Danielle: Louisi?
Louis: Ano?
Danielle: Asi děkuju za to, že si to vzal na sebe. Harry mi teď řekl, jak to bylo.
Louis: Asi děkuješ, aha
Danielle: Asi jo
Louis: Mám na tebe otázku.
Danielle: Jen jsem ti poděkovala, nechci s tebou vést konverzaci.
Louis: No tak.
Danielle: Co chceš
Louis: Fungoval ti mobil poslední týden?
Danielle: Co?
Louis: Dovolali se ti lidi?
Danielle: Ano?
Louis: Tak proč kurva mně nevezmeš ani jeden vymrdanej telefonát?!
Danielle: Protože nechci.
Louis: Tuhle odpověď jsem nečekala, tyvole.
Danielle: Já nečekala tolik věcí...
Louis: Uznávám, že máš právo se zlobit
Danielle: Jo, tak ty to uznáváš?
Louis: Ehm
Danielle: Takže, Louisi Tomlinsone, měl bys uznat, že už na tebe nikdy v životě nepromluvím a ani se na tebe nepodívám, protože nechat holku čekat doma na vyzvednutí a vysrat se na ní v den jejího jediného středoškolského plesu, je to nejhnusnější, co jí můžeš udělat.
Louis: Možná bych ti vysvětliů, proč jsem se nedostavil.
Danielle: To mě nezajímá. U mě si skončil.
Louis: Tak fajn.
Danielle: Super. Jsem ráda, že jsme si to vyříkali.
Louis: Samozřejmě. Je to tvoje rozhodnutí. Já za tebou dolejzat jako pes nebudu. Za něco takovýho mi teda nic nestojí.
Danielle: Tobě totiž nestojí vůbec nic.
