Mezi námi, Tute ✔

kapitola 8.

"Tutanchamone, už mě můžeš pustit..." řekla jsem, když mi objímání přišlo už příliš dlouhé.  Bylo velice zvláštní že mi to najednou nevadilo. Najednou jsem se v jeho objetí cítila tak nějak bezpečně.
" Nemůžu, mám pocit že když tě pustím zase mi zmizíš."
Tiše jsem se zasmála jeho reakci a zase ho pevně sevřela v objetí. V této pozici jsme tam stáli asi čtvrt hodiny. Vyrušil nás až příchod vezíra, který si decentně u dveří odkašlal, aby nebyla tato scéna až tolik nápaditá.
"Pane, přišel jsem vám oznámit že generál Neko byl zavřen v žaláři a čeká na váš rozsudek. Nekladl žádný odpor a vlastně sám vešel do cely. Nebyl s ním žádný problém," oznámil stroze a čekal na královu reakci.
Tutanchamon kývl a jakoby se rozmýšlel. I když jsem věděla že rozsudek má v hlavě již dávno vymyšlený. I přes to všechno, co mi Neko udělal, přes tu zradu kterou spáchal, jsem nechtěla aby zemřel. A byla jsem rozhodnutá pro to udělat všechno.
" Králi můžeme si promluvit?" zatahala jsem Tutanchamona za rukáv dříve, než se stačil nadechnout k odpovědi. Jen mlčky rezignovaně pokrčil rameny a šel se mnou směrem do jeho ložnic.
"Co máš v plánu udělat s Nekem?" otočila jsem se na něj hned co jsme dorazili do pokoje.
"Sama moc dobře víš, že takový zrádce jako je on si nezaslouží nic jiného než smrt. Budu muset nechat ho popravit. Pro to, co udělal mě, tobě i celé říši není omluva. Bude trpět za své činy. Možná k němu bohové budou mírní a nechají ho vstoupit na druhý svět. Doufejme už pro jeho duši, že Anubis bude mít smilování se zrádcem."
" Nemůžeš ho nechat popravit," namítla jsem rychle a schytala králův nechápavý pohled. Vypadal jako kdyby přemýšlel, jakou drogu mi to dali. Evidentně jsem ho překvapila.
" Neti, to snad nemyslíš vážně! Víš přece co ti udělal, co udělal nám. Všechno bylo jeho vinou, a ty ho chceš nechat žít? Začínám si myslet že snad k němu něco cítíš," pochybovačně zavrtěl hlavou. Zděšeně jsem vykulila oči a opatrně ukázala směrem k jeho hlavě.
" Nezbláznil jsi se, že bych mu mohla něco cítit? Nejde mi o něj jako o člověka, ale o něj jako o velice schopného generála. Sám si to přiznej, že je to jeden z nejlepších vojáků. Nemůžeš ho nechat popravit, tak to prostě nefunguje."
Zamyšleně si promnul čelo a bezmocně se podíval po stěnách. Úplně jsem viděla, jak mu v hlavě létají myšlenky.
" A jak to chceš tedy vyřešit? Víš sama moc dobře, že Neko by mohl být nebezpečný. Všichni budou požadovat jeho popravu. Bude muset zemřít tak či tak." A v tu chvíli jsem se rozhodla vyrukovat s tou šílenou zprávou.
" Ty necháš popravit svého bratra?"
" Cože?!"

Bylo asi okolo půlnoci když jsem faraona uviděla znovu po dlouhé době. Jen co jsem mu vysvětlila okolnosti týkající se jeho krevní spřízněnosti, zmizel mi z dohledu vypadalo to, že nemůže pochopit zdánlivě jednoduchou věc. A ani jsem se mu nedivila. Být na jeho místě, asi bych se sesypala. Ale tomu nepříslušelo, sám se s tím musel vyrovnat a statečně nést svou odpovědnost. Trošku mi to dělalo starosti. Byl hodně šokovaný a hodně rozhozený,
Když v pozdní noční hodinu přišel do ložnice, stále mi připadal jako přešlý mrazem. Raději jsem se nesnažila na něj mluvit, abych ještě více nepodráždila. 
"Jak dlouho to víš?" Tichá otázka zazněla jako blesk místností a já sebou jako na povel trhla. 
"Od první chvíle, co jsem byla u Neka. Řekl mi to," odvětila jsem a dál sledovala jeho počínání. Přecházel po místnosti jako raněné zvíře a krčil obočí. 
"Musí utéct z paláce a to někam hodně daleko."
"Nenecháš ho popravit?" Malá jiskřička naděje byla zrozena.
"Ne. Pomůžeš mu utéct, dnes v noci," řekl tichým hlasem a otočil se směrem ke mně. Měla jsem takový pocit, že moje čelist probourala díru do podlahy. 
"Co prosím?"
"Neko mi už mnohokrát pomohl a ty jsi měla pravdu... Nemohu ho nechat popravit. Takže dnes v noci zmizí z města. Já o ničem nevím a ty to udělej jak chceš. Jen se vrať do svítání," věnoval mi váhavý úsměv a odešel.
"Tetti?" zavolala jsem do chodby a čekala až se služebná objeví.

"Bude půlnoc," zašeptala jsem si pro sebe, když jsem zahalená do tmavého pláště čekala ve stínu sloupoví na to, až přejde stráž. Od mého 'zmizení' jich tu bylo přehnaně moc. Nervózně jsem tiskla v dlani Tutanchamonův přívěsek scarabea a rozhlížela se kolem dokola. 
Můj čas přišel ve chvíli, kdy těsně kolem sloupu, za kterým jsem byla schovaná, prošli dva strážní. Potichu jsem se rozběhla k tmavé chodbě na druhé straně a ještě tišeji jsem vklouzla do chladné chodby. 

Nekova cela se nacházela až na konci. Opatrně jsem se k ní přiblížila a nakoukla zamřížovanými dveřmi dovnitř. Jeho instinkt vojáka zafungoval, ihned si mě všiml. Nebo alespoň mé siluety.
"Kdo jsi?" 
"Buď zticha!" 
"Netikeret?"
Na znamení jsem si výhružně přitiskla prst na ústa. Jen poraženě pokývl hlavou a já se jala otvírání dveří. 
"Ještě se dojdu podívat na cely!" V tu chvíli v nás obou zatrnulo. Stráže mě tu nemohli najít. 
"Kašli na to, byl jsem tam před chvílí." Můj výdech musel být slyšet snad po celých Thébách. Tak neskutečně se mi ulevilo, že jsou tito dva muži tak nezodpovědní. Dveře tiše klaply a ta snazší část byla rázem za námi. Teď zbývalo dostat  se z paláce.
"Kudy jdeme?" zašeptal Neko, když jsme stáli na kraji vstupní haly. Neodpověděla jsem mu, jen jsem téměř neznatelně kývla hlavou k dveřnímu oblouku na druhé straně. Půjdeme tajnou chodbou. Teď jen stačilo počkat, až ti dva tupci s kopími projdou kolem.

"Netikeret? Proč's mi pomohla?" zeptal se mě u jedné z bran, která vedla z Théb. 
"Někdy mu to splatíš, to on ti zachránil život," zašeptala jsem, a dříve než se stihl nadechnout k další otázce jsem zachumlaná do kápě zmizela v temnotě.
Všechno proběhlo hladce. Neko byl na svobodě, já ležela vedle oddychujícího faraona a nikdo snad o tom všem neměl ani tušení. Tedy, až do prvních slunečních paprsků. 
"Faraone Tutanchamone! Faraone Tutanchamone!" vletěl do komnaty vezír. Oba jsme se posadili a věnovali jsme mu nechápavý pohled. 
"Generál Neko uprchl, pane! Dnes v noci, nikdo neví, jak je to možné, pane!"
"Cože?!" zahřměl Tut a kdybych nevěděla své, možná bych mu to i věřila. 
"Jediné, co jsme u cel našli byl přívěsek scarabea, pane."
Tut na mě hodil zoufalý pohled. Tohle jsem podělala.

Po menší době ledové, která mi nejspíš zamrazila mozek, jsem tady s další částí. Omlouvám se za tak dlouhou neaktivitu, ale už jsem se prokousala testy, tak snad už to půjde líp. 
Nějak se nám to zamotává, že?
btw: Komentář a vote potěší ;)