"Ty jsi ještě tady?" vzhlédne k němu Danielle, která si přes hlavu natáhne jeho teplou zelenou mikinu. Louisova voňavka obklopí její tělo, což donutí Danielle k mírnému uculení. Louis voněl krásně.
"Já se rád dívám" uculí se Louis a založí si ruce pod paže.
"Dívej se na to, co nemůžeš mít. V pohodě." mávne flegmaticky rukou Danielle a Louisovi zmizí úsměv z tváře. Jeho nálada klesne nad její upřímností. Nenáviděl se za to, že jí měl přímo na dosah a během jednoho večera jí ztratil.
"Dneska si snědla vtipnou kaši?" protočí oči podrážděně.
"Spíš pravdomluvnou" pokrčí rameny a vrhne se ke knoflíku jejích úzkých džín.
"Jdi se vycpat" vydechne Louis a rychlým krokem opustí pokoj. Zabouchne za sebou tlusté dveře a opře se o ně. Danielle se mezitím převleče a mokré oblečení dá na topení, které se schovávalo pod okenní římsou.
Sama pro sebe kroutí hlavou nad tím, co udělala. Chtěla to dát Louisovi tak moc sežrat. Danielle dávala Louisovi až příliš najevo, co pro ní ples znamenal a on i přes její otravné a věčné náznaky zklamal. Těšila se na něj tak dlouho a on jí celý večer zkazil.
Po nějaké chvilce Louis se objevil znovu v pokoji s jiným oblečením a uviděl Danielle, jak si prohlížela fotoalbum. Seděla na sedačce u okna, aby na fotky šlo lépe denní světlo. Vypínač na rozsvícení pokoje pouhým okem nenašla.
"Až přestane pršet, vezmeš mě domů, že?" vzhlédne k Louisovi. V ruce žmoulá fotku malého Louise s kšandami a roztomilou tváří.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Tohle je tvůj prozatímní domov" skočí na svou postel a zůstane nehybně ležet.
"Mimochodem, je neslušné hrabat se mi ve fotoalbu" dodá a ukáže na ní prstem.
"Jako malý jsi byl mnohem roztomilejší" uculí se Danielle a kouká na další Louisovi fotky. Louis se cítil tak unavený po vyčerpávajícím dnu, avšak potřeboval společnost.
Jeho nejlepší kamarád byl hyperaktivní svině, jak se sám často nazýval, a tak s ním být nemohl. Ale Daniellina přítomnost stačila k Louisovému štěstí. Mohl si sebevíce nalhávat, že k ní nemá silné city, ale byl stejný jako každý mladý teenager. Svým citům se neubránil. Spadl do mladé naivní lásky po hlavě, i když sám se sebou bojoval.
"Nebaví mě to tady" odloží album Danielle a přejde k jeho posteli. On otočí hlavu tak, aby na ní viděl a mírně se uculí.
"Čekal jsem, že teď budeš odporovat"
"Můj vzdor mi byl k ničemu, nemyslíš? Zas takovou nenávist k tobě necítím, abych to nepřežila. I přes ten fakt, že pořád nechápu, proč si mě nehodil domů." pokrčí rameny Danielle a omylem se dotkne dlouhým mahagonově natřeným nehtem Louisovi ruky.
"A nějakou nenávist snad cítíš?" zeptá se neutrálně a posadí se hned vedle ní. Když ho Danielle uvidí po svém boku, začne přemýšlet o tom, jak čtvercový pokoj se začal zužovat. Začalo být mezi nimi dusno.
"Jakou chceš odpověď, Loui?" zašeptá, jelikož na silnější hlas nemá žaludek. Ani si neuvědomí, že mu řekla tak hezky.
"Chci odpověď, kterou mi dáš najevo, že ke mně necítíš nenávist a jednou mi odpustíš" chytne její prsty a začne si s nimi pomalu hrát. Dotýká se bříšky jejích prstů a čeká na odpověď. Právě teď miluje to ticho mezi nimi.
"Možná kdybych věděla důvod.." nadechne se Danielle krátce.
"Promiň"
"Neomlouvej se, asi to nemá cenu" trhne sebou Dan.
"Tahle odpověď se mi tolik nelíbila" nadhodí veselejším tónem Louis, aby odlehčil situaci.
Danielle začne litovat svých myšlenek, které směřují jen k jedné věci. Bohužel - možná že i Bohudíky - Danielle poslechne své srdce a vrhne se Louisovi rty. Posadí se mu do klína a přitáhne si ho za krk ještě blíže.
Louis nezůstává pozadu a jeho ruce přesune na její boky. Dostane se pod tričko, kde začne kroužit palci a svými rty se věnuje jejím. Danielle se začne otírat svým klínem o jeho.
"Louisi" vzdychne Danielle po chvilce.
"Stop" chce se od něj odtrhnout, ale Louis jí pevně drží.
"Danielle, prosím"
○○○
○Vaše nejoblíbenější písnička od 1D? •Moje je "Where Do Broken Hearts Go" z alba Four.
