Tropická Bouře ✔️

2.

„Dám si čokoládový muffin.“
„Jen kávu."
„Velký pivo," řekla An a podložila si hlavu rukou. Byla ještě víc bílá než obvykle a úplně vyřízená. Heili s Paulinou se na sebe podívaly, pak na An a nakonec na servírku, která váhala, zda si objednávku vážně napsat. „Neslyšela jste?“
„Ano, pardon, omlouvám se. Hned to bude,“ zmateně odpověděla. Zapsala si objednávku a s falešným úsměvem odkráčela.
„Pivo?“ zeptala se Heili.
„Je půl desáté, nedělej nám ostudu,“ pro jistotu se rozhlédla, zda nikdo její objednávku neslyšel.
„Blbky. Copak neznáte vyprošťovák? Je mi zle, tak mě nechte v klidu umřít,“ položila si ruce na stůl a zabořila do nich obličej.
„Nemáš chlastat. Takhle to dopadá vždycky. Druhej den je ti zle. Víš ty co? Udělám ti takovou česnečku, že budeš jak rybička,“ poslala ji vzdušnou pusu.
„Fuj, abych pak smrděla jako fusekle. Dík, stačí mi to pivo,“  skoro jí nešlo rozumět, jak mumlala.
„Heili má recht. Pořád lepší než pivo a neboj, Charlie je stejně na turné, takže se s nikým líbat nebudeš,“ škádlila ji Paulina.
„Ty to nevíš? Ona to neví?“ ukázala na Paulinu a podívala se na An.
„Co nevím?“ chtěla to vědět. Neměla ráda, když něco nevěděla.
„S Charliem jsme se domluvili, že po dobu jeho turné, budeme mít otevřený vztah.“
Paulina už otevírala pusu a zároveň kulila oči, aby spustila svou obvyklou reakci. Jančila. „Nejanči,“ zastavila ji dřív, než něco stihla. „Bolí mě hlava, probuďte mě, až mi donesou to pivo.“
„Je tu,“ Heili se podívala na servírku a poděkovala.
An, se pustila do svého piva. Paulina usrkla z hrnku kávy, když ji něco napadlo.
„Co takhle vypadnout?“
„Jako kam?“
„Jako proč?“
„Proč? Protože ty máš depku z otevřeného vztahu,“ ukázala na An. „Ta zas z toho, že ten její ošoustal jinou a já z toho, že jsem neměla chlapa už tři měsíce. Holky, moje frnda trpí, stávám se zas pannou.“
An s Heili bouchly po jejím odůvodnění.
„Dobrá, tak co podnikneme. Slyšela jsem o novým klubu, prý tam chodí dost dobrý fešáci,“ řekla Heili.
„To jsem nemyslela. Myslím něco většího. Vyrazíme na dovolenou. Co takhle čtrnáct dní na Havaji?“ An vyprskla pivo přímo na Heili a ta zas muffin na ni. Obě se na sebe mračily a utíraly si obličeje.
„Ty ses zbláznila?“
„Ne, řekněte mi jeden důvod proč ne. V práci si volno vzít vždycky můžete. An, pokud vím, tak tě žádné soudní stání nečeká dřív než za měsíc a Heili, ty seš se svou šéfkou nejlepší kamarádka. To taky nebude problém a já jsem sama sobě pánem.“ Všechny tři se na sebe podíval, a pak se na sebe usmály. Tak se stalo, že jely na dovolenou.

„Aloha,“ pozdravila je krásná Havajanka a přehodila jedné po druhé a třetí přes hlavu květinový věnec. Všechny jí poděkovaly a pak nastoupily do autobusu, který je odvezl do luxusního hotelu.

Personál jim odnesl zavazadla do apartmá, kde měla každá svůj pokoj a jeden společný. Už na ně čekalo vychlazené šampaňské a jahody. Byly ohromené a unavené, takže jako první co udělaly, bylo, že zatáhly venkovní žaluzie a šly spát.

Večer se domluvily, že půjdou prozkoumat okolí. Krásně se oblékly na nohy nasadil vysoké jehly a vyrazily.

Zalezly do prvního klubu, který byl přecpaný k prasknutí. Hudba hrála dostatečně nahlas, pití bylo lepší než doma a muži.... hezčí byste nenašli. Holky se skvěle bavily. Tančil, pily, navazoval kontakty.
„Heili, koukej. Ten barman tě doslova žere,“ drcla do ni An. Heili se podívala na svého obdivovatele a vrátila mu úsměv. Byl to krásný, opálený brunet s modrýma očima. Takový typicky sex symbol všech holek a ke všemu dělal barmana. Ti jsou vždy hezcí, ale také to jsou sukničkáři. Usmívají se na každou kost na baru, jen aby dostali většího tuzéra.
„Holky, tak já budu muset jít. Bude volat Charlie, tak zatím,“ An se dívala do mobilu. Celá zářila štěstím. Ani se nedivily, že utekla. Sice ti byl její nápad, ten otevřený vztah, ale nikdy by to neudělala a Charlie také ne. Zatímco Heili s barmanem na sebe házeli očka, Paulina si našla svého koně. Ani si nevšimla, kdy odešla na parket. Tančila s nějaký blonďákem a vypadalo to, že dnes bude odpanněna. Zase.
„Ahoj, krásko. Tak to vypadá, že jsi zůstala sama,“ promluvil na ni barman. Zamíchala si svůj drink a sklopila zrak. Vlasy jí přitom zakryly obličej, což se mu nelíbilo. Dal jí je stranou.
„Takhle to je lepší. Já jsem Brian,“ natáhl k ní ruku.
„Heili,“ ruku přijala.
„Tak, Heili, řekni mi, co budeš dělat, až tě opustí i druhá kamarádka?“ šel rovnou na věc. Bylo to fajn, ale Heili taková nebyla. Ač se to mohlo zdát tak známost na jednu noc nebylo nic pro ni.
„Ta by mi to neudělala,“ otočila se k parketu, zrovna když Paulina odcházela s blonďáčkem. Mrkla na ni a zamávala. Mrcha!
„Taky si myslím, že by ti to neudělala,“ zasmál se. „Trefíš do hotelu?“
„Nevím.... no, popravdě asi ne,“ přiznala se postupně. Paulina ji vážně naštvala. Takhle ji v tom nechat.
„Hele, za hoďku tu končím. Pak mi řekneš hotel a já tě doprovodím. Neboj, nekoušu. Jen někdy s holkami musím mluvit tímhle stylem, ale vidím, že na tebe to neplatí. Jsem moc rád, že ještě existují normální holky,“ najednou se choval úplně jinak. Možná tamto byla opravdu jen jeho pracovní verze. Dala mu šanci.
„Dobře. Počkám tu, ale budeš hodně a milej. Můžeš začít tím, že mi doneseš nový drink,“ podala mu skleničku.
„Jak si přeješ, slečno.“
Jelikož druhá směna dorazila dřív, mohli si Brian a Heili popovídat bez toho, aby byl nucen od ni pořád odskakovat. K tomu svému dokonalému vzhledu. S ním byla i docela sranda. Jenže i ta jednou končí a Heili už byla dost unavená. Ale nastal problém. Nepamatovala si jméno hotelu a neměla u sebe nic s jeho logem. Zkoušela se dovolat holkám, ale An jí to nebrala a Paulina měla vypnutý mobil.
„Sakra, já jsem tak blbá. Je to takovej veliké luxusní hotel bílé barvy,“ popsala budovu.
„Hm, tak to jsi mi pomohla. Vážně, už vím, kde to bude,“ sarkasticky řekl.
„Já vím, blbost. Jen můj orientační smysl je na bodě mrazu. Bez navigace nikam netrefil.“ To byla pravda. Heili se ztrácela i ve své ulici.
„Tak pokud ti to nebude vadit, můžeš dneska přespat u mě a zítra zavoláš holkám,“ nabídl se. Bylo jí to trapné. Vážně měla jít spát k úplně cizímu muži? Co když se z něho vyklube nějaký násilník. „Nebo chceš spát venku? Neboj dám ti vlastní pokoj a dokonce klíč od dveří, abys měla jistotu, že se k tobě večer nenacpu.“
„Tak dobře, ale chci ten klíč.“
Chtěla se usmát, ale někdo jí v tom zabránil. Dívka koukající jejím směrem. Byla zvláštní. Černé vlasy jí splývaly do obličeje, tvář měla bledou víc než sníh. Její černé oči, se vsakovaly do těch Heiliných. Otevřela pusu, jako by jí něco říkala, ale Heili ji neslyšela. Věděla však, že promlouvá k ní. Měla z dívky zvláštní pocit. Takový mrazivý, děsivý. Dívka natáhla ruku a přitáhla si ji zas k sobě. Heili udělala krok dopředu, jako by ji dívka ovládla. Byla nucena dělat něco co vlastně ani nechtěla. Pak přes ni prošla žena a dívka zmizela. Nejspíš už byla víc než unavená a vypila dost alkoholu. Ano, to bylo ono. Musela si jít lehnout.

Klíč nebyl potřeba, protože než vyjeli výtahem do jeho patra, vášnivě se líbali. Heili nechápala, kdy se to stalo, ale toužila být pro jednou spontální. Nepřemýšlet o důsledcích. Prostě do toho skočila po hlavě a než se nadála, ležela v jeho posteli a hlasitě vzdychala.
„Ještě chceš ty klíče,“ svalil se vedle ni s úsměvem.
Ona mu úsměv oplatila. Položila si na něj hlavu a pomalu se dostávala do spánku.

Probudila se vedle spícího Briana. Jelikož tuhle noc brala jako jednorázovou, rozhodla se odejít dřív než se probudí. Potichu se oblékla a opustila dům. Nastoupila do výtahu, stiskla nulu a s potupným výdechem stiskla pouto své kabelky. Najednou světlo  probliklo. Podívala se na něj, divný pocit ji tlačil na hrudi. Jako by se nemohla nadechnout, přitom se její dech zrychlil. Když to přestalo, vrátila se zas k pozorování svého vzhledu v zrcadle. Světlo probliklo znovu až nakonec zhaslo úplně. Kabinka se zastavila. Teď už to nebyl jen divný pocit ale i strach. Hledala v kabelce mobil, aby si rozsvítila baterku. Konečně ho našla, ale trvalo to déle, když byla vyklepaná strachy. Rozsvítila ho, zvedla pohled a hlasitě vykřikla. Objevila se tam dívka ze včerejší noci. Stála těsně u ni. Svými prázdnými oči koukala do těch jejich. Tak trochu připomínala Samaru Morgan, ale ta byla oproti ní v pohodě. Tahle v sobě měla něco, co Heili děsilo k smrti. Vykřikla znovu a ustoupila od ni. Ale dívka se k ní nadlickou rychlostí přiblížila. Chytila ji svou ledovou rukou pod krkem a mačkala. Heili netušila, co se děje. Kdo to je? Z očí jí ukáplo několik slz v obavách o svůj život. Nikdy se víc nebála. Nikdy nebyla v situaci, kdy se ji pokusil někdo zabít. Dívka otevřela pusu, ze které vycházelo třpytivé světové, které nakonec bylo v celé kabině. U toho křičela jako tisící členný sbor vokalistek, tím svým křikem vyvolala něco jako vizi. Vydělá tu dívku. Ne ona byla tou dívkou. Utíkala, otočila se za sebe. Měla strach a byla zraněná. V břiše měla ránu, která krvácela. Plakala, cítila bolest, kterou způsobovalo každé nadechnutí, každý pohyb. Už nemohla. Ztratila moc krve, byla slabá. Padla na kolena. Po čtyřech se snažila lézt pryč. Když v tom za sebou uslyšela hlas.
„Mně neutečeš, děvko,“ tvrdá ráda do hlavy ji dorovnala. Heili se vrátila do svého těla. Otevřela oči a zjistila, že to byl jen sen. Hrozný, děsivý sen. Posadila se, upocená a zadýchaná. Prohlédla své tělo. Nikde žádná známka po krvi. Zkoukla Briana, který k ní byl otočený zády a spal. Chvilku přemýšlela nad snem. Byl tak živý, jako by se to vážně stalo. Ale to byla blbost. Určitě na Havaji mají nějaký zvláštní druh alkoholu. Jinak by se s Brian nevyspala a nezdály by se jí nesmysly. Rozhodla se udělat přesně to, co ve svém snů. Vypařila se. Chtěla jet výtahem, ale na poslední chvíli si to díky snu rozmyslela. Radši těch devět pater sešla pěšky. Venku zavolala holkám, konečně jí to aspoň jedna zvedla. Chytila si taxy a jela do hotelu. Ale stále myslela na tu dívku ze včerejška a ze snu. Stále měla podivný pocit, jako by ji někdo sledoval. Určitě to byla její slušnost, kterou ztratila po téhle noci.