Mezi námi, Tute ✔

kapitola 12.

"Netikeret no tak! Zpomal přeci!" volal za mnou Neko, ale já ho neposlouchala. Byl to už týden a ta bolest v mém srdci byla větší a větší. Možná proto jsem Nekovi nabídla, abychom se přesunuli. Nebyl proti. Spíš vypadal, že ho to ani nezajímá. Byl stále zadumaný, věčně nad něčím přemýšlel.
"Nemůžu, potřebuji tu svobodu cítit!" křikla jsem za ním a dál se hnala pouští. Ne že by to mělo nějaký účinek. Dohnal mě během minuty.
"Svobodu můžeš cítit i v klusu. Už jsem ti říkal že když spadneš z koně v trysku, jsou to mnohem horší úrazy?" Jeho slova bral vítr. Já ale i přesto rozuměla všemu. Raději jsem zpomalila, ne že bych brala na vědomí Nekova slova, ale nechtěla jsem zbytečně týrat koně.
"Nad čím stále přemýšlíš?" zeptala jsem se, jakmile jsem zaregistrovala jeho nepřítomný pohled nikam.
"Netikeret, která služka se o tebe starala?" Nerozuměla jsem jeho otázce. Začalo se smrákat a my se museli uložit na noc. A jeho zajímaly palácové služky?!
Zastavila jsem koně na příhodném plácku a sesedla. Ještě stále jsem mu neodpověděla.
"Víš proč jsem tě tehdy unesl?" Svou otázkou trefil přímo do černého. Pustila jsem všechno z rukou a otočila se k němu čelem.
"On má všechno a ty nic?" zeptala jsem se ho větou, kterou mi řekl tenkrát u něj v domě.
"Ne. Všechno to bylo kvůli tomu, že jsem ho hledal. A on mi přitom proklouzl přímo pod rukama..."
"Ale kdo?" Docházela mi trpělivost. Stále to byly nějaké hádanky a já jich měla až po krk. Potřebovala jsem to slyšet. Chtěla jsem slyšet pravdu.
"Zrádce." To děsivé slovo proplulo prostorem mezi námi a já zalapala po dechu. Jestli tím zrádcem nebyl celou dobu Neko, tak kdo tedy?
"Asi to chceš vysvětlit, že?" Mlčky jsem kývla a posadila se k čerstvě rozdělanému ohni.
"Bylo to asi rok předtím, než jsi přišla do paláce. Byla noc, všichni kromě stráží spali, a já měl stráž u královy ložnice. Najednou začal křičet. Když jsem tam vtrhl, nějaká temná postava mizela oknem, a na zemi po ní zůstala ležet dýka. O týden později se faraona opět pokusil někdo zabít znovu. Tentokrát jsem seděl u jeho stolu, ale nic jsem neviděl, dokud se nezjevil ten neznámý u nohou jeho lůžka. Našli jsme tam tajnou chodbu, ale byla zasypaná. Nikdo to nechápal," odmlčel se a přihodil klacek do plamenů až vylétly jiskry.
"Pak to přestalo, ale já pátrat nepřestal. Asi měsíc před tebou jsem zjistil, o co se Tut s vezírem vsadili." Jeho slova mě prudce zasáhla přímo v centru bolesti.
"Potřeboval jsem, aby si Tut vzal někoho vhodného. A pak jsem na ulici potkal tebe se Sethim. Sledoval jsem tě a když jsem si byl jistý, kde budeš a jak to dopadne, vyslal jsem do ulic Tutanchamona. Všechno to bylo domluvené. Kromě faraona a tebe to věděli všichni. Do paláce ses dostala mou vinou.
Myslel jsem, že tím zrádcem je vezír, který chtěl získat trůn, ale jednu noc, v tom týdnu před svatbou jsem uslyšel faraona křičet. Vběhli jsme tam s vezírem nastejno a uviděli ho po roce znovu. Zahaleného vraha. Ay to tedy být nemohl." To náhlé ticho mezi námi vyplňoval svist větru.
"Co bylo dál?"
"Určitě si pamatuješ tu noc, kdy jsi se začala dusit, že ano?" Nejistě jsem kývla, protože jsem nevěděla kam to bude směřovat.
"Nebyl to vlas. Později mi to lékař prozradil. Byl to jed. Tekutina, která ti pár hodin po prozření na nějakou chvíli ochromí plíce. Ten bastard evidentně nepočítal s tím, že s tebou bude faraon sdílet postel." Šokovaně jsem zalapala po dechu. To snad nemohla být pravda.
"Pak přišla ta nákaza. Chtěl jsem toho zrádce najít a tak jsem tě jakoby unesl. Počítal jsem s tím, že ho vypátrám a pak ti všechno řeknu. Jenže jsi mi kompletně zkazila plán, když jsi utekla. Byla jsi znovu s ním a já vás nemohl chránit. A když jsi pro mě tu noc přišla, dostal jsem nápad jak vás dostat pryč. Nožíkem co nosím v kapse jsem ti nařízl šňůrku od toho scarabea a nechal ho spadnout. Už dříve jsem si zjistil, jaké je tvoje vytoužené místo, takže jsem  se sbalil a čekal na vás v Edfu. A teď se ptám: Kdo ti prozradil všechno o tajných chodbách? Kdo ti dával jídlo? Kdo měl díky tobě přístup do královy ložnice? Kdo se v paláci vyzná jako nikdo jiný?" Jeho slova se mi secvakla v hlavě jako skládačka. Hrůzou jsem pootevřela ústa.
"Tetti..."
"Faraon je s ní v paláci," zašeptal Neko, jako kdyby mu to došlo až teď.
"Je v nebezpečí!" vykřikla jsem a pak to šlo všechno strašně rychle. Neko udupal oheň, já sbalila věci, s rozběhem jsme sedli na koně a uháněli směrem k Thébám.

Mezitím v paláci, pohled třetí osoby:
Dívka v temné kápi si připravovala zlatem zdobenou dýku. Za pár chvil udělá to, co slíbila svému otci. Už nebude žít v chudobě, už nebude sloužit Egyptu. Ona mu bude vládnout. S touto myšlenkou za sebou zavřela dveře královniných komnat a neslyšně se rozešla na druhou stranu paláce. Do trůnního sálu.

Netikeret:
Do Théb jsme dorazili během chvíle. Nebyli jsme od nich vzdáleni tak moc, jak jsem si myslela.
Do města jsme vtrhli velkou rychlostí. Naštěstí byla brána otevřená a nikdo nás nekontroloval. Okamžitě jsme zamířili k tajné chodbě, protože jsme si uvědomovali že hlavním vchodem bychom neprošli.
Tunelem pod zdmi paláce se rozléhaly naše kroky a zrychlený dech.
"Bude v ložnici?" zeptala jsem se, když jsme vyběhli z chodby.
"V trůnním sále, tam vždy přemýšlí!" křikl po mně a prudce zatočil doleva. Mně to podjelo na kamenné dlažbě a musela jsem se zvedat. Uháněli jsme chodbami. Neko rozrazil dveře a já zakřičela zděšením. Tetti držela Tuta u jednoho ze sloupů a tiskla mu dýku ke krku. Zatímco já jsem ztuhla Neko se vrhl vpřed.
"Tetti já tě prosím, nedělej to!" vyzvala jsem jí a klesla na kolena. Z očí mi vytryskly slzy. Tetti ale naštěstí udělala tu chybu, že se na mě otočila. Neko toho využil a přiskočil k ní zezadu. Popadl ji kolem pasu a prudce jí odtrhl od Tuta. Stihla ho jen škrábnout. Udělat mu malý šrám na krku. Neko držel vzpouzející se dívku v rohu, Tut si tiskl ruku na ránu a já tam stále klečela v šoku a vzlykala.
"Stráž!" zavolal Tut silným hlasem do chodby a během chvíle jsem byla obklopena ozbrojenými muži. Dva z nich mě začali hrubě zvedat, dokud je Tut nepřerušil.
"Ji a generála nechte. Odveďte jen služebnou." V tom přispěchal vezír. Uklonil se králi a na mě vrhl krátký pohled. Ten mu ale brzy přepadl na Tetti.
"Takhle si mě chtěl vidět, strýčku?" Šíleně se zachechtala Tetti a Ay smutně zakroutil hlavou. Pak už jí odvedli.
"Netikeret, už je to dobré," šeptal mi do ucha Tut, který se ke mně záhadně rychle přiblížil. Padla jsem mu kolen krku a naplno se rozplakala.
"Tak strašně jsem se bála," dostala jsem ze sebe přes pláč. Jen se mnou tiše kolíbal a Neko nad námi stál tichou stráž.

Koment a vote potěší❤
@vesivet, doufám, že jsem tvé zlomené srdce alespoň trochu potěšila 😉