"Říkám ti Morisi, ten úkol ti neudělám," do pokoje vešla nějaká dívka a za ní spěchal kluk se zelenými vlasy.
"Ale notak Molly," zaškemral. "Mě to vůbec nejde vypracovat.. Co ti to udělá?"
"Nebudu dělat tvoje úkoly," zopakovala a koukla se mým směrem. Překvapeně se zastavila až do ní kluk vrazil. "Ty jsi Aurora."
"Jo," přikývla jsem zmateně a zvedla se z postele. "A ty musíš být Molly," roztáhla jsem rty do úsměvu. "Těší mě."
"Máma mi o tobě vyprávěla," řekla a obešla mě, aby si mě pořádně prohlídla. "A taky o Gabrielovi.. Je tak hezký jak se vypráví."
"Ano," přikývla jsem se smíchem. "Takže co se vypráví o mě a Gabrielovi?" zeptala jsem se a znovu se posadila.
"Panebože váš příběh je strašně romantický, ale zároveň smutný," svalila se vedle mě na postel a podívala se na mě. "Jaké to je?"
"Zvláštní," odpověděla jsem. "Vlastně si toho moc z předešlých životů nepamatuju.. Jen takové střípky. Vždycky mám jen takové výlety do minulosti-"
"S tím by ti mohl pomoct pan O'briel." ozval se Morris.
"Pan O'briel?" zeptala jsem se rychle a on přikývl.
"Je to učitel magie," vysvětlil. "Zabývá se cestováním do minulosti. Může ti pomoct to ovládat."
"Opravdu?" vydechla jsem a Morris s Molly přikývli. "Musím ho jít najít," vyskočila jsem na nohy, ale Mollyin smích mě zarazil.
"Dneska už je pozdě," usmála se. "Počkej na zítřejší hodinu."
"Dobře," zamumlala jsem. "Co jste vlastně zač?" Morris se nervozně podíval na Molly, která se jen pousmála.
"Mý rodiče jsou z poloviny andělové. Tady Morris-" odmčela se. "Dřív než ti to řekneme slib nám, že se nebudeš bát.."
"Nebudu," slíbila jsem a podívala se na Morrise. "Je mi jedno, co jsi," posumála jsem se. "Každý máme nějakou minulost."
"Jsem upír," odpověděl a já překvapeně zamrkala. "Neboj se, piju krev z pytlíků."
"Nebojím se," odpověděla jsem. "Jen mě to překvapilo. Nevěděla jsem, že tu jsou i upíři." vysvětlila jsem.
"Studenti za pár okamžiků se bude konat večeře," ozvalo se pokojem a já se rozhlídla.
"Co to bylo?"
"Kouzlo," vysvětlila Molly a zvedla se. "A teď pojď. Je čas ti ukázat zbytek školy."
"Musí se na mě všichni koukat?" zavrčela jsem, když jsem se posadila s Molly a Morrisem ke stolu.
"Jsi pro ně zajímavá," řekla a pustila se do jídla. "Nediv se jim." Rozhlídla jsem se a podívala se ke stolu, kde seděli učitelé. Dva si zrovna o něčem povídali a dívali se naším směrem. Když se uvědomili, že se na ně koukám, hned uhnuli pohledem.
"Takže to jsi ty-" ozvalo se mi za zády. Molly vedle mě si povzdychla. "Myslela jsem, že podle pověstí budeš hezčí." pomalu jsem se otočila a hleděla do očí tmavovlasé dívky s úžasně zelenýma očima.
"Můžeš jí nechat na pokoji, Eleno?" ozval se Morris a Elena se jen ušklíbla.
"Ale copak? Tady Aurora neumí mluvit?"
"Umím mluvit," řekla jsem. "Co máš za problém?"
"Ty jsi můj problém," zavrčela. "Nikdy jsi pro Gabriela nebyla dobrá- A nikdy nebudeš." potom se otočila a s jejíma kamarádkama odešla.
"Co se to právě stalo?" zamumlala jsem.
"Žárlí," vysvětlila Molly. "Každý na škole ví, že je do Gabriela zamilovaná až po uši. Ale ten nikdy neměl nikoho jiného než jsi ty," usmála se. Musela jsem se taky usmát. Rozhlídla jsem se po velké jídelně a všimla si plakátů.
"Co to je?"
"Ples," vysvětlil Morris. "Pořádá se každý rok."
"Nikdy jsem na žádném plese nebyla," zašeptala jsem. "Vlastně jsem ani neměla pořádně žádné kamarády.. Asi jsem věděla, že jsem jiná.. Když jsem se setkala s Gabrielem.. všechno se dalo dohromady a já to pochopila."
"No," usmála se Molly a položila ruk na mou. "A teď máš nás.. A já ti slibuju, že si ten ples užiješ."
"Děkuju," oboum jsem věnovala úsměv. "Myslela jsem si, že to tu bez Gabriela nezvládnu.. Ale jak se zdá, bude to tady prima. Teda kromě pár lidí." ušklíbla jsem se a Molly s Morrisem se zasmáli.
"Můžete mi věnovat pozornost?" ozvala se Rose. "Ráda bych tu přivítala naší novou studentku. Auroru- myslím že všichni víte o koho se jedná a chci aby jste jí vzali mezi sebe." pokud o mě doteď nevěděli, teď se na mě dívala celá jídelna. Všimla jsem si jak si pár studentů začalo něco šeptat. "To je vše co jsem vám chtěla říct. Přeji dobrou chuť."
"Ehm- půjdu na pokoj," usmála jsem se na Molly a Morrise. "Uvidíme se později." zvedla jsem se a co nejrychleji odešla z jídelny.
