Let me go [Ereri FF]

23.

,,Promiň mi to, Levi." řekl s vážností ve tváři a mě opět začalo tížit svědomí.
,,Ne, nemáš se za co omlouvat já...nechtěl jsem tě podvádět, promiň." řekl jsem a sklopil oči. Myslel jsem, že tohle je už za mnou. Už to dál nechci rozebírat.

,,Dobrý, já chápu, že si se mnou byl nešťastný a...já ti to už odpustil." usmál se na mě.
,,A promiň, že jsem na tebe tak vyjel. Měl jsem o Erena strašnej strach. Vůbec jsem netušil, že někam jel. Přijel jsem z práce a už nebyl doma." řekl jsem mu a on se na mě překvapeně podíval.
,,Levi?"

,,Hm?" podíval jsem se na něj. Polkl.
,,N-nechtěl bys někdy zajít třeba na kafe?" zeptal se mě a tentokrát jsem se na něj překvapeně podíval já.
,,Myslím jako kamarádi." dodal hned.
,,Proč ne." řekl jsem jen. Tak nějak mu to dlužím. Za chvíli přišel Marco s pitím, které jsem si s díky vzal.
,,Nevím, jak to dlouho bude trvat, jestli chceš, tak si vezmi auto a jeď domů, já si pak s Erenem vezmu taxík." řekl jsem Marcovi.
,,Dobře, nechám ho u vás a vezmu si tam svoje. Až budete doma, tak aspoň napiš, jak na tom Eren je." řekl, rozloučili jsme se a odešel. Asi ještě hodinu jsem čekal na Erena. Erwin tam se mnou byl celou dobu, ale nebylo mi to nepříjemný. Po hodině přišel Eren. Vstal jsem a šel mu naproti.
,,Seš v pořádku?" doběhl jsem k němu.
,,Jsem v pohodě." řekl mi.
,,Co ti je?" zajímal jsem se dál.

,, Zlomená ruka, roztržené obočí, lehký otřes mozku a spoustu modřin a odřenin." pronesl za mnou Erwin. Podíval se na Erena a trochu se usmál, Eren měl ve tváři ale stále svůj vražedný výraz. Nevšímal jsem si toho a prohlížel si Erena od hlavy až k patě.

,,Můžeš už dneska domů?" zeptal jsem se ho. Podíval se na mě a přikývl.
,,Tak pojď, vezmeme si taxík a pojedeme domů." usmál jsem se na něj.
,,Mám po směně, hodím vás tam." ozval se Erwin.

,,Fakt? To by bylo su-" začal jsem, ale Eren mě přerušil.

,,Ne." řekl nahlas a dost rázně.
,,Erene, nech toho, potřebuješ rychle domů a umýt a vyspat, odpočinout si." přemlouval jsem ho a když se na mě podíval, lehce jsem se na něj usmál a pohladil ho po tváři. Ten úsměv patřil jen a jen jemu. A on to věděl. Usmál se taky a přikývl.
,,Díky Erwine." řekl jsem mu když jsem a Erenem nastupoval do auta. Navedl jsem Erwina k nám domů. Přijeli jsme domů, vystoupili z auta a Eren zamířil okamžitě dovnitř.
,,Děkuju." otočil jsem se na Erwina a on se na jen usmál. Chtěl jsem už odejít, ale nedalo mi to.
,,Nechceš zajít domů na kafe? Za ten odvoz." zeptal jsem se ho ještě.
,,Rád." řekl s úsměvem, vystoupil z auta a rozešel se ke mně.
,,Pojď dál." podržel jsem mu dveře a on vešel. Zul se, ví jaký jsem na čistotu. Přešel do velké chodby a pokračoval za mnou do kuchyně.

,,Máte tady všude spoustu fotek." řekl a zaujatě se díval na velkou fotku mě s Nelou.

,,Eren je fotograf, má tu i fotoateliér. Je to v zadní části domu, má to i vlastní vchod, i když z domu je to normálně průchozí." vysvětlil jsem mu. Posadil se a já postavil vodu na kafe.