"První problém?" zeptá se posměšně Louis se zaschlou krví u nosu a rozraženým rtem. Už uběhlo pár minut od toho, co jejich rvačka byla přerušena kantorem, který je dovedl právě sem.
"Vypadám na to?" uchechtne se Harry s rozbitým čelem a boulí na čele. Harry se koukal na krvavé rozdrcené klouby na rukou a třel si je palcem.
"Neviděl jsem tě tady a to jsem tu pečenej vařenej." pokrčí rameny Louis a rozhlédne se po známém místě. Seděl v síni, kde byly židle pro studenty a jejich rodiče, kteří šli navštívit ředitele. Louis tu sedával každý týden, jelikož prováděl každý týden kraviny, z čehož vždy byl velký průšvih.
Sám dobře věděl, že Harry byl stejný. Dělal taky problémy, ale nikdy nebyl přichycen a taky dost často jeho činnosti byly svedeny právě na Louise. A díky Danielle teď Louis věděl, proč to na něj Harry vždy hodil. Nenáviděl ho kvůli holce.
"Před půl rokem jsem tu seděl za to, že jsem vyjel po chemikářovi. Prej jsem ho šikanoval." protočí oči Harry a Louis se uchechtne, jelikož nedávno tu seděl díky stejnému případu.
"Znám-" kývne a Harry se na něj zašklebí.
Neuběhne ani minuta a do kanceláře vběhne udýchaná Danielle, která se zhrozí hned jakmile uvidí Harryho rozbitou tvář. Samozřejmě jí zrak padne i na Louise, jenže toho se rozhodla ignorovat.
Už do konce střední.
"Řekls, že se odstěhovala" nahne se k němu Louis.
"Tak to jsem asi lhal" nevinně se na něj podívá a Louis se na něj naštvaně zašklebí. Harry nikdy nebyl neviňátkem, avšak Danielle ho za nevinného vždy měla.
"Jsi v pořádku, Harry?" přejde k němu a z kapsy vytáhne kapesník. Vezme i láhev vody, navlhčí kapesník a přiloží mu ho k obočí. Harry sykne bolestí, ale když uvidí její starostlivý pohled, tak se uchechtne.
"Vypadám teď drsně?"
"Ty hovado. Proč si po něm vyjel?" praští Harryho do ramene její pěstí, což absolutně nebolí, avšak díky špičatému prstenu to Harryho štípne.
"Je moc důležitej fakt, že i ona ví, že si to začal ty" poukáže na něj Louis, ale Danielle mu nevěnuje pohled a ani nejmenší pozornost.
"Důležitej fakt je, že máš nějakou vnitřní potřebu mi brát blízký lidi. Ještěže Danielle uviděla co seš za hovno včas." zašklebí se Harry nazpátky. Louis na něj vztyčí prostředníček, což Danielle absolutně nepochopí a rozhodně to nechtěla začít řešit před Louisem. Byla na něj naštvaná snad tím největším způsobem.
"Idiote, jestli budeš mít problémy kvůli mně, tak ti ještě přidám." posadí se vedle Harryho Danielle a položí si na něj hlavu.
"Máš hodinu, ne?" nakloní se k Danielle Harry, zatímco Louis jí jen mlčky pozoruje.
"Ser na to. Jedna hodina mi fakt vlásek nezkřiví." mávne rukou Danielle. Rozevřou se dveře od kanceláře ředitele a sám ředitel se podívá, koho tu zase má.
"Louisi, nepřekvapuješ" povzdychne nad svým nevlastním synem.
"Za to ty s tvojí kravatou, to je fakt překvapení." pokrčí odměřeně rameny a sykne, jelikož ho bolí rty při rozhovoru. Při jakémkoliv pohybu s rty. Stačilo i uchechtnutí, které nasledovalo potom.
"Co mám s tebou asi dělat?" povzdychne a podívá se na Harryho.
"Kdo to vůbec začal a proč jste tu vy, slečno Campbellová?" podívá se na Danielle, která v tu chvíli zbystřila. Když chtěla odpovědět, tak jí vyrušil Louis.
"Nech ty dva jít. Můžu za to já."
"Ty ses přiznal?" nadzvedne obočí Louisův nevlastní otec.
"Ne, vole, asi jsem si to teď vymyslel, abych zase mohl nadšeně pomáhat Rose v knihovně" ironicky odpoví, což Danielle rozesměje, avšak se jí hned podaří smích zastavit. Nebude se smát jeho vtipům.
Proč by to dělala?
"Dobře tedy. Můžete odejít" pokyne rukou neklidný ředitel a Danielle se zvedne ze židle. Harry ještě chvilku pozoruje Louise, avšak po jeho naznačení, že má vypadnout, se zvedne a odejdou společně ke školní sestře.
Louis vzal všechnu vinu na sebe, přitom mohl říct pravdu. Za tohle přece mohl Harry. Harrymu blesklo hlavou, že možná toho kluka zanevřel zbytečně. Bohužel, Danielle nic neproběhlo hlavou. Byla pořád naštvaná.
Nezajímalo jí proč nepřišel, nezajímalo jí už nic. Byla zklamaná.
