unknown | yoonseok ✔︎

part twenty-three

minsuga: Hele zeptám se tě na něco ale řekni mi pravdu ok?

cutejin: No budu se snažit.. Povídej.

minsuga: Jmenuje se Hoseok?

Zobrazeno 8:45.

__

cutejin: Nejspíš tě prokoukl..😏😂

unknown_boy: Kdo?

cutejin: Yoongi😏

unknown_boy: Co? Jakto?

cutejin: /poslal screen obrazovky/

unknown_boy: Ouu
unknown_boy: Napiš mu co uznáš za vhodný. Sice jsem si to takhle nepředstavoval ale ok..

cutejin: Hmm dobře😏

Zobrazeno 8:49.
Uzivatel *unknown_boy* se odhlásil.

__

cutejin: Asi nemá cenu ti lhát co?🙂

minsuga: Ne to rozhodně nemá..
minsuga: Tak?

cutejin: Ano, Hobi je Hoseok..

Uživatel *cutejin* se odhlásil.

minsuga: Oh, wauu..
minsuga: Myslel jsem si, že jsem se spletl..
minsuga: Jsem rád, že si byl upřímnej..

Odesláno 8:54.
Uživatel *minsuga* se odhlásil.

Yoongi's pov

Vůbec jsem to nečekal. Myslel jsem, že jsem se spletl, že to byl omyl. Ale abych pravdu řekl, tak je krásný.
Ježiš ne! Sakra!
Začal jsem se červenat a automaticky si dal ruce na tvář. Bože, na co to myslim?
,,Je vám dobře pane Min?" zeptal se mě náhle učitel.
,,Jsem-jsem v pořádku, dobrý," Zhluboka jsem se nadechl a koukl se na něj.
,,Dobře, kdyby něco tak řekněte," Lehce se usmál a zase se věnoval třídě.
Popravdě jsem nebyl v pořádku. Moje břicho začalo dělat kotrmelce a já myslel, že za chvíli hodim šavli na kluka předemnou.
S rukou před pusou jsem se zvedl a vystřelil ze třídy jako blesk. Jen tak-tak jsem stihl doběhnout na záchody. Cestou jsem ještě zaslechl, jak na mě učitel volá a někoho za mnou posílá, no jméno už jsem neslyšel.
S povdechem jsem se posadil vedle záchodu a těžce oddechoval. Sakra proč se mi udělalo tak špatne?!
,,Hej seš v pohodě?" Uslyšel jsem něčí hlas. Zvedl jsem zrak a předemnou stál on. Měl na tváři ustaraný výraz.
,,Uhm nevim," odpověděl jsem a snažil se postavit, no moje nohy mi to nedovolovali. Kdyby mě Hobi nechytnul, nejspíš bych se rozplácl vedle záchodu.
,,Pojď pomůžu ti do třídy. Tam si sbalíš věci a půjdu s tebou domů. Pochybuju, že bys zvládl zbytek dne," usmál se na mě. Uu ten úsměv. Snažil jsem se usmát taky ale vznikl by z toho nejspíš úšklebek než úsměv.
Proto jsem jen přikývl a pomalu se dal do pohybu. Celou dobu ke třídě mě podpíral abych nespadl, za což jsem docela i rád, protože sám bych neušel ani krok.
,,Pane učitel, vezmu Yoongiho domů. Pochybuju, že by se mu udělalo líp," promluvil když už jsme byli ve třídě.
,,Ah, hm dobře tedy. Jen to oznámím rodičům," řekl a už sahal po telefonu aby napsal mamce zprávu.
,,Neni třeba, mamka by měla být doma," promluvil jsem. Cítil jsem, jak se mi zavírají oči. Matně jsem slyšel učitele jak něco řiká. Najednou se mi oči zavřeli úplně a já padal k zemi, nic jsem už nevnímal, poslední co jsem cítil bylo, jak mě někdo bere do náručí. Pak už jen tma.

－・－

ʆ𝖺𝗋𝗂𝗌𝖺