Let me go [Ereri FF]

9.

,,Levi, zlato, co to říkáš?" vytřeštil na mě oči Eren a odtáhl se ode mě. Jen jsem sklopil oči a nechal si slzami máčet tváře.
,,Nemůžu tě do toho nutit, Levi, ale vážně tě moc miluju a jestli tě vztah s Erwinem až tak ubíjí, měl by ses vážně rozhodnout. Nikdo tě nemůže nutit zůstávat v nefungujícím vztahu a lidi se rozcházejí pořád, prostě to tak je. Občas se do někoho bezhlavě zamiluješ a nakonec zjistíš, že si nemáte co říct, nebo že máte různé priority. Když nakonec sundáš ty růžový brýle, tak najednou vidíš to, co si jindy neviděl. Stává se to. Někdo na to přijde za týden, někdo za měsíc a někdo za pár let. Nikdo tě z toho nemůže vinit." chlácholil mě Eren a znovu mě sevřel v náručí. Potřeboval jsem to. Potřeboval jsem se ujistit, že nedělám nic špatnýho, že je v pořádku, když budu chtít zase normálně žít a ne jen přežívat a dusit se v nefungujícím vztahu. Kéž by to chápal stejně i Erwin. Chtěl bych vztah, ve kterým bych se cítil skutečně sám sebou. Abych mohl dělat co chci, říkat co chci, poslouchat co chci a mít koníčky, jaký bych mít chtěl. Nechci mít život nalajnovaný, chtěl bych si užívat. Erwin má ale na život jiný názor. Co se vymyká ,normálu' lidí je prostě špatný. Ale co je vlastně špatného na tom chtít v životě pro sebe to nejlepší?

,,Dáš si čaj nebo kafe?" zeptal se mě Eren s úsměvem. Přesně tohle potřebuju. Erenův úsměv a elán do života. To on mi dal smysl života v posledních týdnech.

,,Čaj, děkuju." usmál jsem se nazpět. Po chvíli mi přinesl čaj, sedl si vedle mě na gauč a dal mi ruku kolem ramen.
,,Erene?"

,,Levi?" usmál se na mě.

,,Budu muset jít domů za chvíli." řekl jsem mu a on posmutněl.

,,Levi, můžeš tu zůstat. Zajedem ti pro věci a můžeš se prozatím přestěhovat sem. Není to kdovíjak velký byt, ale vejdeme se sem." začal Eren.

,,Erene, i když Erwina už asi nemiluju, myslím, že si nezaslouží tohle." sklopil jsem oči.

,,Takže s ním budeš jen protože si nezaslouží trápení z rozchodu? Budeš se trápit ale ty, Levi! Buď alespoň jednou v životě sobec a mysli jen na sebe!" naštval se Eren. Vstal jsem a chtěl odejít, ale Levi mě stáhl za ruku zpátky k němu. Vzal mi tváře do dlaní a věnoval mi dlouhý krásný polibek. Po chvíli se mi jazykem snažil probít do úst a já povolil. Ruce jsem mu obmotal kolem krku a polibek prohloubil. Tohle se vymyká normálu. Erenův polibek, jeho rty, jeho dotyky. Eren. Myslím, že jsem se rozhodl. Nemůžu opustit Erena, to je ta pravda. A nemůžu je oba takhle trápit. Vyřeším to. Vstal jsem a rychle opustil Erenův byt. Ještě jsem nevěděl, co bude až přijedu domů. Věděl jsem jen, že tohle musím skončit. 

Zaparkoval jsem před domem, vylezl z auta a šel rovnou dovnitř. Neohlížel jsem se na nic a nikoho. V pracovně byly ještě moje zabalený tašky ze včera. Nebylo tam zdaleka všechno, ale nejdůležitější věci ano. Zavřel jsem se do pracovny a snažil se vzpamatovat. Utřídit si myšlenky a urovnat si, jak to udělám. Jak to všechno bude. Vytáhl jsem mobil a napsal SMS Erenovi.

,Přijeď pro mě.'

To stačí. Za 20 minut je tady. Zabalil jsem si ještě nějaký důležitý věci z pracovny, otevřel jsem dveře a vyšel z taškama do obýváku, kde byl Erwin.

Doufám, že se kapitola líbila :) :)