Nezapomenutelná škola v přírodě

Uprostřed ničeho kapitola 14.

Otevřela jsem oči a okolo mě nic nebylo. Jen černo. Vydala jsem se tím černem dál a najednou jsem spatřila světlo. Svižným krokem jsem se k němu přibližovala. Najednou jsem uslyšela hlasy, hlasy, které volaly mé jméno, podlomily se mi kolena a já upadla na studenou zem a zavřela oči. Přejel mi mráz po zádech a já si v tu chvíli připadala jako uprostřed ničeho. 

Když jsem se opět odhodlala otevřít oči, nad sebou jsem spatřila mlhavé obličeje sklánějící se nade mnou. "Žije!" Vykřikl nějaký hlas. Já jsem se pokusila zaostřít, ale víčka mě tížily a tak jsem oči zase zavřela.  Někdo se mnou začal jemně třást a tak jsem byla nucena oči zase otevřít. Přimhouřila jsem oči abych zopakovala svůj předchozí marný pokus o zaostření. Alespoň trochu se mi to povedlo a tak jsem začala pomalu rozpoznávat mně už známé rysy obličejů sklánějících se nade mnou. Já jen nechápavě koukala na jejich vystrašené obličeje. Řekli ať se opřu o strom. Já to udělala. Nebylo to sice nic příjemného, opírat se o tvrdý strom, ale alespoň jsem se trochu začala vzpamatovávat. Nasadila jsem nechápavý výraz. A Eliška řekla: "Neboj všechno ti vysvětlíme." ...Začal Tomík.....

"No....Pamatuješ si na to jak jsme našli vodu?" Přikývla jsem.

Našli jsme vodu nabrali jí do nádobek a šli sem. Cestou jsme všude vyvěšovali fáborky, abychom ten palouček zase našli. Po asi čtvt hodině jsi začala říkat nesmysly typu: ... koukni se na tu duhu a po ní se klouzá unicorn. Wow ten je tak krásně růžový.... Hned jsem věděl že je něco špatně, protože sem tě za celých pět let neslyšel říkat něco takového. Nemáš ráda růžovou ani unicorny. No vždyť se znáš. Řekl jsem tedy jestli si děláš prdel a ty jsi mi na to odpověděla, že je super, že mám rád hrochy. Tak jsem hned zavolal přes vysílačku Matoušovi, že maj zavolat Honzovi a ten je bude navigovat k sobě a Joze. Já jsem s tebou šel taky za nima. Museli jsme Joze dát napít. Cesta ubíhala docela rychle a tak už jsme za chvíli uviděli Honzu s Johou a ostatními. Všichni už měli žízeň a tak jsem jim dal rychle napít. Potom jsem šel společně se Šimonem pro další várko vody. Když jsme tam došli, tak Šimon málem ochutnal nějakou bobuli co tam byla na keři. "Neochutnala jsi jí taky? Vytrhl se za svého výkladu. Já kývla. "Aha!" Potom pokračoval dál....