They called him Blak

They called him Blak 4

Odpoledne jsem měl mít doučování, ale neměl jsem nejmenší chuť někam chodit.
Ve dvě odpoledne někdo zazvonil na zvonek u dveří našeho bytu.
,,Blakí? Obleč se! Přišel ten kluk, co tě má doučovat!" ,,Cože?!" zaječel jsem. Vystřelil jsem z postele a oblékl se.
Selly přivedl toho kluka zrovna když jsem si oblékal tryčko.
,,Tak jo. Já jdu ještě na nákup." řekl Selly.
,,Jsem Eliot." představil se mi modrooký blonďák. Vypadal jako nějaké děcko, přestože byl stejně starý jako já.
,,Blak." řekl jsem prckovi.
Eliot se na mně podíval. Změřil si mně pohledem. ,,Já tě odněkud znám." řekl a dál si mně prohlížel. Vzpoměl jsem si, že já už ho taky někde viděl.
,,No nic. Jsem tu kvůli tvému prospěchu. Ne kvůli známosti." prohodil a sundal si tašku, kterou měl na zádech. ,,Kam ji mám dát?" zeptal se. Ukázal jsem na postel. ,,Třeba sem."
Hodinu mi vysvětloval chemické vzorce. Marně. Nebyl jsem schopný to pochopit.
,,Ježiši! To je marný!" Zasmál se. ,,Ty budeš potřebovat víc než dvě hodiny týdně, aby ses to doučil. Jdu se napít. Ty si to opakuj." Odešel z pokoje.
Začal mu zvonit mobil. Jen tak ze zvědavosti jsem se podíval kdo volá.
Na displayji bylo jméno Rian.
(Co asi může chtít Rian od tohohle děcka?) ,,Eliote? Někdo ti volá!" křiknul jsem.
Eliot přiběhl a podíval se na display. ,,Omluv mně." řekl a šel na chodbu.
,,Co chceš?"
...
,,Ne, nejsem doma. Doučuju toho kluka."
...
,,Za hodinu."
...
,,Ne, já..."
...
,,Ne! Zvládnu to sám."
...
,,Já nejsem dítě Riane!"
...
,,Promluvíme si o tom doma. Paa!"
Zavěsil mu. Tvářil se dost naštvaně.
,,Kdo to byl?" zeptal jsem se, přestože jsem věděl, že to byl Rian. ,,Bratr." řekl Eliot. Zarazilo mně to. Tohle že je Rianuv bratr? Tenhle slaboučký mrňous?
,,Něco se děje?" zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou jako nesouhlas.
Napadla mně dost divná myšlenka. Schválně.
Chytl jsem Eliota zaruku. Jednu ruku jsem mu dal na tvář. Eliot se na mně díval jako na ducha.
Když jsem mu dal druhou ruku na záda a pomalu s ní posunoval směrem dolů, zamračil se, chytl mně za tu ruku a zkrouzil mi ji za zády. Ve chvilce jsem byl na zemi. ,,Nemysli si, že se neumím bránit." řekl klidně.
Nejspíš si to neuvědomil, ale v tu chvíli mi seděl na zadku a já cítil, že je trochu vzrušený, a to přesto, že jsem vlastně nic neudělal.
,,Promiň." řekl jsem. Chtěl jsem jen zkusit, jakou má sílu. ,,Nevím, co to do mně vjelo." Omluvně jsem se na něj podíval. Povolil stisk a pak mně pustil. Všiml jsem si růžové na jeho tvářích. ,,Už to nedělej. Nebo tě nakopu." Zamračil se.

Na obrázku: Eliot