Let me go [Ereri FF]

4.

S Erenem jsem si vyměnil telefonní číslo, odešel od něj z bytu a zamířil si to k tomu mýmu, tedy našemu. Při cestě jsem si to všechno srovnával v hlavě a byl jsem naprosto pevně rozhodnutý si sbalit věci a odejít. To se ale brzy změnilo. Otevřel jsem dveře a Erwin mě téměř okamžitě sevřel v náručí.
,,Tak jsem se o tebe bál, že se ti něco stalo." řekl a já se začal cítit fakt dost provinile.
,,Kde jsi byl? Obvolal jsem snad všechny známý." a začal výslech.
,,U kamarádky." řekl jsem stručně.
,,U který?" zeptal se a já začal přemýšlet na kterou moji kamarádku nemá číslo.
,,U Petry, potkal jsem ji v baru." řekl jsem a čekal, jestli na to něco řekne. Jen si mě přeměřil pohledem a nedůvěřivě se na mě díval.
,,Jestli mě budeš furt takhle podezřívat, nikam se v tomhle vztahu nedostanem." překřížil jsem si ruce na hrudi a naštvaně se na něj podíval. Přitom on měl důvod mi nevěřit. Teprve teď ten důvod měl.
,,Dobře, necháme toho. Máš hlad? Uvařil jsem." zeptal se starostlivě, ale mě to přišlo hrozně hraný.
,,Ne, jedl jsem, půjdu k sobě." odpověděl jsem mu a odebral se do své pracovny. Zavřel jsem za sebou dveře a vytáhl mobil. Hned jsem napsal Erenovi.

,Nezvládl jsem to.'

Cítil jsem se fakt strašně. Jsem prostě srab. Nechci ublížit ani jemu ani sobě.

,Dej tomu čas. Kdykoliv se u mě můžeš zastavit.'

Jsem rád, že mi to nevyčítá. prostě si to nejdřív budu muset všechno srovnat v hlavě. Dám tomu čas. Zítra je už pondělí, takže musím do práce. Začal jsem si teda připravovat podklady pro učení, opravovat písemky a nový vytvářet. Když jsem to měl všechno hotový, vzal jsem do ruky mobil a začal psát smsku Erenovi.

,Můžu přijít zítra po škole?'

Na odpověď jsem nečekal dlouho.

,Těším se na tebe.'

Nad tou zprávou jsem se usmál. Ten spratek mě nutí se usmívat jenom pitomou zprávou. To jsem to dopracoval. Tu noc jsem chtěl spát na gauči, ale to by mě Erwin začal asi vážně podezřívat, tak jsem se nakonec odebral za ním do ložnice.

Ráno jsem se vydal do školy, odučil jsem si těch pár hodin, co jsem dneska měl a vyrazil za Erenem. Tížilo mě svědomí, ale fakt jsem ho moc chtěl vidět. Zastavil jsem u bytovky a zazvonil na zvonek se jménem ,Eren Jaeger'. Po chvilce jsem už slyšet dupání po schodech. Objevil se ve dveřích, měl na sobě volný tepláky, tílko a pře to hozený župan.
,,Vzbudil jsem tě?" zeptal jsem se ho. Jen si promnul oči a přidržel mi dveře.
,,V pohodě." usmál se.
,,Jsou tři hodiny odpoledne." pronesl jsem pobaveně.
,,Jo, pracoval jsem přes noc, pojď dál." otevřel dveře do bytu.
,,Je rozumný se takhle setkávat, Levi?" zeptal se posmutněle Eren. Znělo to ale spíš trochu vyčítavě.
,,Chtěl jsem tě zase vidět." řekl jsem mu pravdu. Usmál se na mě. Miluju ten úsměv. Může se člověk do někoho zakoukat po tak krátký době?
,,Dáš si něco k pití?"
,,Kafe, děkuju." řekl jsem nazpět a sedl si na gauč.

Po chvíli přinesl dva hrnky kafe a sedl si ke mně.

,,Tak co se stalo?" zeptal se a já se na něj nechápavě podíval.
,,Včera jsi vypadal rozhodnutě." dodal.

,,Jo asi jo, ale pak se na mě ve dveřích vrhnul a skoro brečel jaký o mně měl strach a...nedokázal jsem to. Možná bych potřeboval, aby stál někdo za mnou a pokaždý, když budu na pochybách, tak mě kopnul." usmál jsem se na něj.
,,Levi, nerozcházej se s ním kvůli mě nebo kvůli němu. Udělej to pro sebe. Udělej to tak, aby byl šťastný ty."