Bradavice nová generace [Dokončeno]

Rose Wesley Žeby konečně? 2/2

Moc se omlouvám že jsem ni nevydala dřív, ale až včera jsem se vrátila z letního cestování a vše sepsala. Dnešní kapitola má přes 1940 slov, tak snad se bude líbit. Pište mi do komentářů o kom mám dál psát. Mám nějaké nápady, ale pokud chcete o někom spešl, pište. Nebudu to dál prodlužovat, tady je další kapitola. 

Listopadový vánek se na mě podepsal, hnusnou rýmou. Pšíkám už od toho víkendu v Prasinkách. Byly jsme tam celý den, užila jsem si to, ale ta rýma mě štve.

„Pane bože, Rose zajdi si s tou hroznou rýmou na ošetřovnu. " Domlouvala mi Jasmin.
„Nejdu, za pár dní to přejde. " Do kapesníku jsem si rychle utřela nudli.
„To jsi říkala před týdnem." Jasmin mne zná ví, že jsem tvrdohlavá, takže nemá cenu se mě snažit přemlouvat.  Před první hodinou jsem doslova přiběhla do ošetřovny.
„Slečno  tohle není hřiště neběhejte mi tu."
Křičela na mně naštvaná madam Pompfreyová.
„Madam, mám hroznou rýmu. Nevim co mám dělat. " Rychlostí blesku si mně změřila, aniž by cokoliv řekla utekla do svého kabinetu. Po rychlém úprku, se vrátila s malou lahvičkou.
„Slečno lehněte si, smiřte se s tím že dnes večer nepůjdete spát k sobě do ložnice."
Nechápala jsem to, měla jsem jen rýmu. Proč s rýmou nemohu k sobě? Donutila mně spolknout nějakou hnusnou modrou tekutinu a zmizela z dohledu. Ležela jsem na lůžku a koukala do zdi, co jiného tady.
„Co se ti stalo?" Málem jsem se počůrala. Netušila jsem že tu se mnou někdo je.
„Vůbec nevím. "
„Škoda, mohly jsme  si pokecat o tvé nemoci Weasleyová."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Tak co, už jsi v pohodě? " zajímala se Caroline. Zastavila se tu hned po vyučování, ani na oběd nešla. Což mě překvapilo, Car nikdy nevynechá oběd. Je z nás třech nejvíc nenajedená, a to jsem si dříve říkala že nikdo není nenajedený víc než já, ale Car mě překvapila. K snídani si dá dvojitou porci toho co my, k obědu snad trojitou porci. A k večeři? Někdy mi přijde že večeří za celý hrad.
„Proč jsi nešla na oběd? Na večer mě pustí. " Zastnénala jsem potichu.
„Jak to tu můžeš zvládat? Já bych se tu zbláznila. " Přitáhla si další židli, od druhého lehátka. Opřela se a na druhou židli si ladně položila nohy. Z mého stolku vzala mudlovskou knížku, a začala si jí pročítat. Párkrát se prapodivné zakřenila ale i tak četla dál.
„Co to je za knížku?" Zeptala se, ale stále četla.
„S láskou Rosie, jak říká táta, je to slaďárna. Holka ma nejlepšího kámoše který je do ní tajně zamilovaný, ona se pak na střední vyspí s nějakým debilem. Otěhotní s ním, o malou se stará sama a pak se dají dohromady. Normální romantika. " vysvětlila jsem ji stručně obsah knížky.
„Tak to by mě nebavilo." jen se sladce usmála a uvelebila se na židli.
„Slečno Parkerová tohle není spací místnost ale ošetřovna. " zavolala na Car Madam Pompfreyová
„Ta baba vidí snad až za roh" postežovala si.
„A sluch mám taky v pořádku, slečno Parkerová". To jsem už neustála a začala se smát. Car mě párkrát praštila polštářem, ale to mě nezastavilo. Po mém dlouhém a hlasitém smíchu se Caroline, prohodila s Jasmin. S ní jsme řešili takové ty naše věci, jako třeba kdo co přišpendlil na nástěnku. A též jsme řešili Scorpiuse a Alexe. Jasmin s Alexem byla už asi dvakrát venku a stále nevíme co si o tom máme myslet. Vždy se chová jinak. Díky bohu mě Pompfreová pustila ještě před snídani. Představa že bych si dala ten hnus co tam má, mě děsila. S chutí jsem si dala spoustu koblih, ovesnou kaši a pár jablek.
„Kam to všechno dáváš?" Divila se mému stravování April, šesťačka z Havraspáru. Dost jsme se na jedné hodině spřátelili. S plnou pusou jsem jí odpověděla.
„Mám rychlý spalování." Trošku závistivě se na mne podívala, a odešla.  April, sice není nijak tlustá, ale taky není úplně hubená (prosím, doufám že jste to pochopily tak dobře.)
Zkrátka je plnošťíhlá.  Už už jsem se natahovala pro další koblihu,když v tom mi ji někdo sebral, rovnou z ruky.
„Už žádnou, jinak tě Scorpius nebude chtít. " Sprdnul mně Albus. Já se na něho sladce usmála a řekla.
„Mě bude chtít vždycky. "
„Kdo tě bude chtít vždycky? " Objevil se za mnou Scorpius. Albus se na mne vyzývavě podíval.
„Ale nikdo ". A schovala jsem se za koblihu.
„Scorpe, myslíš že by si Rose měla dát další koblihu?" Optal se "vtipně " Al.
„Pochybuju že se mezi těma pěti, co měla před tím,  a tou ovesnou kaší, se ta jedna ztratí. "
„Jak víš že jsem měla tohle všechno? "
Nechápala jsem. Byla jsem tady do teď skoro sama, a tyhle dva tu opravdu nebyli.
„No dáváš si tohle všchno každý den" začervenal se.
„A já si jí dám, když mi jí stalker povolil." zakousla jsem se nadšeně do své šesté koblihy, a ignorovala všechny kolem. Albus bez jakéhokoliv slova odešel, a nechal mě tady samotnou se Scorpiem.
„Rose.." sedl si ke mě a začal mluvit. Já ho však hned zarazila. Ani jsem nepromýšlela co přesně mu řeknu, prostě to ze mně vypadlo.
„Šel bys dneska na večer ven?" Až když jsem to řekla hned jsem toho litovala. Možná ze strachu, pokud řekne že jo, tak to bude v pohodě. Ale jestli řekne ne, tak se asi propadnutí hanbou.
„S tebou?" pomalu jsem kývla.
„Jasně, mohli by jsme k jezeru." Ani nevíte jak se mi ulevilo štěstím.
„Tak v sedm?" řekla jsem a sladce se usmála.
„Tak v sedm". Zopakoval po mně a hned odešel.  Po chvíli přišla s řevem, Caroline, a vysmátá Jasmin.
„Pottere jdi k čertu " Křičela Car na Jamese. Kterému bylo úplně jedno co říká.