohoto pokoje a jít na chodbu za ostatními. Chtěla jsem jim nějakým způsobem ukázat, že tu stále jsem, a že jsem je neopustila. Ale nemohla jsem. Drželo mě to tu. Nemohla jsem opustit pokoj. Byla jsem tu zavřená jako zvíře v kleci.

*flashback end*

Ahoj všichni,
Vím, že je tahle kapitola trochu krátká ale nenapadá mě žádné pokračování a tak mě napadlo, že můžu udělat flashback na to, co se dělo s Jane, když byla mimo svoje tělo.
PS:když budete mít nějaké nápady na pokračování, tak určitě dejte vědět 😉
Zatím páčko