Let me go [Ereri FF]

12.

,,Tvůj bývalý tě podváděl?" zopakoval jsem po něm.
,,Jo, asi 3 měsíce." řekl mi.
,,A jak si to vzal?" zeptal jsem se ho.
,,No, ani já v tom vztahu nebyl úplně šťastný a tak nějak jsem čekal rozchod, nebudu říkat, že ne. Jasně, že by mi bylo milejší, kdyby za mnou přišel a řekl rozejdeme se a najdeme si někoho jinýho. Ale místo toho mi jen prostě oznámil, že se už tři měsíce schází s někým jiným a že ho miluje a odchází. Nejdřív jsem byl hodně naštvaný, přišel jsem si zrazený a podvedený celým světem, můj nejbližší mi sprostě lhal do očí. Pak jsem je ale potkal spolu a vypadal šťastněji než kdykoliv předtím se mnou. Štvalo mě to, protože já ještě nikoho neměl a cítil jsem se strašně sám. Nakonec jsem si ale uvědomil, že si oba zasloužíme to pravý štěstí a že u sebe navzájem jsme ho nenašli. Bylo lepší, že jsme se rozešli. Jsem rád, že je šťastný a já jsem taky našel svoje štěstí. Kdyby se to nestalo, asi bych tě nepotkal. A je taky pravda, že jsme spolu nechodili moc dlouho, takže to asi nebylo tak strašný i kvůli tomu. Prostě vztah s ním byl tak trochu omyl a uvědomili jsme si to nakonec oba dva. On tedy o něco dřív." usmál se na mě a vlil mi tím do žil novou krev. Je to pravda. Štěstí jsme u sebe s Erwinem nenašli. Já ho našel u Erena a Erwin se oklepe a najde to své u někoho jiného. Přál bych si happy end pro všechny.
,,Dokonce se s nimi často scházím, budu rád, když je poznáš." zase ten hřejivý úsměv. Takže se spolu dokáží i po tom všem spolu normálně bavit? Eren je úžasný člověk. Tak chápavý a tolerantní.
,,Rád se s nimi seznámím." řekl jsem mu a Eren se zazubil.

Dojeli jsme před byt a vešli dovnitř. Eren mi dal klíč i od bytu. Zavolal jsem ještě svojí kolegyni ve škole, že jsem nemocný a zítra nepřijdu do práce. Zajedu někam do obchodu pro oblečení a další základní věci. Bůh ví, kdy se odhodlám jet pro ty své k Erwinovi. Eren mi půjčil něco na spaní a na nošení po bytě. Byl jsem po dnešku docela dost unavený. Dali jsme si s Erenem kafe a sedli si na gauč. Dal mi ruku kolem ramen a usmíval se na mě.

,,Jsem rád, že tu jsi." řekl mi a já se musel usmát.
,,Já taky." řekl jsem mu.

,,Zítra spolu zajedeme do obchoďáku pro nějaký to oblečení. Pomůžu ti ho vybrat. Mohl bys nosit něco víc mladickýho, ne tak formálního." zasmál se. Mladickýho? Co je to sakra za slovo?
,,Co je špatnýho na mým oblečení?" urazil jsem se.

,,Vůbec nic, jen je to takový formální. Pokaždý vypadáš, jak kdybys šel na nějakou schůzku." usmál se nevinně.

,,Dobře." povolil jsem.

,,A pak bychom si tam mohli dát oběd s mými kamarády."

,,Myslíš tím tvého bývalého a jeho přítele, se kterým tě podváděl?" zeptal jsem se ho.
,,Levi, když všechno budeš brát tak negativně a zahořkle, budeš takový brzy i ty." řekl mi trochu podrážděně.

,,Je jedno, co bylo. Teď jsme všichni kamarádi a na minulost se nedívám. Proč taky." dodal.

,,Máš pravdu." usmál jsem se na něj. Kéž bych se od něj nakazil touhle láskou ke všem a jeho optimismem. Bere všechno tak, jak to je. Doufám, že se to taky naučím.