Bradavice nová generace [Dokončeno]

Zařazování

K počítači  jsem se dostala až dnes, takže bych chtěla jen napsat toto. Postavu Severuse Snapea jsem moc nemusela, ale Alan Rickman byl opravdu úžasný herec. Snapea zahrál skvěle. Nechtěla jsem, už sem dávat další části, ale kvůli Alanovi to dokončím, sice tu nebude, v žádné z těchto částí. Ale i tak, takže tahle povídka celá bude dopsaná. 

.

..

.

.

.

.

"Dobrý den studenti, jsem ředitelka školy, profesorka přeměňování a vedu Nebelvírskou kolej. Jmenuji se Minerva McGonagallová. Teď vás odvedu do Vlelké síně, kde budete zařazeni do kolejí. Jsou to Havraspár, Nebelvír, Mrzimor a Zmijozel" Zmijozel řekla s takovým znechucením v hlase.

"Posadím vám na hlavu moudrý klobouk, a on vám řekne kam půjdete." otočila se na podpatku a otevřela dveře do Velké síně. Všichni jsme se strachem v očích, vyrazily do Velké síně. Místnost byla obrovská, uprostřed byly čtyři dlouhé stoly se stejně dlouhými lavicemi, na kterých seděli studenti. A všichni koukali na nás, prváky, jak jdeme k učitelskému stolu úplně vzadu. Zahlédl jsem Jamese, jak na mě mává, od Nebelvírského stolu. Seděl tam sním i Travis a celá jeho parta. 

"Stát" Zavelela, všichni jsme se ihned zastavily. "Teď budu číst vaše jména, a vy si půjdete sednout na tuhle stoličku" Ze stolu vzala nějaký dlouhý list a začala číst pro mě neznámá jména. 

"Jamie Adams" Úplně zezadu přicoural až k profesorce. Položila mi klobouk na hlavu a ten zařval "MRZIMOR". Mrzimorský stůl začal jásat. Takhle to šlo dál.

"Scorpius Malfoy" Scorp sebou polekaně škubl, já jako kamarád jsem ho ještě popostrčil, načeš po mě hodil velmi nepříjemný pohled. Ani mu ho pořádně nenasadily a už křičel "Zmijozel". On si jen oddychl a šel k jásajícímu stolu.  Uběhlo mnoho jmen, ale jen před jedným se zarazila. 

"Albus  Severus Potter"   Zhluboka jsem se nadechl a šel jsem si sednout na stoličku. Profesorka mi nasadila klobouk.

"Hmmmm... Další Potter... těžké velice těžké. Máš chytrou hlavu.. to ano, ve Zmijozelu by ses mnohem zlepšil... Ale máš i velkou odvahu bojovat za své přátelé a to se v Nebelvíru velice cení.... kam tě ale poslat. Nějaké přání?" nevěděl jsem co odpovědět, chvíli jsem mlčel, a na mou odpověď nečekal jenom Moudrý klobouk ale celá Velká síň. Velmi pomalu jsem zavrtěl hlavou. A  on se rozhodnul sám "To jsme tu ještě neměli..... ZMIJOZEL" Nikdo nejásal, všichni se jen udiveně dívali, všiml jsem že i James kouká vyděšeně.

pohled Jamese

"To jsme tu ještě neměli.... ZMIJOZEL" Zakřičel Moudrý klobouk. Úplně mnou zamrazilo. Můj brácha je ve Zmijozelu.

"Hej nechcete si čumět někam jinam? Brácho jsi v pohodě?" zeptal se Travis.

"Jo, jen jsem to nečekal." 

"To nikdo kámo. On sám je překvapenej, koukni." Koukl jsem na Albuse, měl pravdu. Al měl v očích strach ale měl i něco co jsme zdědily po otci všichni. Byla to odhodlanost a bojovnost.

pohled Albuse

Moje nová kolej sice tleskala, ale i tak byla překvapena že syn slavného Harryho Pottera je ve Zmijozelu. Po zařazování se na stole objevila hromada jídla. Zaslechl jsem od ostatních prváků "Páni" i mě to uteklo. 

 "Neboj Albusi, Jamesovi to určitě nevadí" poplácal mě po rameni Scorpius.

"Ten strop není opravdový je jenom začarovaný aby vypadal jako noční obloha, četla jsem to v jedné knížce." ozvala se dívka vedle mě, podíval jsem se na strop a na ní, byla otočená zády a povídala si s další holkou vedle ní. Ta se kterou se bavila si všimla že na ně koukám. 

"Copak?" dívka se otočila a já se trochu zděsil. Byli úplně stějné.

"Nic" se Scorpiem jsme se na sebe podívaly ale nechaly jsme to být.

Po opravdu vydatné večeři jsme se my prváci shromáždily u velmi vysokého chlapce. A vyrazily do společenské místnosti. Byla až dole ve sklepení. Když jsme došli do společenky tak jsem zaslechl jednu z těch dívek.

"Chápete to? Budeme tu celých sedm let. Máma nám si sice vyprávěla o Havráspáru ale i tak, je to boží." rozplívala se.

"Sklapni Courtney, nebo se nedožiješ ani druháku."pohrozila jí, její dvojče. To jsem  se musel zasmát.

"Proč furt mele?" zašeptal Scorp.

"Nevím třeba jí to přejde." zašeptal jsem odpověď.

"Doufejme, pojď najdem si nějakej pokoj."

Po dlouhém hledání volného pokoje jsme našly pěkný a dokonce neobydlený pokoj.

"Hele kluci, tady je jeden volnej" zavolal na nás Jack. Jacka jsme potkali u večeře, byl velmi tichý ale fajn. Rozeběhly jsme se za ním a já upadl na první postel kterou jsem uviděl.

"Měly by jsme si rozdělit postele" ozval se Scorpius.

"Já mám tuhle" zahučel jsem do polštáře.

"Jasně, no zbývají nám ještě dvě postele." jen co to dořekl tak se dveře otevřeli. Ve dveřích stál kluk. 

"Je tu volno?"Sednul jsem si, koukl jsem na něj, byl vysokej a měl dlouhé černé vlasy.

"Jasně, pojď dál. Já jsem Albus."

"Alexandr, ale říkejte mi Alek." 

Děkuji za přečtění během týdně zkusím dát další část.