Celý den se vůbec nic nedělo. Tedy až do večera.
Naton se ještě nevrátil a já a Selly jsme večeřeli rýži je smaženou zeleninou a oříšky. Sellymu zazvonil mobil. Selly se zvedl od stolu a zvedl to.
,,Přejete si?"
...
,,..."
...
,,Rozumím... děkuji."
Položil mobil. V očích měl nejistotu a obavy když se na mně podíval.
,,Naton... je v nemocnici. Někdo ho napadl a... teď je v kómatu."
Vydlička mi vyklouzla z ruky a spadla na stůl. Vytřeštil jsem na Sellyho oči.
,,Jedeme za ním." řekl a šel si pro mikinu. Venku bylo sice teplo, ale v noci bývá dost chladno.
Neměli jsme auto, ale Sellyho otec mu k šestnáctinám koupil aixama (motorka se vzhledem auta) a tak jsme vyjeli.
Cestou panovalo ticho.
Už se ztmívalo. Zastavili jsme u nemocnice na parkovišti.
Vběhli jsme dovnitř a došli k recepci.
,,Na kterém pokoji je Naton?" Začal Selly mluvit na starší paní s brejličkami na nose. ,,Měl by být v kómatu, podle toho co říkal ten doktor v telefonu." ,,Vy jste Selly a Blak?" Ozvalo se za námi. Byl to doktor. ,,To já jsem volal. Naton je ve druhém patře na pokoji číslo 6." Selly přikývnul na poděkování a šli jsme k výtahu. Doktor nás následoval.
Došli jsme k pokoji. Nahlédl jsem dovnitř. Naton ležel připojený na několik přístrojů.
Sedl jsem si k lůžku a díval se na něj. Vypadal jako spící andělíček. Byl tak nevinný a tak rozkošný. Chytl jsem ho za ruku. Najednou sem ucítil, jak mi ruku ztiskl. Podíval jsem se na jeho obličej. Měl zavřené oči, ale usmíval se. ,,Promiň..." řekl skoro až nepostřehnutelně tichým hlasem. Najednou se místností, místo pravidelného pípání příštroje, ozval táhlý, vysoký tón. Srdce se mi zastavilo.
Doktor, který stál stále za námi, vyběhl na chodbu a zakřičel. ,,Tomu chlapci na šestce znovu selhalo srdce! Rychle!" Pak utíkal někam pryč. Ve vteřině tu byly sestry a vyháněly nás z místnosti.
Seděli jsme na lavičce před pokojem asi hodinu, ale přišlo mi to jako celý den.
Nakonec vyšel z místnosti doktor, který nás předtím přived k Natonovi. Já i Selly jsem ani nedýchali očekáváním.
Stoupl jsem si a udělal krok k doktorovi. Měl jsem strach. Bál jsem se, co řekne.
ČTEŠ
They called him Blak
Randomje to trochu yaoi a trochu horor. Příběh je o studentovi devátého ročníku základní školy, jménem Blak, který bydlí se svým kamarádem Sellym v bytě Sellyho tety, která žije se svým přítelem v jiném domě. Blaka šikanují a jeho psychické zdraví na tom...
