unknown | yoonseok ✔︎

part twenty-one

minsuga: Konečně jsem doma, promiň, že jsem ti nepsal celý den ale ráno jsem zaspal a zapomněl si vzít mobil...😇

unknown_boy: Jo já vim

minsuga: Jak to můžeš vědět?😂

unknown_boy: Řikal si to ráno Jiminovi, 1. hodinu.. Slyšel jsem vás..😉

minsuga: Ajo vlastně..
minsuga: Cizí rozhovory se poslouchat nemají!😠

unknown_boy: Promiň, ale seděl jsem skoro u tebe, nešlo to přeslechnout, ještě když se Jimin směje jako magor na celou třídu /nic proti, Jimin má krásnej smích😇\

minsuga: Nenadávej mu, nemůže za to, že je moc hlasitej..😄

unknown_boy: Však mně to nevadí..

minsuga: Dneska s tebou neni řeč, stalo se něco?

unknown_boy: Nemám nějak náladu..

minsuga: Jaktoo?😟

unknown_boy: Sem překvapenej a zklamanej zároveň..

minsuga: Kdo tě zklamal..?

unknown_boy: Ale nikdo, neznáš.🙂
unknown_boy: Ale neřeš to, jen dneska si asi už nenapíšem, nemám náladu na nic.. Teď se jdu projít tak zatim pa..🙂

Uživatel *unknown_boy* se odhlásil.

minsuga: Oh, hmm dobře, tak zítra..😶

Odesláno 14:56.
Uživatel *minsuga* se odhlásil.

Hoseok's pov

Zahodil jsem mobil na postel a sám se na ní rozplácl. Yoongi, kdybys jen věděl, že za to můžeš ty. Ale neměl bych ti to dávat za vinu, vždyť si nevěděl, že jsem to já. Ale ranilo mě to, ne že ne.

~flashback - přestávka po 3. hodině~
Seděl jsem opět v lavici a čekal až přestávka skončí a začne další hodina. Nejsem šprt nebo něco, jak bych mohl být když jsem propadl, ale čtvrťáci tu dneska nebyli a nebudou ani celý týden, jeli na nějakou exkurzi, kvůli tomu jsme taky spojení, chybí asi 4 učitelé, to znamená, že tu nemám nikoho z mojí party, ani Jina, Namjoona a Tae se rozhodl do školy nepřijít, snad přijde zítra.
Ani ne za 5 minut mělo zvonit, klidně si sedím v lavici a znuděně koukám před sebe, když tu najednou uslyším svoje jméno.
,,Hele jak že se jmenoval ten kluk jak počítal ten příklad?" Vím že cizí rozhovory se poslouchat nemají ale mě to nedalo, ještě když se o mně bavil Yoongi.
,,Jung Hoseok, proč?" Čekal jsem jakoukoli reakci od Yoongiho, ale to co řekl by mě ani ve snu nenapadlo, že řekne.
,,Jen tak, nelíbil se mi, zdá se mi namyšlenej," Hned co jsem to uslyšel jsem se snažil nerozběhnout se pryč, bylo by to moc nápadný. Jen jsem tedy zatnul pěsti a sevřel víčka k sobě abych potlačil slzy. Je sice pravda, že na první pohled se zdám být namyšlený, i Jin mi to řekl, ale když mě líp poznal tak změnil názor. Takhle to měla i polovina lidí, se kterýma se bavim. No ta druhá polovina si to myslí stále. Bojím se, že Yoongi spadne k té druhé skupince a bude si to myslet nadále, až mě pozná. Nevím, možná proto se bojím se mu ukázat.
~end flashback~

Ani jsem si to nevšiml ale slzy mi začali samovolně stékat po tváři. Dal jsem se do sedu a rukávem mikiny si je začal stírat. Zvedl jsem se a přešel ke dveřím, které jsem následně otevřel a vyšel na chodbu, kdy opět nikdo nebyl. Ani nikde v baráku. Co taky čekat, když rodiče jsou stále v práci? Už je ani nevídám, naposledy jsem je viděl snad před 2 týdny.
Sešel jsem schody do předsíně a nazul si na sebe boty. Musim si jít provětrat hlavu abych zahnal myšlenky na Yoongiho a jeho slova. Popadl jsem ještě bundu jelikož je venku ještě zima ikdyž už je duben, a vydal se vstříc do ulic Soulu. Snad se mi aspoň na chvíli podaří zahnat myšlenky.

－・－

ʆ𝖺𝗋𝗂𝗌𝖺