unknown | yoonseok ✔︎

part thirty-six

Yoongi's pov

Bylo půl 3 a já si balil věci do tašky, protože na nádraží mi to trvá celkem dlouho a já nechtěl nechat Jacksona čekat. Kdybyste se ptali, co se stalo včera tak nic zajímavýho, Jimin nebyl ve škole a Hobi se stále neobjevil. Stále o něm nikdo nic neví, ale přijde mi, že Jin něco tuší ale nechce mi to říct.
Doobul jsem si boty, zabouchl skříňku, popadl batoh a vyrazil ze školy jako blesk.
,,Gi!" zařval na mě někdo. Kdo otravuje, zrovna když pospícham? Otočil jsem se za hlasem a uviděl blonďatého kluka co ke mě běží. Kdo to je?
,,Co je? Pospícham," řekl jsem a čekal, až ke mně kluk dojde. Začal se smát.
,,Co je k smíchu? Hele nemám čas tak zatim," Otočil jsem se k odchodu a už chtěl jít.
,,Ale zlato, snad bys mě zase neposlal domů, teď jsem přijel," Takhle mi řiká jen jeden člověk.
,,Jacksonee!" Otočil jsem se a skočil na něj abych ho pořádně objal. Neviděli jsme se půl roku, chvíli jsme si psali ale poslední 2 měsíce jsme si nenapsali ani čárku. Chyběl mi. Byl jako můj starší bratr, ví o mně všechno, stejně jako já o něm. Objetí mi opětoval a takhle jsme tam stáli asi 10 minut, stále jsem na něm visel s nohama okolo pasu, připadal jsem si jako koala.
,,Chyběl si mi, víš to?" Konečně jsem po dlouhé době promluvil a trošku se od něj oddálil abych mu viděl do očí.
,,Ty mně taky," usmál se na mě. Znovu jsem ho objal, ale přitom jsem se podíval na lidi okolo. Koukali na nás, co čekat. Ale já si všiml jen jedné osoby. Na obličeji měla roušku, na očích sluneční brýle a barvu vlasů měla zrzavou. Oblečením mi trošku připomínala Hobiho, ale to byla blbost. Proč by se barvil? Pustil jsem se Jacksona a dopadl nohama na zem. Je asi o hlavu vyšší než já, takže jsem musel koukat trošku nahoru. Ale kdo ode mě neni vyšší, že jo? Jsem jako trpaslík oproti všem.
,,Půjdem?" zeptal jsem se ho.
,,Jasný," usmál se a vzal si tašku ze země. Usmál jsem se taky a vydal se směrem ke mně domů. Ještě jsem se ohlédl na místo, kde stála ještě před chvílí ona záhadná osoba, ale už tam nikdo nestál. Neřešil jsem to a šel vedle Jacksona, kterej se díval na lidi okolo. Nejspíš ho taky štvalo, že na nás čumí.
,,Co čumíte? Nemáte co jinýho na práci?!" zařval trošku hlubším a hrubším hlasem, až jsem se ho lekl.
,,Neřeš to a pojď." Popadl jsem ho za ruku a tahal ho ke mně domů. Najednou mi zavibroval mobil v kapse, ale nevšímal jsem si toho. Kouknu se na to pak. Když už jsme byli v dostatečné vzdálenosti od školy, pustil jsem ho a mlčky vedle něj šel. Je mi jasný, že vyptávat se začne až doma.

－・－

ʆ𝖺𝗋𝗂𝗌𝖺