Zaklepala jsem na dveře O'brielova kabinetu a čekala na vyzvání. "Pojďte dál, Auroro." uslyšela jsem a zmateně zamrkala. Sáhla jsem po klice a otevřela. "Posaďte se." O'briel ukázal na křeslo a já poslechla. "Takže potřebujete pomoct s ovládáním vzpomínek?"
"Ano," přikývla jsem. "Chci se o sobě dozvědět co nejvíc. Půjde to?"
"Jistě že ano," usmál se a zvedl se. Došel k prosklené vitríně a vytáhl nějakou lahvičku. Potom přešel ke mě. "Neboj se, není to jed." pousmál se a odšrouboval víčko. "Tohle ti pomůžu, uvolnit se. Je to pro začátek dobré." Opatrně jsem si od něho vzala lahvičku a napila se. Ucítila jsem příšernou pachuť na jazyku a rozkašlala se. Najednou se mi chtělo spát.
"Co to-" zašeptala jsem.
"Poddej se tomu, Auroro." uslyšela jsem O'briela než jsem usnula.
Stála jsem v zahradě naproti Gabrielovi. Na sobě jsem měla světle růžové šaty a na hlavě klobouček. Měla jsem pocit, že v této době jsem už jednou byla.
"Auroro vůbec nevíš jak se to hraje," zakroutil Gabriel pobaveně hlavou.
"Zvládnu všechno," zasmála jsem se a vytrhla mu ragbyový míč z ruky. Chtěla jsem utéct, ale mé nohy se zamotali a já spadla na zem. Míč mi vypadl a odkutálel se stranou.
"Jsi v pořádku?" přiběhl ke mě a klekl si. Jen jsem se na něho chvilku dívala a potom se rozesmála. "Jednou se z tebe zblázním," zašeptal a pohladil mě po vlasech.
"Můj klobouk," rychle jsem se rozhlídla a spatřila ho v bahně. "Matka mě zabije."
"Nezabije," zasmál se a stoupl si. Potom ke mě natáhl ruku, aby mi pomohl na nohy. Přitáhl si mě až k sobě, až jsem cítila jeho dech. Naklonil se, jakoby mě chtěl políbit, a já se smíchem odtáhla a rozběhla se pryč.
Další vzpomínka. Tentokrát je ještě starší. Na sobě mám tmavě zelené dlouhé šaty a vlasy mám až po pas. Kráčela jsem vedle Gabriela k nějaké malá chaloupce a v ruce nesla košík s květinama.
"Děkuju za doprovod Gabrieli," usmála jsem se.
"Není zač, Auroro," Gabriel mi věnoval jeden ze svých úsměvů.
"Měla bych jít. Kdyby tě uviděl můj otec-"
"Nebojím se," odpověděl a vzal mě za volnou ruku. "Zamiloval jsem se do tebe, Auroro."
"O čem to mluvíš?" vydechla jsem. "My- nevíme co to je láska. Tedy ty možná ano, ale já ne-"
"Tak mi dovol ti jí ukázat," zašeptal a přistoupil blíž. Teď uchopil můj obličej do dlaní a zadíval se mi do očí. Pomalu se začal přibližovat až jsem najednou ucítila jeho rty na těch mých. Byl to můj první polibek a byl- dokonalý.
Když jsem se od Gabriela odtáhla, měla jsem na rtech úsměv. Ani jsem si nevšimla, že jsem upustila košík, takže se všechny květiny rozsypaly.
"Já-" začala jsem, ale přerušil mě hluk, který vycházel z chalupy. "Co se tam děje?" svraštila jsem obočí a sáhla po klice.
"Auroro ne!" vykřikl Gabriel, ale bylo pozdě. Někdo mě vtáhl dovnitř. Spatřila jsem nějakého muže v kápi. Rozhlídla jsem se po místnosti a spatřila matku a otce v krvi. Vykřikla jsem, ale muž mě hned uhodil. "Nechte jí na pokoji!" vykřikl zničeně Gabriel. Podívala jsem se na něho a zjistila, že ho drží nějaký jiný muž.
"Gabrieli co se to dě-" dřív než jsem stačila dokončit větu mi přiložil ten muž dýku ke krku.
"Tvůj milovaný se ti nesvěřil? zasmál se. "No tak teď už nebude mít příležítost."
"Prosím ne!" vykřikl znovu. "Udělám cokoliv. Vrátím se do podsvětí.. Budu pracovat pro otce, ale nezabíjejte jí."
"Ach Gabrieli," povzdychl si muž. "Však víš, že plníme jen rozkazy." najednou prudce trhl a já ucítila bolest. Cítila jsem jak mi po krku stéká krev a naposledy se podívala na Gabriela.
"Taky.. jsem... se... zamilovala." vydechla jsem naposledy.
"Dost!" vykřikla jsem a prudce otevřela oči. "Už dost, prosím.." sáhla jsem si na krk, protože jsem stále cítila tu bolest.
"Tady-" O'briel ke mě přisunul sklenici s vodou a já se napila. "Já vím, že je toho na vás hodně Auroro. Ale zvyknete si."
"Možná to byl špatný nápad," zašeptala jsem a zvedla se. "Děkuji moc." rychle jsem vyběhla z kabinetu a běžela do pokoje. Když jsem vrazila do pokoje, Molly se skláněla nad nějakou krabicí, která ležela na mé posteli.
"Co to je?" zeptala jsem se potichu.
"Nevím.. Když jsem se vrátila z knihovny už to tu leželo. Je na tom tvoje jméno," usmála se a ustoupila. Došla jsem ke krabici a dotkla se ozdobné stužky. Opatrně jsem zvedla víko a odděla papír.
"Panebože," vydechla jsem, když jsem spatřila látku sukně šatů. Opatrně jsem je vytáhla.
"Jsou nádherný," zašeptala vedle mě Molly. "Kdo ti je posílá." i přesto, že jsem to věděla jsem vytáhla papírek, který k šatům byl připojený. Rozbalila jsem ho a dala se do čtení úhledného písma.
Měl jsem pocit, že máš potíže s výběrem šatů. Jsem si jistý, že tyto ti perfektně padnou.
S láskou Gabriel.
