Let me go [Ereri FF]

11.

Přešel jsem k Erenovi a on mě pevně sevřel v náručí.
,,Miluju tě, Levi." zašeptal mi do ucha a já se na něj ještě víc natiskl.
,,Erene, já-" zarazil jsem se hned, jak jsem uslyšel kroky z domu. Tohle jsem trochu nedomyslel. Vůbec nevím, jak na sebe ty dva budou reagovat. Spíše jak se zachová Erwin. Stál jsem zády ke vchodu natisklý na Erena. Najednou stisk trochu povolil, ale pořád okolo mě držel své ruce. Pootočil jsem se a ve dveřích stál Erwin. Díval se na nás. Pohoršeně, naštvaně, smutně, zklamaně. To vše jsem v jeho očích viděl. Mrzelo mě to, ale čas nejde vrátit zpět, tak se tomu teď postavím čelem.

,,Takže takhle je to? Podváděls mě!" křičel. Vlhly mi oči. Ano, podváděl.
,,Erwine, prosím. Promiň, já...nechtěl jsem, aby to skončilo takhle, ale....chtěl jsem ti to říct, promiň mi to." Slzy mi stékaly po tvářích. Tak moc mě to mrzí. Nechtěl jsem mu takhle ublížit. Ale byl bych schopen jinak odejít? Řekl bych, že ne.
,,T-takže t-to doučování a zdržení ve škole..." snažil se souvisle mluvit.
,,Mrzí mě to." sklopil jsem oči. Eren mě o trošku víc přitiskl k sobě. Věděl jsem, že ať se stane cokoliv, Eren za mnou bude stát.
,,A on o tom věděl?" chrlil otázky. Nevím, k čemu mu tohle bude.
,,Jo, věděl." řekl místo mě Eren.
,,Vzal mi tě." řekl Erwin pološeptem.
,,Ne, tak to není. Já to chtěl...on za to ne-" snažil jsem se to uvést na pravou míru, ale Eren mě zastavil.
,,Vím, že bys mi teď nejradši jednu vrazil, udělal bych na tvém místě to samý. Ale musíš si uvědomit, že Levi s tebou nebyl šťastný, ať si myslíš cokoliv. A pokud ho miluješ, tak bys ho měl nechat odejít, aby našel někoho, s kým šťastný bude." řekl klidně Eren. Jediný z nás byl klidný. Nebo se o to alespoň snažil.
,,Pojď pojedeme. Pro věci zajedeme až se všichni uklidníme a dokážeme se spolu normálně bavit, dobře?" řekl mi Eren a nejdřív se usmál na mě a potom zvedl pohled k Erwinovi. Ten pořád nehnutě stál ve dveřích s nevěřícným pohledem plným zoufalství. Doufám, že se z toho brzy dostane. Doufám, že se z toho brzy dostaneme všichni. Podíval jsem se na Erena a přikývl. Vzal mě jednou rukou kolem ramen a vedl mě ke svému autu. Přehodil mi kolem ramen svojí bundu a nechal mě nastoupit. Sám pak nasedl na místo řidiče, připoutal se a nastartoval. Celou cestu jsem byl myšlenkami úplně někde jinde. Eren mi položil na stehno ruku. To mě donutilo se na něj podívat.
,,Všechno v pořádku, Levi?" povzbudivě se na mě usmál.
,,Jo." řekl jsem mu s povzdechem.
,,Neboj, on se z toho oklepe." řekl jednoduše. Žádná empatie?
,,Nejsi moc empatický." řekl jsem mu.
,,Nemusím být. Já zažil úplně to samé." podíval se na mě. Překvapeně jsem jsem mu pohled oplatil. Takže proto mi pořád říkal, ať to co nejrychleji vyřeším? Moc dobře věděl, jaké to je být podváděný?
,,To jsem ti neřekl? Můj bývalý mě docela dlouho podváděl." řekl a opět se na mě usmál. On se u toho usmívá? Proč? To ho to neštve?