Bradavice nová generace [Dokončeno]

Vánoce

"Ticho, prosím" snažil si sjednat ticho profesor Longbotton na hodině bylinkářství. Scorpius si povídal s nějakou dívkou z naší koleje, tak jsem do něho dloubl aby mlčel. On mi to vrátil a začali jsme se pošťuchovat.

"Albusi a Malfoy, od sebe hned" rozlobil se. Se Scorpiem jsme se na sebe podívaly a radši zmlkly.

"Já jsem profesor, Longbotton, a budu vás učit bylinkářství. Tak se do toho pustíme.

"Ale ty ho znáš? " strčil do mě Jack, když jsem se snažil ztišit křičící rostlinu.

"Jo mamka sed sním kamarádí, ona, on a ještě Lenka, tu asi neznáš, jsou nerozluční."

"Vedli jste si všichni dobře, běžte na další hodinu. Camelone nech Pauluna pokoji."

"Ale teď máme hodinu s nebelvírem." kouknu na rozvrh, má pravdu měli jsme létání. Vyšli jsme ze skleníku a vyrazily směr volný palouk, kde se hodina odehrávala.

"Ahoj Albusi" pozdravila mě s širokým úsměvem Rose.

"Ahoj Rose, jak se máš?"

"Dost tam toho povídání. Všichni se postavte vedle koštěte, z levé strany. Natáhněte pravou ruku  řekněte HOP."

"HOP" křikl jsem a jako první jsem měl koště v ruce.

"Víš co nechápu? Jak na téhle škole může učit někdo jako je Longbotton. Táta sním byl v ročníku. Byl to nemehlo. Na co šáhl to zničil... hahahahhahaha...." zaslechl jsem nějakého kluka který stál za mnou. Otočil jsem se a pořádně si ho prohlédl. Měl krátké blonďaté vlasy a hnědé oči. Už od pohledu to byl namyšlený člověk.

"Co  si to dovoluješ o něm takhle mluvit?"  zavrčel jsem na něho. 

"No jo Potter, se ozval. Ještě aby ne. "

"Máš se mnou nějaký problém?" založil jsem ruce v bok, a naštvaně se na něho podíval.

" Já myslím že fakt, že nejseš v Nebelvíru stačí." zasmál se spolu se svými  kamarády.

"No a co? Možná nejsem tam kde byly moji rodiče a prarodiče, ale to neznamená že nejsem jako oni. Na koleji nezáleží." vyštěkl jsem.

"Ale záleží, Pottere. "

" Kde že jsi ty? V Nebelvíru? A nebyl tam náhodou i profesor Longbotton? Tak radši sklapni. " To už se ale do mě pustil, a začali jsme se prát.

"Albusi neee" zaslechl jsem Scorpa. 

" Dej mu Pottere!" Skandovalo pár zmijozelských studentů.

"Mclaggen. Mclaggen" křičel zase nebelvír.

To už se k nám ale přihrnula ředitelka Mcgonagalová. Rychle jsem ze sebe toho zmetka dostal a uskočil stranou.

"Potter! Mclaggen! Do ředitelny!" zavelela. Otočila se ke dveřím u brány a my se táhly za ní.

V ředitelně

"Tak a teď mi řekněte co se stalo."

"Paní ředitelko...." začaly jsme oba najednou.

"Pottere?" vyzvala mě. Clint si nahlas odfrknul.

"Paní ředitelko, tady Mclaggen nadával  profesoru Longbottonu,  tak jsem ho bránil."

"To je od vás opravdu milé, pane Pottere. Je to pravda pane Mclaggene?" optala se ho.