DANIELLIN POHLED:
"Proč máš zase rozbitý obličej, Božínku?" chytne se za hlavu Louisova matka a on jen přeběhne z pohledu směrován mně na ní. Vypadá naprosto příšerně. Oko pomalu modrá. Jsem si jistá, že to bude do hodiny fialový.
"Ve škole jeden buzerant měl kecy kolem Zayna, je to v pohodě" mávne rukou a odbude svou mámu mávnutím ruky.
"Donesu ti hrášek, brácho" ozve se Love a vydá se k mrazáku. Já přejdu k Louisovi a podívám se na něj z příma.
"Nic neříkej" zavrčí nepříjemně. Neodpovídám. Jediné co udělám, tak je to, že chytnu jeho ruku do své a uculím se na něj.
Nevím jak mám jinak reagovat. Ale chycení za ruku ho snad potěší, ne?
Nevím, jestli mu chci dát pusu, když se jeho rty na boku skoro půlí.
"Rozkošné. Neřekla bych, že holka jako ty, bude s rváčem jako je náš Louis" uculí se Louisova máma. Ona to netuší?
Podle mě to nebylo poprvé. Louisovi ruce se třepaly před odchodem. Rozhodně se svého otce bojí.
Když si tak zavzpomínám, Louis měl modřiny docela často. Byla pravda, že Louis byl výbušný a agresivní a často jsem ho viděla v nesmyslný bitce, ale nikdy jsem ho neviděla tak domláceného. Nazvala bych to týráním.
Jestli se dnes doopravdy před domem setkal se svým otcem a ne se svým úhlavním nepřítelem, nazvala bych toto domácím násilím. Uznávám, Louis nejspíš nebude špičkový syn - soudě už jen z chování k jeho nevlastnímu otci, ale přece ho takto vlastní otec nemůže bít.
"Louis je vlastně na mě moc hodnej" řeknu ostře, když vidím, jak ředitel protáčí očima nad Louisovým vzhledem. Ten přece musí vědět, že se ve škole nepopral. Máme tam kamery.
"To ráda slyším, zlato" usmívá se dál mamka Sally. Love mezitím donáší zmraženou zeleninu a pokládá to na oční oblast svého bratra. Louis si se mnou proplétá prsty, jakmile uslyší ode mě vlídná slova. Malý Lucas je pozoruje naše spojené dlaně a přeměřuje si mě pohledem.
To děcko mě nenávidí.
Přemýšlím nad tím, proč jsem najednou tady. S Louisem. Jo - možná, že mě nechal čekat na plese - ale každej děláme chyby. A právě teď to už Louisovi nechci vyčítat. Dneska jsem mu dala v tom dešti jasně najevo, jak mě to žere. Dneska se toho událo vážně hodně a jeho rozbitý obličej docela komplikuje tuhle situaci, ale - tahle komplikace je ta, kterou s ní chci řešit.
Chci, aby byl v pořádku. Chci, aby nebyl raněný.
Sakra - měla bych svoje city držet na pitomé uzdě. Nechodím s ním ani hodinu. Nemůžu mu hned přece přiznat, že ho miluju.
"My půjdeme zase nahoru" řekne Louis rychle a než se nadám, tak mě vede pryč. Věděla jsem, že se teď dozvím podrobnosti, který mě fakt zajímali, ale nejsem si jistá, jestli chci znát pravdu. Protože pokud si myslím tyto věci správně, tak je to zlý.
Hodně zlý.
LOUISŮV POHLED:
"Asi ti došlo, že s tátou moc nevycházím, že?" začnu, když dojdeme do pokoje. Dobře, třepou se mi ruce. Hoří mi celé tělo včetně rozbitého obličeje. Nevím, jak jí tohle podat.
Jedinej, kdo tohle ví, je Zayn.
Zaynovi jsem nic nemusel vysvětloval. Znal mě dost dlouho na to, aby mou rodinou situaci chápal.
