Let me go [Ereri FF]

6.

,,Levi?" zazněl hlas Erena, který vedle mě ležel na gauči zahalený jen do deky stejně jako já.
,,Hm?" snažil jsem se ustálit dech.
,,Jak to teď mezi námi bude?" zeptal se a natočil hlavu ke mně.
,,Jo, to kdybych věděl." zasmál jsem se. Ale Eren nehnul ani brvou. Tvářil se naprosto vážně.
,,Levi, já...asi jsem se do tebe zamiloval." řekl mi. Zůstal jsem na něj koukat.
,,Asi tě taky miluju." usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři, ale on uhnul.
,,Co se děje, Erene?" zeptal jsem se ho.
,,Víš, trochu mi vadí, že teď odejdeš a vrátíš se k někomu jinýmu. Vadí mi, že jsem ten druhý." zatvářil se na mě smutně. Tohle jsem způsobil já. Jenom já sám. Eren je smutný, Erwin bude nešťastný a já tu přemýšlím nad sebou.

,,Já to vyřeším, neboj se." řekl jsem odhodlaně.
,,Dobře." usmál se na mě a věnoval mi sladký polibek. Podíval jsem se na hodinky a vstal. Trochu to bolelo, ale fakt jsem musel jít. Eren mi pak dal klíč od hlavní vchodu, abych tam na něj nemusel čekat a aby pořád nemusel pro mě chodit dolů. Rozloučil jsem se s ním, nasedl do auta a jel domů.

Když jsem otevřel dveře, přišlo mi, že Erwin není doma. Trochu hůř se mi chodilo, tak jsem se alespoň nemusel přetvařovat, že je vše v pohodě a chodil jsem tak, jak mi tělo dovolilo.
,,Co se ti stalo?" zazněl hlas za mnou. Trochu jsem nadskočil, fakt jsem ho vůbec neslyšel.
,,Jen jsem upadl, když jsem šel z doučování. Nic to není." zalhal jsem. Zase.

,,Chtěl bys dneska něco podniknout?" zeptal se mě.
,,Jako co?" zatvářil jsem se nechápavě. Jen se usmál a mrknul na mě. Pochopil jsem.
,,Bohužel, mám dost písemek na opravování, zkus to sám." otočil jsem se a šel do sprchy. Pak jsem si to zamířil rovnou do pracovny a začal s těma písemkama.

Celý čtvrtek jsem si s Erenem psal a tvářil jsem se u toho jak zamilovaný blbeček. Už jsem se těšil na další den. Přišel pátek a já se hned po obědě vydal za Erenem. Odemkl jsem vchodové dveře a vyšel po schodech ke dveřím od Erenova bytu. Zazvonil jsem a čekal. Otevřel mi a přivítal vřelým objetím, které jsem moc rád oplácel. Vešli jsme ruku v ruce dovnitř a sedli si na gauč v obýváku. Eren na mě mlčky hleděl a já mu pohled oplácel. Nikdo nic neříkal a i přesto to bylo nádherný. Začali jsem se líbat a mazlit. Bylo to tak úžasný. Pochybuju, že jsem se takhle někdy cítil s Erwinem. Možná na začátku, ale vážně o tom pochybuju.

,,Budu muset jít." usmál jsem se na něj. 
,,Nechceš zůstat přes noc?" pohladil mě po tváři. ,,Ke škole to máš blízko, nebudu tě rušit, jestli máš nějakou práci. Jen bych tě chtěl mít u sebe." prosebně se na mě podíval. Trochu jsem posmutněl.
,,To nejde, Erene. Moc dobře to víš." sklopil jsem oči.
,,Miluješ ho?" zeptal se najednou.
,,Já nevím, Erene, dej mi čas."
,,Miluješ ho?" zopakoval naléhavě.
,,Asi už ne." řekl jsem to tak, jak jsem to momentálně cítil.
,,A miluješ mě?" zeptal se.
,,A-asi jo." zašeptal jsem.

,,Asi? Levi, tohle by sis měl ujasnit. Měl by sis ujasnit, s kým chceš vlastně být." řekl laskavě. byl bych radši, kdyby teď křičel. Kdyby byl naštvaný, něco rozbil. Jenže on na mě byl přes to všechno milý.
,,Já to vím." řekl jsem potichu. Ano vím, že je to všechno pravda.

Vím to, ale bojím se. Bojím se, že udělám chybu, kterou nebudu moct vrátit zpátky. Že láska z rozumu je lepší než ta od srdce. Všichni řeknou ,jasně, že ta od srdce'. Ale ti, co tohle řeknou neví, jak moc je těžký se rozhodnout. S Erwinem se znám hodně dlouho a i dlouho s ním už chodím a mám pocit, že bych to neměl jen tak zahodit, protože jsem se zakoukal do mladšího. Co když mě ta zamilovanost k Erenovi taky brzy přejde?