Šátek mi zakrýval polovinu obličeje.. Jediné co šlo vidět, byli mé oříškové oči. Běžela jsem po lese a snažila se utéct těm mužům. Najednou jsem do něčeho narazila a vyděšeně zamrkala. Doufala jsem, že to není jeden z těch mužů. Ale když jsem zvedla hlavu,spatřila jsem pár nádherně modrých očí. Nikdy jsem toho chlapce neviděla, ale cítila jsem, že mezi sebou máme nějaké pouto. Opatrně vzal šátek a sundal mi ho.
"Auroro," vydechl a já zamrkala.
"Jak znáte mé jméno?" zašeptala jsem. Slyšela jsem jak za mnou něco křuplo a věděla, že mě dohání. Chlapec se podíval za mě a zamrkala. Potom mě vzal za ruku.
"Odvedu tě do bezpečí," zašeptal a rozběhl se lesem. Následovala jsem ho a měla co dělat, abych ho stačila. Byl opravdu moc rychlí.. až to bylo zvláštní. "Až se schováme všechno ti vysvětlím. Slibuju."
Bylo to zvláštní, ale věřila jsem mu. Věřila jsem mu tak moc, že bych mu svěřila i svůj vlastní život.
Prudce jsem se posadila a rozhlídla se. Stále jsem byla v motelovém pokoji a Gabe spokojeně spal vedle mě. Vylezla jsem z postele a vzala si čisté oblečení. Vešla jsem do malé koupelny a dala si rychlou sprchu. Když jsem si vyčistila zuby a rozčesala si vlasy, vrátila jsem se do pokoje. Gabe už byl vzhůru a na stole byla nachystaná snídaně. Usmála jsem se a došla k němu. Věnovala jsem mu pusu na tvář a potom se podívala na jídlo.
"Vypadá to úžasně," zašeptala jsme a posadila se. "Dnes se mi zdál zase nový sen.. Bylo to naše první setkání v lese.. Myslím, že si mě zachránil."
"Ano svým způsobem jsem tě poprvé zachránil," přikývl. "Chtěli tě prodat na trh jako služku.. Ale schoval jsem tě u sebe." usmál se a propletl si se mnou prsty.
"Vždycky jsi byl na správném místě," usmála jsem se.
"Jez," zašeptal a já se pustila do jídla. Když jsem dojedla, Gabe všechno vyhodil do koše a já si dala do tašky zbytek věcí, které jsem vytáhla. Když jsme vyšli z pokoje, Gabe vrátil klíčky a dal tašky do kufru auta Když jsme vyjeli znovu na cestu a podívala se z okýnka. Po chvílce jsem si povzdychla a podívala se na Gabriela.
"Děje se něco?" zeptala jsem se potichu. "Jsi nějaký zamklý."
"Možná by jsi měla něco vědět, než dojedeme do akademie.." začal a já čekala, co řekne. "Nezůstanu tam s tebou.. Musím se zbavit všech, kteří po tobě půjdou, Auroro."
"Ne," vydechla jsem. "Nemůžeš mě tam nechat, Gabrieli," zakroutila jsem hlavou. "Nikoho tam neznám.. Potřebuju tě."
"Jinak to nejde," povzdychl si. "Věř mi, kdyby to šlo, tak tam s tebou zůstanu.. Ale musím tě ochránit."
"Zastav!" zašeptala jsem.
"Cože?" nechápavě nakrčil obočí.
"Říkám ti, aby jsi zastavil!" vykřikla jsem a praštila pěstí do palubní desky. Gabriel zajel ke kraji a já vylezla z auta. Ohnula jsem se v pase a zhluboka se nadechla. Strašně se mi točila hlava a viděla jsem rozmazaně.
"Auroro," zašeptal jemně a chytil mě, abych nespadla. "Co se děje?"
"Já nevím-" špitla jsem, ale bylo pozdě.
"Chci si tě vzít," zašeptal Gabrieli. Ležela jsem u něho v chatce na sláměné posteli. Kreslil mi obrazce na nahá záda.
"Tak to uděláme," odpověděla jsem s úsměvem. "Co nám v tom brání?"
"Všechno," povzdychl si. "Nejsi semnou v bezpečí, Auroro."
"To říkáš od prvního okamžiku, co jsi mě zachránil v tom lese," zasmála jsem se a překulila se na něho. "Ale stále jsem tady." připomněla jsem.
"A to je chyba," řekl a pohladil mě po paži dolů. "Jsem ale velký sobec, abych se od tebe držel dál."
"A to je dobře," můj úsměv se ještě víc rozšířil. "Co bych bez tebe dělala, Gabe? Ukázal jsi mi co je to láska. Takže se prostě vezmeme.. Třeba hned.. Duchovní zrovna přijel do města.. Můžeme mu říct hned teď."
"Myslíš to vážně?" vydechl a já přikývla. "Dobře," usmál se. "Tak to tedy uděláme."Gabe mě ze sebe sundal a přešel k truhlici se šatami. Vytáhl jedny sváteční šaty, které mi koupil na trhu. "Dokonalé," zašeptal a podal mi je. Zasmála jsem se a oblékla si je. Když se Gabriel oblékl, šel to domluvit s duchovním. Mezitím jsem se posadila na postel a zapletla si vlasy do copů, které jsem spojila v drdol.
"Můžeme jít na to," vběhl Gabriel do chatrče a vzal mě za ruku. Duchovní čekal venku. "Jsme připraveni."
"Dobře," přikývl duchovní. "Spojte své ruce." zvedli jsme ruce do výšky a já se na něho upřela svůj pohled.
"Spojuju vás v jedno manželství," začal. "Nic vás nedokáže rozdělit. Ani smrt ani nemoc. Teď si řekněte své ano."
"Ano," vydechli jsme zároveň.
"Bůh vás prohlašuje za manžele."
"Auroro," otevřela jsem oči a zjistila, že mě Gabriel drží v náruči. "Panebože tak moc jsme se o tebe bál," špitla a políbil mě do vlasů. "Co se stalo?"
"Vzali jsme se," špitla jsem. "V té době jsme se vzali.. Proč jsi mi to neřekl?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
