Tropická Bouře ✔️

11.

„Tak si to shrneme,“ Delone chodil sem tam. Nervózní byl víc než, když šel poprvé do akce a hledal racionální vysvětlení pro to, co se stalo. „Kurva, tys levitovala! Vypadalas jak Ježíš,“ probouze! v sobě hysterii. Zajel si do vlasů, propletl si prsty na týle a podíval se k nebi. „Je toto možné?“
„Delone, klid. A jen tak mimochodem, odkdy si tykáme?“ všimla si jeho výrazu a ani trochu se jí nelíbil. Tušila, že se stalo něco špatného.
„Nepamatuješ si to?“ dal si ruce v bok, stáhl husté obočí a pokrčil nos.
„Ne. Co si mám pamatovat? Vím jen, že jsme byli na terase a povídali si o surfování,“ přestala zametat kusy střepů a posadila se na gauč. Koukala na něj, zatímco se on snažil jejímu pohledu vyhnout jak jen mohl.
„No, víš vlastně o nic nejde,“ zasmál se, ale hned zas zvážněl.
„Tak proč se vyhýbáš mému pohledu?“ v tu chvíli jí to došlo. Otevřela pusu dokořán a prudce se postavila. „Ty parchante, úchyle, vyspal ses se mnou.“ Větší potupu ještě nezažila. Rukama si zakryla své tělo, jako by byla nahá.
„Ne, to ne. No, vlastě jsem chtěl. Tys to, ale taky chtěla,“ ukázal na ni. „A co víc, to tys to vyvolala. Vyjelas po mně. Normálně jsi mě svedla,“ mluvil hlasem vyšším, než u něj bylo zvykem.
„Co? Ty jeden... Normálně jsi mě zneužil!“ Heili zuřila, ale ne proto, co se stalo, ale protože si z toho nic nepamatovala. Sakra, když už se to stalo, chtěla z toho taky něco mít.
„Tys mě políbila první!“
„To není pravda, Nikdy bych tě nepolíbila!“ zkřížila si ruce na prsou a šla k němu jako nejvyšší z něj nejvyšších.
„Já bych nikdy nepolíbil tebe. Nelíbíš se mi!“ šel jí na proti.
„Ha, tak to bych se hádala. Flirtovals se mnou. Podle mě se ti líbím,“ arogantně se zasmála.
„Až moc si fandíš, ale sni dál. To já si pamatuju, co bylo. Já vím, jak jsi sténala a kroutila ses pode mnou. Líbilo se ti to a teď máš akorát tak vztek, že si to nepamatuješ,“ stáli už úplně u sebe. Jiskřilo to mezi nimi jako na Silvestra přesně o půlnoci. Chvilka napětí. Oba čekali, co bude, až to bude, ale nebylo nic. Jen na sebe koukali. V očích měli chtíč, jenže si to ani jeden nepřipustil.
„Možná si to nepamatuješ, ale byl ve mně Brian, takže to byl on, komu se to líbilo. To jeho jsi vzrušoval. Bravo, dokázal jsi přivést k rozkoši chlapa,“ zatleskala mu, otočila se a šla pryč. Musela odejít nebo by mu vyprskla smích do obličeje.
Delone tam stál a uvažoval o tom, co řekla. Dával si její slova do souvislosti a vše mu došlo.
„No do psí prdele!“ jeho křik se donesl až k Heili a to měla zavřené dveře. Teď už z ní smích doslova vystřelil. Musela se na něj jít podívat. Jakmile spatřila ten jeho vyděšeny obličej, smála se ještě víc. Nemohla přestat. Byť byla ještě před chvilkou napadená duchem, co ji chce zabit, tohle bylo to nejlepší, co za svůj prodloužený pobyt na Hawaji zažila. Na to do smrti nezapomene. Už se nemohla dočkat, až to řekne holkám.

Heili si dělala starosti.  Diana už se jí několik dní neukázala. Vlastně od toho snu ji neviděla. Měla špatné tušení. Co však bylo mnohem horší, bylo to, že se neukázal ani Brian. To bylo prostě zvláštní. S Delone se vrhli na vyšetřování.
„To, co ti teď ukážu, je tajné,“ posadil se k ní na gauč. Otevřel notebook a na stole rozložil několik složek.
„Tak tajné jako sektor sedm?“
„Ještě víc. Žeru autoboty,“ řekl, načež se Heili zarazila.
„Já taky. Na Transformery můžu koukat pořád,“ ukázala na sebe.
„No, dobrá. Tak jsme zjistili, že máme stejný oblíbený film. Rád bych pokračoval v tom, co jsem chtěl,“ šklebil se na ni.
„Jasně, pokračuj,“ pobídka ho.
„Moje sestra nebyla jedena, kdo zmizel. Mám tu dalších osm holek, které zmizely z povrchu zemského. Všechny tu byly na dovolené. Věky jsou různé. Nejmladší byla má sestra a nejstarší bylo třicet osm. Všechny si vyšly do baru, a pak se ztratily. Jednu hledám už rok. Její rodiče za mnou každý měsíc chodí a vyptávají se, jestli jsem nějak pokročil. Je to hrozný pocit, když jim musím říct, že nic nemám, že nevím, kde její dítě je. Dokonce se kvůli tomu přestěhovala sem a hledá ji na vlastní pěst. Mám tušení, že všechny tyhle ženy mají společného vraha. A to Briena a tys měla být jeho další obětí. Nebýt Diany, byla by mezi těmi fotkami i ta tvá,“ zachvěl se, když si to představil. Nerad by vyšetřoval i její vraždu. Podíval se na ni soucitným pohledem.
„Ale žiju a pomůžu ti vyřešit ty případy. Můžu si prohlédnout ty dokumenty?“ natáhla ke složkám ruku.
„Klidně, ale musím tě varovat,“ předal jí žluté desky. „Skoro nic tam není.“
„Hm, vidím. Na jednu složku dva papíry. Z toho je jeden o minulosti pohřešované. Hele, něco mě napadlo. Teď máme potencionálního vraha, tak co tady ještě děláme,“ v hlavě se jí rozsvítila žárovka tak silně, že to Delone viděl.
„No jasně. Pokud byl Brian vážně sériový vrah, tak si určitě bral suvenýry. To tihle magoři dělají. Je to pro ně něco jako památka. Připomínka danného okamžiku. Dokonce mi jeden z těchhle idiotů řekl, že když se dotkne věci, která patřila jeho oběti, tak se cítí stejně jako v okamžik, kdy zabil,“ bral na sebe koženou bundu.
„A myslíš, že by nám nemohl tenhle tvůj známej pomoc? Mohli bychom se ho zeptat kde hledat. Počkej musím se převléknout,“ sundala ze sebe tričko a přešla ke skříní, kde hledala nové. Za společně strávený čas si tak nějak zvykla, že je tam a nevadilo jí, že se před ním pohybuje ve spodním prádle. Nebylo to vždy, ale v situacích jako byla tahle, to prostě udělala a neřešila, jestli na ni kouká.
„Hlavně dělej.“
„Jo, už jen kalhoty,“ stáhla si tepláky. Dlouhé tričko jí schovalo zadeček. Všimla si, že jí Delone vyhýbá pohledem. Musela se pousmát. „Můžeme jít,“ prošla kolem něm oblečená v černým jako tajný agent. Teď se zas posmíval on jí.

Dorazili k Brianovi. Heili se podívala na budovu a pohltil ji strach a pocit déjà-vu . V tomhle bytě málem umřela a poprvé viděla Dianu. Kde ta holka sakra je. Když ji potřebuje, tak nikde není.
„Jdeme?“ dotkl se její nohy, přičemž sebou pořádně cukla a hlasitě se nadechla. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Nemusíš tam chodit. Nebude to asi nic příjemného.“
„To je dobrý. Kdybych nebyla kráva a pamatovala si cestu na hotel, nemusela bych tu být. Měla jsem si vzít ten zasranej klíč a zamknout se ve vedlejším pokoji. Ne s ním skočit do postele. Nikdy jsem nic takového neudělala a když se jednou rozhodnu neřešit následky, tak padnu do náruče sériovýmu vrahovi,“ přemýšlela nahlas. V očích měla slzy. Vážně se bála vrátit na místo činu, ale musela. Musela se zbavit strachu. Brian to nevzdá. Bude ji pronásledovat dokud nedostane to, co chce. A to je ona.
„Heili, tak to není. Bylas jeho cíl. I kdybys náhodou trefila na hotel, nebo by sis vzala klíč a zamkla ses v pokoji, stejně by si tě našel. Náhodně byste se setkávali, dokud by ses mu nepodvolila. A pochybuju, že by tě v tom pokoji nechal spát. Nic si nevyčítej,“ snažil se ji uklidnit. Mělo to však opačný účinek. Momentálně si nadělala do kalhot.
„Dobře, jdeme, ať je to za mnou,“ otevřela dveře a odvážně vyšla z auta. Delone šel za ní. 

Vchodové dveře byli odemčené. Vstoupily do chodby a vydali se k výtahu. Vyjeli do potřebného patra a Heili zkameněla. Strach, obavy, zvědavost - to vše sobě pociťovala. Srdce se jí přestěhovalo do kalhot a dech nabral na hlasitosti. V očích měla slzy, ačkoliv se jí nechtělo plakat. Nebo o tom aspoň nevěděla. Ucítila ve své dlani příjemný dotek. Podívala se tím směrem a pak na Delona, který se na ni usmál a stiskl jejich spojení.
Ruku v ruce došli k Brianovo bytu. Před očima se jí zjevil obrázek z minulosti. Přesněji ona s Brianem chvilku před tím než si to s ním rozdala. Stiskla Delonovi ruku ještě víc.
„Promiň, ale potřebuju otevřít,“ pozvedl jejich spojené dlaně.
„Ach, jo,“ pustila ho a ustoupila stranou, když viděla, jak se chystá dveře vykopnout. Odstoupil od nich a vší silou vykopnul. Byla to rána jak z děla. Dokonce tím vyhnal jednu stařenu ze svého obydlí.
V ruce držela malého pejska, na těle jí vlála růžová noční košile a hlavu zdobily natáčky.
„Zalezte, babčo. Jsme od policie,“ ukázal jí odznak. Bába zas zalezla a Delone nastavil ruku k bytu. „Dáma jako první,“ pozvedl jeden koutek.
„Vtipné, malém jsem se posrala smíchy,“ vyplázla na něj jazyk a vystoupila do bytu hříchu. Rozhlédla se a zas viděla samu sebe, jak dovádí s Brianem. Oklepala se. Bylo jí z toho špatně.
„Dobrá, já si to vezmu tady a to projdi tam vzadu,“ hodil po ní bílé latexové rukavice.
„A co mám hledat?“
„Vše co sem nepatří. Ženské oblečení. Většinou je to spodní prádlo.“
„Fuj,“ přerušila ho a začala prohledávat svou část bytu.
„Pro ně je to nejintimnější věc, co můžou oběti vzít,“ začal nožem trhat sedačku. Heili vyházela všechny skříně, prohledávala kapsy, bouchala do zdi, zda nenajde nějaký sejf nebo tajnou skrýš.
Ani Delone nic nenašel. Pokud tu něco bylo, vzali to policisté, ale ti nic nenašli. David všechny důkazy viděl.
„Vzdávám to. Nic tu není. Jediný, co tu je, je můj plný močák. Jdu se vyprázdnit,“ naštvaně odešla na toaletu. Vážně doufala, že něco najdou. Byla zklamaná, hlavně sama ze sebe. Dala vlastně naději i Delonovi a teď jsou zas na mrtvém bodě. Zrovna se chystala spláchnout, když si všimla podivného igelitu čouhajícího z nádoby na vodu. Opatrně se ho dotkla. „Delone!“ vykřikla a už sundávala vrchní část. Sáhla do vody a vytáhla kovovou krabičku. Byla zabalená v igelitovém pytlíku, na několika místech opotřebovaná a omlácena.
„Co je?“ vletěl za ní.
„Něco jsem našla,“ otevřela ji a viděla několik CD disku.  Každé z nich neslo svůj název.
„Erika, Nadia, Linda,“ četl nahlas. Heili došlo, co drží v ruce. Rozklepala se a upustila disky na zem. Oba se k nim sehnuli a začali je sbírat.
„Delone,“ plná šoku promluvila, ukázala mu CD s názvem Diana. Věděla, že je mrtvá, ale stejně. Bylo jí ti líto, zvláště když viděla to zklamání v Delonových očí. Mohla si všimnout jak mu v nich uhasl plamínek naděje. Zhluboka se nadechl a z oči mu ukáplo několik slz najednou. Roztřesenou rukou si od ni vzal disk. Doposud si nedokázal sestřinu smrt připustit. Teď mu bylo jasné, co na disku najde. Setřel si slzy a uviděl něco, co ho vyděsilo. Zvedl disk a přečetl nahlas název. 
„Heili.“