Let me go [Ereri FF]

2.

Z přemýšlení mě vytrhl mužský hlas o něco vyšší než ten můj. Otočil jsem se a proti mě stál kluk o dost mladší než já. Tak zvláštně se na mě díval.
,,Potřebuješ něco?" vypravil jsem ze sebe po několikavteřinovém zírání do jeho smaragdových očí.
,,Můžu si přisednout?" zeptal se mě s úsměvem. Měl moc hezký úsměv. Takový upřímný. Jen jsem rukou pokynul k židli vedle mě. Chvilku jsme jen tak v tichosti seděli a upíjeli se svých skleniček.
,,Co zapíjíte?" zeptal se najednou.
,,Nevykej mi, přijdu si pak ještě starší než ve skutečnosti jsem." řekl jsem mu polohlasem.
,,Dobře, tak co zapíjíš?" usmál se na mě. Donutilo mě to se na něj dívat o něco dýl, než jsem ve skutečnosti chtěl.
,,Nic moc." odvětil jsem stroze.
,,Že by zlomený srdce?" zeptal se mile.
,,To je na mě to zoufalství tak vidět?" podíval jsem se na něj. Usmál se. Zase.
,,Tak trochu." řekl mi upřímně.
,,Jsem Eren."
,,Levi."
,,Co děláš, Levi, když se zrovna neopíjíš?" řekl pobaveně.
,,Jsem učitel."
,,To vážně? Nevypadáš zrovna jako příklad pro mládež." musel jsem se tomu zasmát.
,,Smích ti sluší." řekl a já se zarazil. Už dlouho jsem se nesmál.
,,A co děláš ty?" rozhodl jsem se aktivně zapojit do konverzace.
,,Jsem fotograf. Mám rád hezký věci a hezký lidi a snažím se tu krásu zvěčnit." řekl pyšně.
,,Zajímavý."
,,Líbíš se mi." podepřel si hlavu rukou a zadíval se mi do očí. Donutil mě se pousmát.
,,Seš dost přímej."
,,Jo, lidi mi to říkají." zasmál se.

,,Je docela pozdě, pojď doprovodím tě domů." začal se zvedat.
,,Jen tam ne." řekl jsem spíš pro sebe. Trochu smutně sklopil oči a soucitně se pousmál.
,,Můžeš jít ke mně, jestli nechceš domů. Je to kousek. Jsem tam sám, takže to nevadí." řekl laskavě. Nechtělo se mi jít k úplně cizímu klukovi domů, ale asi lepší než se vrátit k Erwinovi a podrobit se výslechu, kde jsem byl. I když to budu muset stejně až se vrátím. Nevím proč, ale přikývl jsem a rozešel se s tím klukem k němu domů. Bylo mi s ním dobře, neměl jsem z něj špatný pocit a tak nějak jsem mu věřil. Došli jsme k bytovce, Eren odemkl a my vešli. Byt měl hezky a útulně zařízený. Nebyl moc velký, ale byl čistý. Všude po stěnách byly různý fotky. Na některých byl on, na dalších nějaká černovlasá holka, ale většina byla z přírody.
,,Chceš půjčit nějaký oblečení na spaní?" zeptal se mě, kdy jsem si prohlížel fotky na stěně obýváku.
,,To by bylo fajn, tohle smrdí kouřem z toho klubu." řekl jsem a čichl si ke svému tričku. Jen se zasmál a někam odešel. Po chvíli přišel s teplákama a tričkem.
,,Snad ti to nebude moc velký." zazubil se na mě. Místo odpovědi jsem jen povytáhl obočí a jednou rukou si sundal tričko a sáhl po tom, co držel v ruce. Celou dobu, co jsem se převlíkal se na mě díval. Nevadilo mi to. Udělal krok blíž ke mně a ruku mi položil na bok. Zvedl jsem k němu hlavu, ale nic jsem neříkal. Nějak mi to nebylo nepříjemný. Spojil své rty s těmi mými a rukou si mě přitáhl blíž k sobě. Poddal jsem se mu. Jazykem mi bloudil v ústech. Chutnal po nějakým alkoholu, ale nedokázal jsem ho poznat. Ruce jsem mu obtočil okolo krku. Eren se ode mě po chvíli poodtáhl a podíval se mi do očí a já zas do těch jeho.
,,Levi." pronesl. Znělo to tak nádherně, ale nějak mě to probralo. Uvědomil jsem si, co právě dělám a odtáhl jsem se od něj.
,,Děje se něco?" zeptal se mě starostlivě. Jen jsem se chytl za hlavu a snažil se nemyslet na následky tohohle všeho.
,,Erene, víš já....já někoho mám." řekl jsem a provinile jsem se mu podíval zpět do očí.