Let me go [Ereri FF]

3.

,,T-to jsem n-nevěděl. Já myslel, že jsi říkal, že máš zlomený srdce a tak..." začal zmateně.
,,Jo, víš...mám teď trochu trable s nefungujícím vztahem." řekl jsem mu popravdě.
,,A-aha." řekl docela smutně.
,,Promiň. Je to teď takový složitý." sklopil jsem pohled.
,,To je jedno. Měli bychom jít radši spát. Budu spát na gauči, Tobě jsem připravil postel v ložnici." řekl a mě bylo trochu blbý, že bude spát na gauči, ale nechal jsem to tak a nechal se zavést do ložnice. Popřál mi dobrou noc a zavřel dveře. Lehl jsem si a přivoněl k polštáři. Voněl po něm. Usnul jsem dost rychle.

Spal jsem překvapivě dlouho a tvrdě. Vstal jsem a nejdřív jsem si úplně nemohl vybavit, kde že to spím. Naštěstí jsem toho alkoholu neměl až tolik, abych si něco takového nepamatoval. Vylezl jsem z pokoje a tak nějak tápal kde co je. Šel jsem do místnosti odkud jsem slyšel nějaký hluk.
,,Dobré ráno, vyspal ses dobře?" usmíval se na mě Eren hned, jak mě uviděl.
,,Ahoj, jo, překvapivě jsem spal dobře. Díky." řekl jsem a posadil se na židli, která se v kuchyni nacházela. Eren mi podal kafe a smažený vajíčka se slaninou. Posadil se naproti mě.
,,Díky. A promiň, jestli jsem tě otravoval. Stejně už bych měl jít." řekl jsem mu po snídani.
,,Prádlo jsem ti vypral, máš to v sušičce." usmál se zase.
,,Hele, fakt promiň za ten včerejšek, s přítelem jsem se pohádal a ty jsi na mě byl milej...chápeš." řekl jsem provinile.
,,Chceš si o tom promluvit?"
,,Možná, ale nejdřív bych měl najít mobil a ozvat se mu, nebo vyhlásí pátrání." řekl jsem a on se zasmál.
,,Máš ho v obýváku." Přešel jsem do obýváku, vzal mobil a nestačil se divit. 20 zpráv a 34 nepřijatých hovorů. SMSky typu ,kde jsi?' se postupem času změnili na ,jsi v pořádku?' a já se začal cítit dost provinile. Nikdy jsem takhle na celou noc neodešel. Napsal jsem mu jen ,Jsem v pohodě, přijdu později.' a vypnul jsem mobil. Ještě že byl celou dobu v tichém režimu, jinak by se Eren asi nevyspal. Budu si muset promyslet, co mu řeknu až přijdu.
,,Všechno v pořádku?" zeptal se Eren ode dveří.
,,Nevím." řekl jsem zoufale a svalil se na gauč. Eren si přisedl ke mně a začal mi hladit ruku. Bylo to tak uklidňující. Podíval jsem se na něj a už chtěl něco říct, ale on začal první.
,,Měl by sis to ze všeho nejdřív nějak vyjasnit ty sám." řekl a já věděl, že má pravdu.
,,Mám pocit, že jsem si na něj prostě už moc zvykl, ale poslední dobou mě ten vztah vážně dusí." Nepřestával mě hladit po ruce.
,,Miluješ ho?" zeptal se hned.
,,Ne, ale ani i když si to přiznám, nedokážu ho opustit." řekl jsem mu popravdě. Proč lhát. Sklonil se ke mně a spojil naše rty. Jenom krátce a lehce, ale i tak to byl nádhernej pocit.
,,Možná potřebuješ někoho, kvůli komu bys ho dokázal opustit." řekl naprosto vážně a já o tom dokonce začal uvažovat.
,,Možná máš pravdu." řekl jsem a zadíval se do těch úžasných očí.
,,Zařídím si nějaký byt, zbalím se a vypadnu od něj. Od všeho." řekl jsem si spíš pro sebe.
,,Když budeš potřebovat, můžeš být tady, než si něco najdeš. Jak budeš chtít." Tentokrát jsem naše rty spojil já. Bylo to něco úplně jiného než s Erwinem.