Bradavice nová generace [Dokončeno]

Victoire Weasley 1/3

Konečně škola. Né, že bych neměla ráda prázdniny, ale dva měsíce bez mých kamarádek je moc. Je prvního září, a už dnes uvidím své kamarádky, upovídanou Rachel Snow a stydlivou Zoell Rose. Jsme taková sehrána trojka. Nejsme nijak problémové, jen čas od času nám něco nevyjde. Třeba když jsme se snažili v noci vplížit do kuchyně pro něco k snědku. Byla půlnoc a my měli tu smůlu že nás navhytal profesor Stone. To bylo doma připomínek. Že se nemám nikde po nocích toulat a tak, že už jsem dost velká abych věděla co mám dělat. Jak říkám, neděláme problémy, jen nám někdy něco nevyjde.
Zoell má dnes narozeniny, ještě včera jsem ji musela schánět dárek. Knihu, Psí poslání. Tuhle knihu jsem hledala snad ve všech mudlovských knihkupectví, až v tom posledním byla. Rychle jsem si rozčesala své dlouhé blond vlasy. Na to že je září, tak je ještě dost teplo, takze jsem si vzala džínové kraťasy s vysokým pasem, spolu s bílým crop-topems kratkym rukavem a červenou kostkovanou košily jsem si dala kolem pasu. Rychle jsem seběhla schody, a běžela do kuchyně kde už byli všichni, i teta Hermiona. Která tu dnes být ani neměla. Díky začátku toku jsme se v Doupěti sešla skoro celá rodina.
„Victoire, kolikrát jsem ti říkal ať z těch schodech neběháš?" Křikl na mě táta v jídelně. Já se na něho jen nevinně usmála a dodala.
„Hodněkrát" sedla jsem si vedle špatně vypadající Roxan, její kudrnaté černé vlasy jí trčeli všemy směry. Na obřím jídelním stole, bylo snad všechno, od ovoce až po lívance. Hned jsem si naložila pár vaflí spolu s banánem, a hroznovím vínem. Na vafle jsem si nastříkala spoustu šlehačky.
„Jak ty to děláš? Taky chci takhle jíst a vypadat jako ty." zasténala ospalá Roxan.
„Ale prosím tebe, vypadáš skvěle. " žďuchla jsem ji do ramene. „Až na ty vlasy, ty si před odchodem učeš." otráveně si své husté kadeře stáhla do obřího drdolu. Po vydatné snídani jsem s Rox ještě balila hygienu, a kosmetiku. Moc se nemaluji ale i tak si čas od času něco na sobě vytvořím.
„Teddy dej to sem" zaslechla jsem křičet malého Jamese na Teddyho. Vykoukla jsem z pokoje, to jsem však dělat neměla. Teddy mi vběhl do pokoje, rychle se společně se mnou schoval do mé obří skříně.
„Co blbnete? Já tu balím jestli sis nevšiml!" vyštekla jsem, Teddy mi odpovědět nehodlal, a hned mi rukou zabránil dál mluvit.
„Vím že tu jsi, Teddy vrať mi to" zaškemral James. Já se zmateně podívala na Edwarda,ten jen zdvihl pravou ruku. V ruce svíral Jamesovo oblíbené tričko, ve kterém dnes chtěl jet do Bradavic. Zkrz dvířka ve skříni jsem viděla polonahého Jamese, který zrovna odcházel pryč. Teddy se na mne podíval, přišlo mi to jako věčnost. Zblízka vypadal senzačně, lépe než normálně.
„Máš nádherný oči " jemně mě pohladil po tváři, sladce se usmál.
„To ty taky" neodolala jsem a musela se taky usmát. Bože Weasley co to tu meleš. Je to kmotřenec tvyho strýce. Možná to bylo tím že v mé skříní nebylo moc místa, ale jako by mi Teddy byl čím dál víc blíž. Byli až neskutečně blízko. Pořád se usmíval a díval se na mé rty. Od naší chvilky nás vyrušil už oblečený James.
„Vic? Jsi tu? Za chvíli jedeme. " a utekl.
„Asi už půjdeme, ne?" Prolomila jsem ticho, on jen souhlasně zakýval hlavou a otevřel dveře od skříně. Měli jsme tu smůlu že jsme v pokoji nebyli sami.
„Nebudu se ptát co jste tam dělali. " zasmála se Roxann. Přes prázdniny jsme v pokoji byli spolu, potichu si sbalila své věci, mezitím Teddy odešel a nechal mě tam s culící Roxann.
„Nech toho" Pokárala jsem jí. Ta se ovšem začala smát.
„Já? Já sem se neschovávala s Teddym ve skříni." rípla si do mně.
„Ale já tam nebyla dobrovolně. " hned jsem protestovala, byla to pravda nechtěla jsem tam jít.
„JEDEEEM" Ozval se děda z pod schodů. Hned jsme s kufry utíkaly k autům.
-------------------------------------------------------------------------
Pohled třetí osoby
„Vic" Zaslechla brolnďatá dívka své jméno, ať se dívala kamkoliv neviděla nikoho koho by znala natolik aby byl rád že jí po prázdninách vidí. Jako by spadla z nebe. Ze zarohu se objevila černovlasá dívka. Rachel Snow, její nejlepší kamarádka.
„Rach" Zvolala nadšeně, možná až moc nahlas, neboť James který stál vedle ní leknutím nadskočil, až mu z ruky vypadla kniha.
„Pane bože, ty jsi mi ale chyběla, zase máš novou barvu vlasů? " zasmala se Vik.
„No to víš, blond letos není v módě. Kde je vlastně ta naše Ariel? " optala se nejistě Rachel.
„Mluvíte o mě? " Vedle nadšených dívek se objevila třetí dívčina, s červenými vlasy. Všechny se pořádně objaly a utikaly se rozloučit s rodinami. Teddy využil situace, kdy je Victoire ještě bez kamarádek, a vynutil z ní informace o tom co bude první víkend ve škole dělat.
„Rampunzel, pojď čekáme jen na tebe." Volaly dívky na svou blonďatou kamarádku. Ta se rozeběhla k nim, cestou srazila k zemi pár prvaků, ale to pro ni bylo právě to poslední ,co ji zajímalo. Ihned zabrali první volné kupé, jen aby seděli spolu. Vyprávěli si o všem možném, co v létě zažily. Třeba to že Zoell byla na mudlovské pouti. A že tam potkala toho snad nejkrásnějšího kluka na světě. Domluvili se že si budou dopisovat. A i to že Rachel byla v červenci na táboře a, cely srpen pracovala. Ale o Vic se toho moc nedozvěděli, ta nikde moc nebyla jen s rodiči v Chorvatsku a pak po zbytek léta s rodinou.
„A co vlastně Teddy?" Mrkla na svou kamarádku Zoell.
„Možná jste si toho nevšimli ale stále žije, a sedí o dvě kupéčka dále." Zasmála se Victoire, až se trochu začervenala.
„Ale nedělej se, byli jste spolu celé léto, to se jako nic nestalo? Vždyť po něm pokukuješ, už od třeťáku. A nevim jak vám dámy ale přišlo mi že si loni všiml že už nejsi malá holčička. "
„Seš fakt blbá, nic sním mít nemůžu. Bylo by to divné." Victoire si v hlavě představovala, jak by to asi vypadalo, kdyby chodila s Teddym. S kmotrem jejího vlastního strýce.
„Co by bylo divné? S kým být nemůžeš?“ Ve dveřích se objevil, již zmíněný Edward. Sedl si vedle me, až moc blízko. Až jsem cítila jeho boží vůni.
„S tebou, Teddy" Vyhrkla ze sebe Rachel, Vik na svou kamarádku hodila naštvaný pohled.
„No to by bylo hodně divný. Vždyť jsme skoro příbuzný. " Teď si jejich vztah začal představovat i Teddy.
„No vlastně nejste, ty jsi jen Harryho kmotřenec, a to vás nijak geneticky nespojuje." Uvažovala nahlas Zoell.
„Ajo, tak co myslíš?" Teddy se na Victoirei zamyšleně  podíval, a ona nevěděla co říct. „Že bys měl jít k sobě do kupéčka. Kluci na tebe čekají " Edward, neochotně vstal a odešel.
„Jsi blázen? Teď ti doslova říkal že tě chce a ty ho pošleš do háje"? Nechápala Rachel. Blonďatá dívka to však nechala být, místo toho podala své kamarádce dárek k jejím dnešním narozeninám. Celou cestu do Bradavic si radostně povídaly.

Ahojky, doufám že se vám dnešní kapitola líbí. Budu ráda za všechny komentáře. Napište mi do komentářů jaký by mělo podle vás byt pokračování. Moc by mě to zajímalo😂
Lucy❤