Nezapomenutelná škola v přírodě

Bojovka kapitola 6.

Je asi sedm a my jdeme na večeři, je rajská, ale to je nám úplně jedno, protože myslíme jenom na bojovku. Hned po večeři jde Oli, Ema a Terka za paní učitelkou, aby se jí zeptaly jestli můžem jít ven kvůli bojovce.

Z pohledu Emy: Učitelka řekla ať jdeme říct ostatním, že se máme  převléknout a namalovat si obličeje a za půl hodiny je sraz před vchodem. 

Z mého pohledu: Oli za náma přišla a řekla, že se máme obléct, namalovat a vzít si všechny věci a že je za půl hodiny je sraz.

To malování byla veliká zábava. Sešli jsme se všichni v našem pokoji, každý vzal co měl na obličej a potom jsme to tam na sebe matlali. Potom jsme se oblékli, vzali jsme do tašky vše co jsme potřebovali a šli jsme na sraz. Učitelka už tam byla a tak jsme šli. Jenom tak pro zajímavost venku bylo 22°C a tak jsme na sobě měli mikyny a někdo tenoučký bundy, protože trošku foukal vítr a taky v deset bude větší zima než teď. Potom jsme šli rozestavět svíčky, jak tak jdeme s baterkami (které skoro nepotřebujeme, protože je ještě světlo), tak se najednou ozve rána a asi o půl sekundy potom "ty vole!". Franta zakopnul o kořen a rozmáznul se na zem. Začali jsme silně pochybovat  tom jestli je to pro třeťáky bezpečné, ale potom jsme si řekli, že to k bojovce patří. Rozdělili jsme si vysílačky, každou měli cca čtyři lidi, kteří měli k sobě nejbližší stanoviště. Rozdělili jsme si stanoviště a já byla v tu chvíli ráda, že nejsem u strašidelné chaty, okolo které bojovka vedla taky. Já jsem byla na druhém stanovišti (první měla Vendy která posílala třeťáky po jednom). "Tak a je to tu, už vidím třeťáky" oznamuje mi Vendy vysílačkou a já to hned "volám" dašímu stanovišti. Když mi Vendy "zavolá", že pustila prvního, tak to hned oznámím všem co mají stanoviště blízko toho mého. Potom už jde první třeťák a ani si nedokážete představit jak řve, když na něj Michal zařve a tak to jde dál i u ostatních. Je to fakt sranda.