Když jsme šli nějakou tu chvíli, začali jsme mít hlad. Tak jsme si sedli, napili se a snědli nějaké ty lesní plody.Po chvíli povídání jsme si řekli, že už je na čase jít. Podíval jsem se na oblohu a s Frantou jsme najednou vykřikli: ,,Cože? Jaktože už je tma?" Opravdu všude se rozprostírala černá tma. Jak jsme se zakecali, tak jsme si toho nevšimli, ale teď byla ta tma jasná.
Seděli jsme tak nanejvýš půl hoďky a mezi tím se setmělo?
Lucka se koukala na hodinky s otevřenou pusou potom ze sebe vykoktala: ,,Hmm, tma v poledne a ještě k tomu v létě. "Normálka"." Musel jsem se nad jejím vyjádřením, že je to jakože divný, pousmát. Vydali jsme se vstříc neznámu. Jak jsme šli nějakou tu chvíli, tma byla pořád černější a černější. Zanedlouho se před námi začal rýsovat obrys domu. To bylo ještě divnější než všechno ostatní. Po chvíli jsme zpozorovali, že to není jen jeden dům, ale je jich tu mnohem víc. Vypadá to jako vesnička či co. Začali jsme se bát, ale museli jsme jít dál. Nejdivnější na tom bylo, že jsme neslyšeli žádné zvuky. Žádné zvuky co k lidem a obecně životu patří. ,,Tohle je fakt creepy!" Řekla Mia. Všichni jsme jednohlasně odpověděli: ,,A jak." Všichni jsme byli úplně posraný, ale prostě jsme to museli vydržet. Vešli jsme na místo, kde nebyli domky a podobalo se náměstíčku. Tam jsme uviděli spoustu věcí, co jsme potřebovali. Byly tam pytle s obilím a hřebíky. Byly tam provazy, sekery, nože a pilky. No prostě věci co jsme potřebovali a nemohli jsme si je vyrobit. Na chvíli jsme se zarazili. Všem nám bylo nepříjemný krást, ale bez těchhle věcí bychom asi nepřežili. To nás utvrdilo v tom to vzít. Naložili jsme věcma kárku, co se tam povalovala a rychle jsme ,,zařadili spátečku"....
Po hooooodně dlouhý době kapitola.
ČTEŠ
Nezapomenutelná škola v přírodě
AventureAhoj jmenuji se Kačka a chodím do páté třídy. Všichni v mé třídě jsou super. Jednoho dne se dozvíme, že jedeme na školu v přírodě. Ani si nedokážete představit jak se těšíme. Může se snad něco pokazit?... S prvními částmi příběhu nejsem spokojená...
