unknown | yoonseok ✔︎

part fourteen

Jin's pov

,,Čau co tu děláš? Vždyť jsem od tebe před chvílí odešel. To jsem ti tak chyběl?" zeptal se mě s úsměvem, jakmile otevřel dveře.
,,Jdu ti vrátit mobil co sis u mě nechal," Podal jsem mu ho ,,a jinak ne, ani si mi nechyběl." usmál jsem se na něj. Jen protočil očima a vzal si ode mě mobil.
,,Tos neudělal," Koukal se střídavě na mobil a na mě.
,,Co sem neudělal?" zeptal jsem se s nechápavostí v hlase, ikdyž jsem moc dobře věděl co myslí.
,,Ty sis s nim psal?!" vyštěkl na mě až jsem se ho lekl.
,,A ješte si mu v prváku zlomil ruku?!" Dodal a koukl se na mě vražedně. Začal jsem se smát. Ten jeho pohled!
,,Nesměj se," Snažil se tvářit vážně ale bylo vidět jak mu cukali koutky. To mě rozesmálo ještě víc.
,,Přestaň už," Bouchl mě do ramene, momentálně už taky se smíchem v hlase.
Pomalu jsem začal popadat dech, mezitím jsme se přesunuli do obýváku.
,,Hele a uvědomuješ si, že mě teď může poznat?" Promluvil po chvíli ticha, které mezi námi panovalo.
,,Prosimtě, nepozná tě. Vždyť se vždycky bavíme ve skupině, nemá šanci tě poznat a podle toho, že ani neví, komu se ve škole řiká Pink princess," Koukl jsem se na něj s pokrčeným obočím, na což se jen debilně usmál ,,pochybuju, že zná někoho ze čtvrťáků a třeťáků." Dodal jsem.
,,Ale jo zná, Namjoona, kterej mimo jiné patří k nám do skupinky taky," Jen jsem si povzdychl. Nechápu, proč se mu nechce ukázat. Myslim si, že Yoongi by do něj šel a s radostí. Nad svojí úvahou jsem se uchechtl.
,,Něco k smíchu?" Nadzvedl jedno obočí.
,,Ne nic. Asi už půjdu," Zvedl jsem se z gauče.
,,Jo tak zdar, zejtra ve škole." Ani mě nešel doprovodit, zmetek nevychovanej.
Obul jsem si boty a otevřel dveře, které jsem následně zabouchl, protože už jsem stál venku.
Popravdě, byl to můj nápad aby napsal Yoongimu, furt o něm snil jak je úžasnej a mě to jednoduše sralo, tak jsem mu řekl, ať mu napíše. Sice jsem vůbec nevěděl o koho jde, zjistil jsem to až dneska, ale je docela hezkej, ne že ne. Ale nečekal jsem, že mu napíše pod anonymem. Stále jsem to nepochopil a ani asi nikdy nepochopim. Vždyť jednou na to stejně přijde. No co, nechám to plavat, on už si Hobiáš nějak poradí.

－・－

ʆ𝖺𝗋𝗂𝗌𝖺