Bradavice nová generace [Dokončeno]

Lily Luna Potterová - Tajemství

„Hej Potterová, nezajdem někam? Vím že mě chceš" naparoval se na chodbě Lokwood.
„Polib si Lokwoode." rychle jsem zalezla za roh, jen abych sním nemluvila. Během rychlého úprku jsem do někoho vrazila, už jsem chtěla začít nadávat, když jsem zjistila že to je Pheobe.
„Klid, to jsem já. Jsi v pohodě? "
„Ne, ten Lokwood mě štve už od druháku , je jako klíště. " řekla jsem naštvaně.
„Neboj to bude dobrý. Ono ho to přejde neboj." snažila se mně utěšit.
„Jeho to nikdy nepřejde. To vím." sedla jsem si na schody které byli hned za sloupem.
"Lily, je to idiot." objala mě Pheobe .

"Já vím" řekla jsem trochu smutně,  začala jsem si nenápadně žmoulala košili  v ruce.

"Tobě se snad líbí". Vyhrkla najednou Pheobe.

"Ne" odsekla jsem.

"Já to věděla, proč si sním nikam nevyjdeš když tak chce". Smála se Pheobe.

"Já ho nechci, jak tě to napadlo?" Hned jsem vstala a začala dělat hysterku. " Jak si vůbec můžeš myslet že bych ho chtěla. Je to idiot, egoista, a tajnůstkář" znovu jsem jsem si sedla a to už naštvaně. 

"Jaký má tajemství?" zeptala se po chvíli má kamarádka.

"Kdybych to věděla tak to není tajemství". 

________________________________________________________________________________

"Lily co se ti stalo? Vypadáš příšerně. Jsi v pohodě?" Všimla si mého vyděšeného výrazu Catlin, moje spolubydlící, a kamarádka.
"Nic, byla jsem jen venku, jako vždycky"
"Ale ne vždy se vrátíš takhle vyřízená" pustila se do mě i Pheobe.
"Nejsem vyřízená, jen vyčerpaná. Byl to dlouhý den" rychle jsem zyvla, jen aby si mysleli že jsem opravdu unavená.
"Máš pravdu, opravdu to byl dlouhý den" lehly si obě do postele. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to, pořád jsem ho viděla před očima. Ty jeho zlý, hladový oči. Byl tak nebezpečný a já husa k se ještě k němu přibližovala, nebýt Mcgonagallový tak je po mě. Vždyť ona mě zachránila život před monstrem, hladovým vlkodlakem. Utahaně jsem si čapla na parapet u okna a přemýšlela nad tím co se v noci stalo.

Flashback

Zrovna dneska byla překrásná noc, jakoby se nic špatného nemohlo stát. Seběhla jsem schody od komnaty a vyběhla z hradu. Došla jsem skoro k vrbě Mlátičce, ani sama nevím proč se tak jmenuje možná proto že se hýbe jak jen chce.
"Haaaaaaa" zvuk, spíše křik, který se do ticha ozval, vycházel z vrby. Pomalu jsem došla k vrbě ze které se něco dralo ven. Po obešla jsem strom a zahlédla ho. Vlkodlaka. Nikdy jsem se sním nesetkala jen v učebnici. Kouknul na mě, ale ne vůbec vyděšeně, ale hladově a nebezpečně. Kulhavým pohybem se dral ke mě, a jako na povel a jen pár kroků o de mne upadl do němoty. Kousek od nás stála profesorka Mcgonagallová.
„Slečno Potterová co tady k sakru děláte? Víte co se vám mohlo stát? Kdybych tu nebyla, nemusela by jste to přežít." tvora dvakrát šťouchla, do ramene nějakou špičatou větví. Když se ujistila že se ani nehne, tak ho schovala pod spoustu listí aby nebyl vidět.
„Paní profesorko, kdo, nebo co je to?" optala jsem se nejistě.
„Nepoznáte vlkodlaka, slečno?" odsekla mi naštvaně, ještě aby ne, je po deváté , nemám tu co dělat a jako třešničku na dortu mě musela zachránit život.
„Slečno, ihned jděte do pokoje a pro dobro všech zapomeňte, co se dnes v noci stalo. " rychle jsem utekla. Nezastavila jsem se ani když jsem dostala křeč do nohy, Buclatá dáma mě, stejně jako profesorka, sprdla že mám byt dávno v posteli. Slušně jsem se omluvila za pozdní probuzení, chvíli jsem myslela že mě nechá spát na chodbě, ale s kecama mě pustila.

____________________________________
_______________________________________________

„Je to jenom mnou nebo je tu dneska nějaké ticho." zasmála jsem se.
„Lokwood ti evidentně nechává, každý měsíc dva dny volno." řekla mi též se smíchem Pheobe. A v ten moment mi to došlo. To proč pořád chybí, to jaký je pár dní v měsíci. Sbalila jsem si své věci, bez jakéhokoliv vysvětlení jsem utekla do knihovny a začala hledat.  Vlkodlaci. Prošla jsem snad deset knih, ve všech se píše to samé. To co jsem si myslela už před tím, ale nevěřila jsem tomu. On je vlkodlak. To on byl v té vrbě. To on mě malém zabil. Lokwood.

Lucy ❤