unknown | yoonseok ✔︎

part twenty-four

Yoongi's pov

Cítil jsem kolem sebe měkkou postel. A taky jsem cítil, jak mě někdo hladí po ruce. Pomalu jsem začal otvírat oči.
,,Konečně si se vzbudil. Spal si skoro celej den, myslel jsem, že už nežiješ," zasmála se lehce osoba co mě držela za ruku. Hobi. Takže se mi to nezdálo. Nebo jo?
,,Co se stalo?" zeptal jsem se pro jistotu, když jsem se posadil. Byl jsem ve svém pokoji, takže dobrý.
,,Udělalo se ti špatně a seknul si sebou ve třídě. Vzal jsem tě k tobě domů. Tvoje mamka odjela ve 2 do práce a vrátí se až zítra ráno. Prý tě mám na statosti," usmál se. Už jsem řikal, že má nádhernej úsměv? Usmál jsem se taky a chtěl se zvednout z postele, no jeho ruka na mojí hrudi mi to nedovolila.
,,Kam jdeš? Musíš odpočívat," Snažil se mě zatlačit zpět do postele.
,,Potřebuju na záchod," Vymanil jsem se mu a šel na záchod. Trošku se mi zamotala hlava, ale celkově už mi bylo líp než ráno.
,,Tak pak přijď do kuchyně, za chvíli bude večeře. Měl bys něco sníst," Ještě jsem zaslechl, než jsem zavřel dveře od koupelny. Vykonal jsem potřebu a poté si umyl ruce a opláchl obličej. Byl jsem bledší než kdy jindy. Bože, proč jsem sebou seknul? To mě tak vzalo jak Hobi vypadá? Docela mě mrzí, že jsem ho nazval namyšleným. Je docela v pohodě. Ale popravdě, Hobi na messengeru je prostě Hobi.
Otevřel jsem dveře a šel dolů do kuchyně, kde stál Hobi a něco připravoval. Jelikož ke mně stál zády a ještě si mě nevšiml, opřel jsem se o rám dveří a sledoval ho. Chtěl jsem na něj vybafnout ale neni nálada.
,,Yoongi?" zařval na mě. Nejspíš si mě stále nevšiml a myslel si, že jsem furt nahoře.
,,No?" odpověděl jsem s klidem. Nejspíš se mě leknul, protože se bouchnul hlavou o skříňky nad ním. Začal jsem se smát.
,,Nech toho!" Hodil po mě utěrku.
,,Nojo, nojo," Stále s cukáním koutků jsem mu odpověděl a šel se posadit ke stolu.
,,Jak dlouho už tu takhle stojíš?" zeptal se mě a opřel se o linku, přitom si stále mnul hlavu.
,,Asi 5 minut? Nevim. Kdy už to bude?" koukl jsem se na něj a usmál se. Úsměv mi opětoval a podal mi talíř, na kterém byla míchaná vajíčka.
,,Sice nic moc ale aspoň něco sníst musíš," usmál se znovu a sedl si se svym talířem ke stolu. Potichu jsme oba začali jíst.
,,Uhm, kolik je vůbec hodin?" zeptal jsem se. Vůbec jsem neměl pojem o čase.
,,Půl osmý. Jo a volal trenér. Zejtra s tebou počítá na ten basket. Máš tam být ráno v 6 abyste stihli dojet do toho města nebo co," řekl a dál se věnoval jídlu na talíři.
,,Kde mám bejt?" Nechápal jsem.
,,Ve škole pabo, kde jinde," zasmál se.
,,Nejsem pabo!" Nafouknul jsem tváře.
,,Ale jo jsi," Stále se smál. Neodpověděl jsem mu a dál dělal uraženýho.
,,Ale noták," Přestal se smát. Zvedl jsem se a šel odnést už prázdný talíř.
,,Ty tu budeš spát?" zeptal jsem se ignorujíc jeho větu před tím.
,,Jestli můžu," opět se usmál. Bože přestaň se usmívat!
,,Ale jo, ale spíš na zemi," řekl jsem a vydal se nahoru do pokoje. V pokoji jsem si vzal tričko, boxerky a vydal jsem se do sprchy.
,,Du se koupat, dole je ještě jedna koupelna tak můžeš jít tam," Oznámil jsem Hobimu, když stál na schodech. Jen pokýval hlavou a já zalezl do koupelny. Zamkl jsem se - pro jistotu, a začal ze sebe shazovat oblečení. Když už jsem stál v koupelně zcela nahý, popošel jsem k zrcadlu abych na sebe viděl. Zatim to jde docela v pohodě s Hobim. Myslel jsem si, že to bude horší. Hlavně jsem čekal, že se poznáme trochu jinak, než takhle. Povzdechnul jsem si a vešel do sprchy, kde jsem strávil nejmíň půl hodiny.
_
,,Můžeš mi říct co sakra děláš?" ozval jsem se hned, jakmile jsem vešel do pokoje.
,,Ležim?" zahuhlal do polštáře, že jsem mu sotva rozumněl.
,,To vidim ale kde ležíš?" Překřížil jsem si ruce na hrudi. Zvedl hlavu a koukl se na mě.
,,Nejspíš na tvojí posteli. Něco se ti nelíbí?" Posadil se a zívnul.
,,Nebudu spát s tebou v posteli. Švihej na zem," Ukázal jsem na podlahu a začal podupávat nohou. Asi mu to přišlo legrační, protože se začal lehce smát.
,,Nech toho prosimtě a pojď si lehnout," Lehnul si a přikryl se až po hlavu. Protočil jsem očima a vydal se tedy k němu do mojí postele.
,,Dobrou," Zavírali se mi už oči a pomalu usínal, no ještě jsem cítil jak si mě jeho ruce přitáhly k sobě a jednu ruku mi položil okolo pasu.
,,Dobrou Gi." usmál jsem se ale neodpověděl. Ještě víc jsem se zachumlal do pěriny a částečně do Hobiho obětí a s úsměvem na tváři jsem usnul.

－・－

ʆ𝖺𝗋𝗂𝗌𝖺